Kostel Navštívení Panny Marie |
Start 24. ročníku byl v hospodě U Štefana, odkud jsme šli po modré turistické značce zpátky k vlakové zastávce a dál do bývalé hornické obce Sopoty.
U zastávky ČD jsme zabočili doprava na červenou na Bílek. V okolí bývalých vojenských prostor bylo před mobilizací 1938 vybudováno několik pěchotních bunkrů, které měly pomáhat při ochraně muničních skladů. Bunkr mě naprosto nadchl a byl největší atrakcí dnešního výletu. Narozdíl od „řopíků“ byl velký, dlouhý a k mému potěšení i čistý. Ještě že můj mobil má v sobě zabudovanou baterku, takže jsem si mohla posvítit.
Potom jsme šli dál po zelené k lesu a tam vpravo po neznačené asfaltové cestě lesem do Dolního Sokolovce. Kde jsme na chvilku zaváhali u následujících instrukcí: „Na silnici doleva a po padesáti metrech doprava a první cestou doleva ke kontrole v penzionu Mikeš.“ Přitom jsme stáli přímo u odbočky k penzionu, které jsme si v první chvíli nevšimli. Škoda, že nejel náš známý stejného jména jako má penzion. Fasáda domku byla krásná, ale trochu mě mrzelo, že tam nikde nemají vyobrazeného známého kocoura od pana Lady. Což mi připomíná, že jsem ještě nepsala o Hrusicích, kde jsem byla v létě na Mechanickém výletě. No, snad se k tomu taky dostanu.
Bunkr |
Potom jsme šli dál po zelené k lesu a tam vpravo po neznačené asfaltové cestě lesem do Dolního Sokolovce. Kde jsme na chvilku zaváhali u následujících instrukcí: „Na silnici doleva a po padesáti metrech doprava a první cestou doleva ke kontrole v penzionu Mikeš.“ Přitom jsme stáli přímo u odbočky k penzionu, které jsme si v první chvíli nevšimli. Škoda, že nejel náš známý stejného jména jako má penzion. Fasáda domku byla krásná, ale trochu mě mrzelo, že tam nikde nemají vyobrazeného známého kocoura od pana Lady. Což mi připomíná, že jsem ještě nepsala o Hrusicích, kde jsem byla v létě na Mechanickém výletě. No, snad se k tomu taky dostanu.
Dvacítka dál pokračovala do Libice nad Doubravou (kontrola v hostinci U Bambuchů... na zajímavé názvy si tu zjevně potrpí, to by mohla být krásná razítka, kdybych si vzala Hospodníka), zatímco my šli zpátky po hlavní silnici (chvíli jsme diskutovali, která to asi tak je) a dál do Bezděkova a Štěpánova, kde se k nám připojila trasa dvacítky a společně vedly přes Podmoklany, kde jsem asi zahlédla chlapíka černobílým kostkovaným svetrem, na němž byly vypleteny či vyšity šachové figurky.
V Podmoklanech, přímo na úřední desce, visela následující smlouva s ďáblem:
U turistického rozcestníku doprava a po modré turistické značce – v jednu chvíli do pořádného kopce s pokácenými (či popadanými) stromy, které nádherně voněly – přes zasněženou Březinku (596 m n. m.) zpět do Sobíňova.
V Podmoklanech, přímo na úřední desce, visela následující smlouva s ďáblem:
Kaplička přímo u cesty |
Žádné komentáře:
Okomentovat