úterý 13. února 2018

Ve znamení čtení

Víkend byl ve znamení čtení. Zdolala jsem vypůjčenou knihu o Sherlocku Holmesovi. Více o ní budu psát v samostatném článku, teď jenom prozradím, že byla opravdu skvělá. A jak pěkně byla napsaná! Vraha jsem sice neuhodla ani náhodou, ale byla jsem blízko. A navíc jsem považovala za podezřelé i věci, kterých si Watson nepovšiml. Dům hedvábí sice není od Doyla, ale autor se jeho stylu věrně přiblížil, alespoň podle mého soudu (a taky podle Aleše Kolodrubce prezident a spoluzakladatel České společnosti Sherlocka Holmese). Ještě o víkendu jsem se pustila do Paní Dallowayové od Virginie Woolfové. A musím říct, že mi dlouho trvalo, než jsem se s tímto čtením smířila. Po Sherlockovi se mi to zdálo jako lyrické podivné plácání. Zlatý Čtenářský klub Jane Austenové, tam se taky nic nedělo, žádná akce, žádné vzrušení, ale přesto se tam popisoval nějaký ten děj v minulosti, vnitřní život, nebo něco… Tohle je alespoň zpočátku náročnější četba a chlapík jménem Septim, který je nejspíš blázen, tomu taky nepomáhá. Každopádně už na stránce šedesát jsem s tím nějak tak smířená a myslím, že by to mohla být dobrá kniha. Uvidíme. 

Kromě toho jsem se o víkendu věnovala předení teňoulinké nitky. Na jednu stranu mě to opravdu baví, protože to tenké vlákno vypadá nádherně a díky hedvábí by mohlo být dostatečně pevné, i když si pořád nejsem jistá, jestli z něj přece jen neseskám dvounitku, aby to bylo pevnější a rovnoměrnější a přitom pořád vhodné na pletení šátku. V budoucnu bych si ráda upředla dostatečné množství na svetřík, nebo alespoň topík. Připravovala jsem se na pletení v pořadí už třetích ponožek v rychlém sledu za sebou a neodolala pokušení po pletacím setkání v Koťátku a pustila se do pletení brioche čepice. Začátek byl dost náročný, především kvůli chybě v knize. A mojí bezmezné důvěře – s chybou v návodu už jsem se dlouho nesetkala. 

Taky jsem vařila nějaká jednoduchá jídla a prala… a vůbec nebyla venku, což bych příští víkend zase ráda napravila.

Žádné komentáře: