Říká se, že nakupování vám pocit štěstí nepřinese. Nebo jen dočasně. Než dojdete domů, prohlédnete si novou věc a objeví se před vámi ponákupní stres – kam to uložím, bude to fungovat, nestálo to moc…
Nic takového se dneska nekonalo. Měla jsem blbou náladu, a jak už to bývá, najde si k tomu člověk strašně snadno spoustu důvodů: v práci toho mám hodně, vydělávám málo, ve vztahu máme problémy (nerozumíme si), kolem mě je spousta ženských těhotných (a na to já teď nemůžu ani pomyslet a navíc ani nevím, jestli někdy chci děti…), mám málo času na své koníčky (a mám moc koníčků), k tomu nějaké ty zdravotní obtíže, nic moc kondice, málo se vídám s přáteli… Jak říkám, když se jeden dostatečně snaží, dokáže vymyslet celou řadu důvodů, proč být nešťastný, proto taky obvykle tvrdím, že za vlastní nespokojenost si člověk může sám. Ne, že byste si zdravotní obtíže přímo přivodili (i když kdoví jak je to s tou psychosomatikou), ale jak se říká, číši můžete vždycky vidět poloprázdnou (nebo poloplnou).
Takže krok jedna jsem splnila – uvědomila jsem si, že mám blbou náladu. Krok dva je jasný – něco s tím udělat, otázka ovšem zní, co? Mojí nejoblíbenější metodou jsou chorvatské písničky. Obvykle zaberou. Zvlášť když si můžu zpívat (aspoň polonahlas). Ale tušila jsem, že to teď neklapne.
Zdálo se mi, že to pravé bude udělat si něčím radost. Fantastický čajík Earl Grey se smetanou a cukrem jsem už sice vypila, ale mohla bych si koupit nějakou látečku (ne, že bych jich doma neměla dost!). Ale chtěla bych něco exkluzivního, jedinečného, fantastického!
Původní záměr, s nímž jsem vyrazila do obchodu nedaleko Letenského náměstí (mají naštěstí až do osmnácti), byla látka na šaty, jako jsou ty moje kouzelné Desigualové. Říkám si, že střihově vypadají snadně a látka není ani moc pružná, a tak bych to mohla zvládnout ušít bez overlocku. Rozhodla jsem se, že si budu vybírat čistě pocitově. Zakoukala jsem se do nějakých haloweenských hovadin ale nebylo to ono, i když ta oranžová látka vypadala vážně dobře, třeba by z toho šla aspoň sukně – odolala jsem koupi s tím, že když zpracuju novou látku, můžu si koupit i haloweenskou, ale jinak žádné další syslení… na mě báječný úspěch.
A pak jsem našla takovou pestře barevnou úchylárnu s maskama jako z karnevalu v Benátkách. Vzala jsem celou roli a přiložila si ji před zrcadlem k obličeji. To by šlo. A co kdyby toho bylo víc? Nebude to moc ujeté? Budu to nosit? Kousek jsem odrolovala a přiložila k sobě. Hm, nevypadalo to špatně.
Raději jsem si ještě prohlédla zbytek obchodu. Taky jsem narazila na knihu Láska na první steh, kterou už jsem někdy dřív měla doma půjčenou. Kdepak, žádný kupování knih, dokud z nich aspoň něco neušiju a nepřesvědčím se, že jsou vážně dobré a stojí za to si je koupit. Zalíbily se mi tam šaty ze strany 92 (název si teď nevzpomenu, něco jako Marryiny šaty).
A pak už jsem se jenom vrátila pro látku, nechala si od prodavačky poradit, kolik jí potřebuji, od jiné zákaznice, že si mám udělat papírový střih a vysrážet látku. A večer jsem zavolala mamce, že nás příští týden čeká šití.
Žádné komentáře:
Okomentovat