 |
| Obálka knihy (z Googlu) |
V knihovně jsem zase jednou sáhla po nějaké té beletrii. Ani nevím, co jsem od této knihy čekala.
Karen Joy Fowlerová je americká spisovatelka, která již vydala šest románů a dva soubory povídek. Obrovský zájem vzbudila její kniha Všichni jsme z toho úplně na větvi (2014). Když se mi bude líbit tahle, kterou právě čtu, mohla bych si ji také přečíst. Spisovatelka je prý dobrá ve vytahování králíka z klobouku. Jsem tedy zvědavá, zda mne také okouzlí svou vynalézavostí a hravostí, nebo jestli to jsou jen lákadla na obálce knihy.
Z anglického originálu The Jane Austen Book Club vydaného nakladatelstvím G. P. Putnam's Sons v roce 2004 přeložila Petra Jelínková. V Praze roku 2016 vydalo nakladatelství Plus ve společnosti Albatros Media a. s. ISBN je 978-80-259-0595-1.
Kniha vypráví o šestici nadšených čtenářů románů Jane Austenové. O Jocelyn, Bernadette, Sylvii, její dceři Allegře, Prudie a Griggovi. Každý měsíc se mají setkat nad některým z románů své milované autorky. (víc zatím nevím ;-)
4. 2. 2018
Kniha se mi líbí čím dál víc. Je taková klidná, řekla bych skoro pasivní, bez děje, ale taková nějak magicky přitažlivá. Každá z hrdinek vypráví zvolna a s lehkostí svůj osud při přípravě čtenářského večírku právě u ní a je to zároveň uvěřitelné a neuvěřitelné. Na povrch vyplouvají nečekané historky, které dokreslují chování jednotlivých postav. Líbí se mi styl, jakým je to psané i lehkost s jakou se to dá číst. A přitom se od knihy nemůžete odtrhnout.
9. 2. 2018
Jedná se o naprosto skvělou knihu, na které to není na první pohled vidět, ačkoliv obálku má vydařenou. Je úžasná takový těžko popsatelným způsobem. Nejprve se zdálo, že to bude lyrická nuda, bohapusté tlachání nějakých šesti šílených ženských nad šesti romány Jane Austenové, od níž jsem dosud nic nečetla a pravděpodobně ani neviděla. Zdálo se, že to byl fakt špatný nápad. Jenže vzadu na knize byl takový zajímavý úryvek:
„Bernadette,“ spustila Prudie. Dostala se do takové té zahloubané, sentimentální opilosti, která všechny přihlížející tolik baví. „Tolik jsi toho dělala a přečetla jsi tolik knížek. Věříš pořád ještě ve šťastné konce?“
„Pro pána, ano.“ Bernadette semkla ruce tak, že její dlaně připomínaly otevřenou knihu. Jako při modlitbě. „Proč by ne. Už jsem jich zažila asi sto.“ (str. 244)
Připomnělo mi to mě a znělo to opravdu vtipně. Myslela jsem, že v knize všechny ty příběhy se šťastnými konci budou, ale není to jen o Bernadette.
4. 2. 2018
Kniha se mi líbí čím dál víc. Je taková klidná, řekla bych skoro pasivní, bez děje, ale taková nějak magicky přitažlivá. Každá z hrdinek vypráví zvolna a s lehkostí svůj osud při přípravě čtenářského večírku právě u ní a je to zároveň uvěřitelné a neuvěřitelné. Na povrch vyplouvají nečekané historky, které dokreslují chování jednotlivých postav. Líbí se mi styl, jakým je to psané i lehkost s jakou se to dá číst. A přitom se od knihy nemůžete odtrhnout.
9. 2. 2018
Jedná se o naprosto skvělou knihu, na které to není na první pohled vidět, ačkoliv obálku má vydařenou. Je úžasná takový těžko popsatelným způsobem. Nejprve se zdálo, že to bude lyrická nuda, bohapusté tlachání nějakých šesti šílených ženských nad šesti romány Jane Austenové, od níž jsem dosud nic nečetla a pravděpodobně ani neviděla. Zdálo se, že to byl fakt špatný nápad. Jenže vzadu na knize byl takový zajímavý úryvek:
„Bernadette,“ spustila Prudie. Dostala se do takové té zahloubané, sentimentální opilosti, která všechny přihlížející tolik baví. „Tolik jsi toho dělala a přečetla jsi tolik knížek. Věříš pořád ještě ve šťastné konce?“
„Pro pána, ano.“ Bernadette semkla ruce tak, že její dlaně připomínaly otevřenou knihu. Jako při modlitbě. „Proč by ne. Už jsem jich zažila asi sto.“ (str. 244)
Připomnělo mi to mě a znělo to opravdu vtipně. Myslela jsem, že v knize všechny ty příběhy se šťastnými konci budou, ale není to jen o Bernadette.
Žádné komentáře:
Okomentovat