To jsem takhle jednou jela vlakem. Seděla jsem si v kupéčku a četla. Jel se mnou takový divný chlapík, kterého jsem se snažila nevnímat, i když mi příšerně lezl na nervy svými názory, které hustil do svého kamaráda, nebo jenom cestujícího ochotného mu naslouchat. Třeba na aktuální střílení v nemocnici.
O téhle kauze vím jenom z doslechu – nějaký pacoš – starý dědík, měl u sebe zbraň a snad zastřelil nějakého spolupacienta, než ho sestřičky zneškodnily. Ze zpráv: Podle Aha (jejich článek zde) ukončil hádku tří pacientů jeden z nich střelbou. Útočníkovi bylo 74, oběti 65 let, druhý napadený měl víc štěstí a útok přežil. Událost je stručně popsána i na stránkách policie.
A můj milý spolucestující přišel s kouzelným nápadem, že by se měly prohlížet osobní zavazadla pacientů. Podobně kvalitních nápadů měl za cestu několik. Vždycky, když se stane něco děsivého, lidi se k tomu upnou a chtějí to řešit. Aby se to nemohlo opakovat! Ale bez ohledu na pravděpodobnost toho, že se taková věc stane znovu, komplikace, které tím přivodí, finanční prostředky, které to bude Někoho stát (neřeší koho, to má asi udělat stát, město atd. a že by na to tento vzal z našich daní jejich zcela nesmyslným zvýšením, jim už asi nevadí) a tak dále. Myslím, že to je jeden ze známých omylů v rozhodování, kterým trpíme všichni, jenže tohle mi přišlo tak směšně jasné.
Ano, je to smutné, ale co chcete dělat? A hlavně jak? Budete mi prolízat moje osobní věci? Těhotným ženám, které na poslední chvíli veze manžel do porodnice, prolezete jejich kufřík? A jemu taky? Všem návštěvám? A taky doktorům a sestřičkám, protože ti by taky mohli mít zbraň. A myslíte, že to stejně někdo nepronese, když bude opravdu chtít? Nebo, když to bude vážně narušený útočný člověk, nezastřelí hned prvního na vrátnici a nevkráčí dovnitř s odjištěnou zbraní? Chcete před nemocnici postavit ostrahu?
Ano, lidi začnou něco dělat teprve tehdy, když se něco stane. Ale ne vždy je to, co s tím dělají smysluplné. Fajn, tak řekněme, že vaše bezpečnostní opatření vyjdou a žádný magor vás nebude moci zastřelit v nemocnici, ale co ve škole? Pamatujete na ujetá bezpečnostní opatření s rámy. A myslíte, že fungují?
Takže teď už cvokům a teroristům zbývají jenom náměstí, autobusy, vlaky, metra, tramvaje, čekárny u doktorů (mimo nemocnice), prostředí před školou a školkou, vysoké školy, libovolné podniky, úřady, obchody a obchoďáky, parky, mosty, podchody. Co dalšího chcete chránit?
P. S.: A ty řeči, jak by bylo mě, kdyby mi tam někoho zastřelili? Samozřejmě bych z toho byla mišuge a navrhovala podobné věci jako on. To lidé po tragédiích dělají. Ale možná se právě tito lidé mají dostat do odborné péče, aby jim někdo pomohl vyrovnat se se žalem, a ne je nechat rozhodovat o něčem důležitém. A mimo to. Sama jsem brzy měla nastoupit do nemocnice. Taky jsem si říkala, že mám trochu strach, na druhou stranu kvůli všem těm kontrolám se stejně na letištích bezpečněji necítím.
Žádné komentáře:
Okomentovat