Skoro by se hodilo udělat malé shrnutí toho, jak si tu na statku žijeme. Úpravy vostávačky nechám na samostatný článek. Kozy se mají dobře, teda až na mladším bráchou trápeného Pepíka, o tom jsem psala už minule.
 |
| Zleva: Felix, Franta, Mejzí |
Kočičí sebranka obvykle zahrnuje jen Felixe a Mejzí, ti chodí na snídani a večeři poslušně a pravidelně. Většinou se k nim přidává i Macík, která se ale z nepochopitelného důvodu zase začala bát lidí. Franta to trochu fláká a chodí domů jen občas. Třeba tak jednou za dva dny. Hrozně dlouho už se neukázala mourovatá Liška (kočka) a myslím, že víme proč. Jednou, když se manžel vracel z práce, nebo z nákupu, ucítil u auta strašlivý smrad. Chvíli chodil kolem a koukal a pak zvedl kapotu. Byla tam zaklíněná, částečně rozložená kočka. Samozřejmě ji tím pádem nešlo identifikovat. A mourovatých koček je všude po okolí dost stejně jako černých. Jenže tak nějak od té doby a třeba čtrnáct dní předtím k nám přestala Lištička chodit. Takže si myslím, že víme, co to bylo za kočku. Na druhou stranu se tu začal objevovat Speedy. Přátelskej mourovatej kocourek trošku při těle, kterej se nechá od kohokoliv vzít do náručí a mazlit. A taky hnedka přede. Nejsem si jistá, jak moc se bojí našeho psa, kterej se snaží pod vratama načuhovat, co se děje na ulici, takže jsem ho raději odnesla zpátky k sousedům, protože jsem měla strach, aby blbíšek nepřišel k nějaké úhoně. Taky jsem v kočičím domečku potkala bázlivou černou kočku neznámého pohlaví, která se přede mnou vždy rychle skryla. Má kulaté žlutohnědé oči a až na ten strach vypadá přátelsky a mladě. A ještě je tu jeden černý kocourek, o kterém bych ráda psala zase až jindy.
S Princeznou teď potíže vůbec nejsou. Hezky zodpovědně hlídá. Štěká dokonce i z kotce. Ale jen chvilku, než si ujasní, že divný chlapi, co nám choděj po dvoře, jsou tady s náma. Ráda se mazlí, pořádně jí, hlídá, a když křičíme na kozy, ať něco nedělaj, hned je jde zahnat. Třeba nám vadí, když se drbou o plot a hrozí, že ho vyvalej. Tak v tom už se vyzná a dělá to občas sama. Kdybych si mohla něco přát, líbilo by se mi, kdyby chodila kakat jen na jedno místo na zahradě a netrousila nášlapné miny všude po dvoře.
Plachej černej beránek už je nějaký čas uložený v mrazáku. Zrovna nedávno jsem z žeber dělala výtečný vývar. Je to smutné a líbil se mi, ale takový je holt život. Akorát mě mrzí, že jsem nestihla natočit, jak si hrál se sudem, který se válel na zadním dvoře. Bylo to tak legrační, jak si ho kutálel.
Vzhledem k tomu, jak se mi tenhle článek rozrostl, si asi pěstování nechám na samostatný článek.
Žádné komentáře:
Okomentovat