neděle 18. února 2018

Nedělní nakupování s obědem

Asi tak v jedenáct jsme vyrazili na nákup s tím, že si v Globáku dáme jídlo. No neměla jsem z toho moc radost, protože tento týden má vařit partner a odbude to tak, že si musím (dokonce za vlastní) koupit jídlo někde venku. V Globusu sice nevaří špatně, ale je to taková kantýnová strava: knedlíky, omáčka... to jím celý týden a rozhodně to nepokládám za zdravou výživu. 

Nejdřív jsme se ale stavili nakoupit v Lídlu a pak jsme jeli do Globusu. Tam jsem si vybrala steak z tuňáka s grilovanou zeleninou. Žádná levnota, celý sto třicet korun, takže vlastně cena z běžné restaurace, ale byl úžasný. 

Paní přede mnou si ho dala taky a jak s ní kuchař žertovala, řekla mi, že má ty nejhezčí, výběrové kousky. Netrápila jsem se s tím: tuňák má všechny kousky pěkné. Jen jsem žertovala, že kdo dřív přijde, nebo něco takového. A pak přišel kuchař a vedle těch jejích třech malých špalíčků položil jeden opravdu pěkný a relativně velký kus masa. Opravdický steak. Jak se tak pekl na tom horkém plátu a vedle něj zelenina, začínala jsem se zvolna víc a víc těšit. 

Ale pak šel tenhle chlapík krájet další pláty tuňáka a nám šel nandat jídlo nějaký jiný kuchař. Jak se tak pohraboval tou zeleninou, přemýšlela jsem, co budu dělat, když ten můj krásný plátek bude chtít dát té paní. Vůbec jsem si nebyla jistá. Měla bych jí ho nechat? Přece nerozhoduju o tom, který kousek je můj, na druhou stranu, pro ni přece dělal ty kousky. A já opravdu chtěla ten steak. Byla jsem trošku nešťastná z takového malého dilema, protože málo co je tak strašné, jako když někdo z úžasného masa udělá vysušený steak a to by se u těch kousků mohlo stát mnohem snáz než u té flákoty. 

A přesně jak mě napadlo. Chlapík na talíř nandal zeleninu, přidal krásný plátek masa a zeptal se, kdo měl toho tuňáka. A paní se na něj podívala, pak na mě a řekla: „Ten byl Váš.“

Uznale jsem jí poděkovala a šťastně si odnesla svůj lahodný oběd. Grilovaná zelenina zahrnovala červenou a žlutou papriku, cuketu a lilek. Cibulí si nejsem jistá, možná že tam nebyla. Zeleniny bych mohla mít i o něco více, ale každopádně byla úžasná, šťavnatá, plná chuti a křupavá. I teď, když o tom píšu, sbíhají se mi sliny a vzpomínám na tu červenou papriku, jak z ní vycákla šťáva, když jsem do ní zapíchla vidličku. A maso bylo tak akorát. Ani suché, ani syrové. Opravdové umění udělat centimetr a půl až dva centimetry tlustý plátek takhle dobře, aby zůstal šťavnatý a přitom byl upečený. Vskutku to bylo báječné jídlo.

Žádné komentáře: