Pes: zhodnocení po roce

Při procházení deníku jsem si všimla, že je to o pár dní déle než rok, co jsme si pořídili pejska z útulku. Dodnes si gratulujeme, protože Princezna je skvělá. Má samozřejmě i svý mouchy, ale to má každý dítě. 

Ráda bych teď reagovala na článek Budeme mít holčičku a porovnala, které moje obavy se naplnily, s čím jsem se sekla a co naopak předčilo všechna očekávání.

Zaprvé se sluší poznamenat, že už nejsme jen kočičí vesnice, ale jedni sousedi si taky pořídili psa. Zachránili nějakýho chudáčka z Korfu. Teda, trochu s tím nesouhlasím, protože by se dali zachraňovat místní psi, v útulcích jich je dost, ale je pravda, že ne vždy to je úplně jednoduché. My si nakonec taky nevzali ani jednoho kavkazáka, a to se nám líbili hned dva.

Dá se říct, že už mám psy trochu ráda a bojím se jich míň. Ale stejně kočky považuji za chytřejší. Aspoň ty naše. Ale když jsem byla na setkání s bývalým přítelem, nadchla mě fenečka čehosi velkého bílého, která po mně loudila pohlazení. 

Finanční náklady nejsou tak hrozné. 

• Kupujeme granule, které je ochotná baštit i bez přidané konzervy „masy“, která mi vadila především vyprodukovaným odpadem. 
• Nejdražší byla bouda s kotcem, která je bohužel spíše zbytečná. Pes ji nemá rád a vleze si dovnitř jen v případě, že je zavřen v kotci, odkud vrhá smutné pohledy a tváří se zkroušeně, protože přece nic neprovedl. Což je samozřejmě pravda, ale kotec není za trest...
• Náš pes se necvičí. Pastevec na cvičák nepatří. Neposlouchá. Nebaví ho to. Je chytrý, chápe, rozumí a vyhodnocuje sám. Poslouchat chce ale jen když chce. Občas s tím bojujeme. Třeba když chce být ještě doma a já chci, aby šla ven, musím ji někdy vytlačit. Ale zrovna nedávno jsem objevila, že když jí trochu přizvednu zadek, jde ochotněji, protože jí nic jiného nezbývá. Takový ten trakař, na který jsme si hrály jako děti: držíte kamaráda za nohy a on ťapká po rukou, kam ho nasměřujete. Ale přijde mi to trochu pod úroveň. Divím se, že Princezně ne. Takže náklady na cvičák jsou nula. Mimo to toho dost umí, takže to je fajn.
• U veterináře jsme byli jen jednou kvůli očkování – však je to ještě mladý pes na nějaké zdravotní problémy. A chovala se tam ukázkově. To ona ostatně umí. Mezi lidma je opravdická Princezna.
• Žádné věci nekouše a nelikviduje. Kromě jednoho kotěte sousedky. Ale to bylo nedopatřením. Myslím, že si s ním jen chtěla hrát a přehnala to. Samozřejmě že jsem jí náležitě vyčinila a dlouho s ní kvůli tomu nemluvila, což by jí mělo vadit nejvíc.
• Matraci, na které spí u domu, jsme vytáhli z kontajneru na velkoobjemový odpad. Vhodila ji tam sousedka, protože už ji nepotřebovala. Pes ji má v závětří a je na ní náramně spokojený, pokud se nám zrovna nesnaží namluvit, že nutně potřebuje do kuchyně.

Časové náklady samozřejmě vyvstaly přesně dle očekávání. 

• I pes žijící na zahradě se má venčit! Někde jsem to četla, slyšela atp. Princezna má nejradši čuchací procházky, na ty ostatní chodí ona s námi. 
• Časové náklady na žrádlo spočívají v tom, že googlíme, kde ho mají levnější. Případně vybíráme nějakou mlsku ve zverimexu. Jinak klasické granule nakupujeme elektronicky a necháváme si je zasílat domů.
• Objevil se ovšem nepředpokládaný a tak trochu nečekaný časový výdaj na mazlení. Jak mají být pastevečtí psi samostatní a nezávislí na lidech – manželovi to přišlo trochu líto, že o nás nebude mít zájem – tak náš pes je relativně často mazlík. Někdy na nás tedy hází bobek, především ráno, když jdu krmit, klidně leží na své matraci a s čumákem schovaným pod tlapkou kouká, co dělám. Ale jindy se hned nahrne ke mně a dává packu. Pochopili jsme, že podání packy znamená: „Hlaď mě.“ V případě nepochopení, je podání důraznější. Pokud člověk nadále ignoruje jasnou žádost, začíná položení packy na rameno nebo nohu připomínat plácnutí.

Vyjádření k dalším bodům:

• Tak kočky jsou problém. Kupodivu to s Princí naše kočky zkoušely několikrát po dobrém, ale jelikož ji baví je prohánět, udržují si od ní velkou vzdálenost, nejlépe na stromě. A kromě toho jediného kotěte je klid. Nejsem tedy zrovna ráda, protože kočkám zbyla jen moje malá zahrádka pod meruňkou a případně kozí výběh, je-li dobře uzavřen, ale dá se to i takto zvládat. Možná pak mohu jako další negativum přidat, že se nám v některých hospodářských budovách objevily myši. Protože tam nejsou kočky!
• Zvládání dětí zatím nevíme, neb žádné nemáme a neobjevili jsme dobrovolníka, na kterém bychom mohli otestovat její vztah k dětem. 
• Nicméně od nás si nechá dělat ledacos, třeba matlat mastičku do očí, prohlížet zoubky, nebo již zmiňované vystrkávání ven.
• Štěká a dělá kravál. Ano, to souhlasí. Obvykle jenom když jde někdo kolem. Ale některé večery si zvykla „telefonovat“, jak říkáme tomu, když nikde nikdo není, jenom náš pes štěká a z dálky se mu ozývá odpověď, nebo si to aspoň myslíme. V tuto chvíli ji za štěkání a pouštění hrůzy chválíme. Občas umí pouštět hrůzu i na kozla, když se snaží devastovat plot. Vždy mi tím udělá radost, protože to jsme ji neučily. Naučila se to sama, stejně jako zahánět kozy z předního dvora buď dozadu na jejich plac, nebo do chlívku.
• „Dělá všude po zahradě hovna.“ Tak to sedí a není co k tomu říct víc. Snad jen, že jsme měli s manželem dohodu, že je po ní bude uklízet on a tak to i činí. Výjimečně je uklidím taky, ale obvykle se snažím dělat něco jiného. Házíme je do našeho „praseckého“ kompostu, který nemáme v úmyslu využívat na hnojení ovoce nebo zeleniny a vlastně ho ještě dlouho využívat nechceme. A to nejlepší? Když je zavřená v kotci několik dní, kaká pěkně pořád na jednu hromádku, aby tam měla čisťounko. Šikovná holčička. Předpokládám, že ji ani toto nikdo neučil. Případně se bohužel snaží nekakat, jak jsme zjistili nedávno při velikonočním výletu na dva dny.
• Samota a spánek? I v zimě spala, kde se jí zlíbilo. Buď na matraci, nebo pod střechou na špejchaře. Rozhodně ne v boudě. Tam si snad vlezla jen jednou v nejkrutějších mrazech, ale tuhle zimu žádná strašná zima nebyla. Proti smutku jsme se ji naučili brát domů do kuchyně. Spokojeně si lehne ke kamnům a spinká. Nebo loudí mazlení. Občas pokukuje a čuchá u večeře, ale doma ji nikdy ničím nekrmíme. Nikdy se doma nevykakala ani nevyčůrala, i když tu náhodou byla přes noc: nemá ráda bouřky, tak jsme ji pak nevyháněli ven, přestože jí na pelíšek neprší. A ano, máme doma spoustu bílých chlupů, přestože se ji snažíme (ne úplně důsledně) vyčesávat, než ji bereme dovnitř. Takže musíme častěji luxovat a sbírat je. Ale vzhledem k tomu, že topíme v kamnech a děsně se nám doma práší, není častější úklid nic nečekaného.
• Když odjedeme na dovolenou, je smutná a po návratu nás vítá, dává packu, skáče a počůrá se radostí. Ale je to spíš roztomilé. Hlavně že žere, i když odjedeme.
• „Hlídá dům, nás. Snad.“ Jo, to můžu potvrdit. Co ji máme, cítím se doma bezpečněji, i když jsem náhodou sama. Možná to byla jen náhoda, ale párkrát, když jsme ji neměli zavřenou a zkoušeli jsme vzít někoho dovnitř, sedla si přede mě a hlídala, jestli je všechno v pořádku. Ale ne, běhat se s ní vážně nedá, protože ji to nebaví a chce spíš čuchat.