pátek 16. února 2018

Po Praze

Po práci jsem vyrazila do Hrabárny, second handu na Skalce, tedy skoro konečné zeleného metra A. Myslím, že to označování tras metra barvami je úžasný nápad, protože se mi snáze pamatuje, jakou měla ta která zastávka barvu, než na které je trase. Písmenka nejsou pro paměť evidentně tolik zajímavá. (To mi připomíná, že bych si zase ráda půjčila nějakou knihu o paměti, třeba Paměť jako slon, ta byla myslím dobrá.) 

Hrabárna je zvláštní druh second handu, kde v pondělí mají většinu oblečení za 20 Kč a v pátek za 4 Kč. V průběhu týdne ceny nějak klesají. Nebo to v pondělí bylo více? Už nevím. Každopádně jsem se o ní dozvěděla na pletení s holkama. Dámské jízdy, nebo sešlosti, mají tu výhodu, že se dozvíte spoustu zajímavých věcí, od receptu na masové kuličky naložené v kyselém nálevu (ještě musím vyzkoušet), přes informace o klubíčkách, která můžete levně koupit v Normě (typ obchoďáku... nevím, jestli i mimo Prahu, dosud jsem nezaznamenala jeho existenci ani tady) až po to, že přirozený porod je nesrovnatelně lepší než ten vyvolávaný injekcemi (způsobem podání si nejsem jistá) oxytocinu. Ale to jsem odbočila.

V Hrabárně jsem považovala za zajímavé pouze fialové sako. Za pár šupů bych si ho vzala, ale na stěně měly i vyšší ceny, i když ne nijak dramaticky, ale pak jsem se víc a víc prohlížela v zrcadle a došlo mi, že s ním moc parády neudělám. Je sice krásné a zachovalé a nikdo by neřekl, že je z druhé ruky, jenomže je na někoho s širšími rameny. A tak jsem ho s pocitem zklamání pověsila zpátky na ramínko a odloudala se pryč.

Venku jsem zahlédla pobočku knihovny, která už bohužel měla zavřeno. Ráda bych se podívala, co tu mají za právě vrácené knihy. Vždycky mezi nimi objevím nějaký poklad. Jak se říká, nesuď knihu podle obalu, tak to já dělám velice ráda. Nějak mě intuice sama zavede k zajímavým knihám, ale musím si je půjčovat přímo na místě a ne jen online. Nebo aspoň listovat někde na webu jejich obálkami. 

Ještě mě zaujal obchod Dědka Kořenáře spojený se zdravou výživou, kde jsem našla pár základních druhů sušeného ovoce z Domácích dobrot. Které s velkou chutí nakupuji k nám do práce formou hromadné objednávky, abychom měli s kolegy poštovné zdarma a taky abych je naučila na něco zdravého, chutného a ještě k tomu českého.

Vrátila jsem se na Áčko (metro) a pro změnu pokračovala až na Petřiny. Odtud jsem mohla jednu zastávku popojet na Větrník, nebo jít pěšky. Zvolila jsem druhou variantu a brzy mi bylo celkem chladno. Zpátky se už svezu. V Normě jsem se poohlédla po ponožkových klubkách, která Luboš inzeroval na Facebooku jako zlevněná. Zdála se být běžné kvality, tak jsem si jich několik vzala. Doufám, že jsem neprohloupila, protože mě napadlo, že bych je mohla využít i k výuce pletení dvou známých, s nimiž jsem o tom mluvila. Pletení je totiž výborná relaxační technika. A pro dvě jižanky není nic lepšího, než uplést si na zdejší zimu pořádné vlněné ponožky. 

Žádné komentáře: