neděle 4. února 2018

Neděle jako malovaná

Když jsem se ráno vzbudila, moc se mi nechtělo vstávat. Po včerejších patnácti kilometrech jsem byla mírně (ale zato příjemně) unavená. Najednou jsem si všimla, že na anténě leží sníh, asi centimetr nebo dva. Udělalo mi to radost. 

Vstávání jsem ještě chvíli oddalovala, protože ho možná napadlo jenom tak málo, že na zemi vlastně vůbec nebude vidět. Ale byl. Okolní krajina byla nádherná. Všechno vypadalo veseleji. Bílý sníh dodává zimní přírodě krásu. A tak jsme ještě dopoledne vyrazili na nějakou směšně krátkou procházku, snad pět kilometrů (kdoví jestli). Ale bylo to prima, protože odpoledne to zase začalo tát a večer už bylo zase skoro sucho. Není divu, v devět večer bylo venku jen -3,5°C. 

Trošku jsme potrápili kočku, když se vrátila ze své vlastní procházky. Je sice šikovná, že umí doskočit na okno, ale se zimou má drobné problémy, které si asi úplně neuvědomuje. Plstnatí!

Možná už jsem psala, že Míša je krásně chundelatá, ačkoliv se jedná o obyčejnou kočku domácí bez rodokmenu a s otcem neznámým. Její máma kočka je taky taková huňatější, ale ne tolik. Míša je trochu jako medvídek. Třeba Paddington. Taková chlupatá kulička (vypadá kvůli tomu trochu tlustě) s vykulenýma očima (kvůli nimž si z ní zase děláme legraci, že připomíná sovu). Jenže na dotek... na dotek je to paráda. Jak merino vlna nebo alpaka. Nebo ten barevnej Malabrigo česanec. 

Už když jsme si ji pořídili, jsem navrhovala, že bychom ji mohli vyčesávat a já bych si pak z těch vyčesaných chloupků upředla přízi. Bože, jak ta by byla krásná! A případný svetr by musel být teplý! Kočce je totiž věčně vedro, nechce se kvůli tomu ani moc dlouho chovat, akorát dneska se asi nějak spletla nebo co a spala mi snad dvě hodiny na klíně. Možná si jen chtěla pojistit, že jí nikam neuteču, byla jsem s ní totiž v místnosti sama a ona je nerada bez lidí. Nijak zvlášť nestojí o to, abychom ji chovali nebo mazlili, to se chvíli nechá, ale pak začne kousat. A zoubky má ostrý, ovšem tlapkama chytá velice jemně a v podstatě se zataženými drápky. 

Ale teď k tomu našemu trápení. Jak tak přišla zvenku, hned jsem ji čapla a otočila bříškem nahoru. Tohle jí naopak vůbec nevadí. Dokonce tak někdy sama spí. Ve spolupráci s mamkou jsme jí očistily bříško od sněhu, aby se jí tam neudělaly dredy jako pod tlamičkou. Tam jí je budeme muset na jaře ostříhat, protože rozčesat už to nepůjde. Jinak je ovšem zajímavé, že si srst dokáže udržovat sama i bez česání. 

Žádné komentáře: