Jeden kamarád má spolubydlícího, který o sobě tvrdí, že je metalák. Nevím, jak se to pozná. Připadá mi normální a v pohodě. Má dlouhý vlasy a černý hadry, ale jinak je opravdu hodně sympatický. Když jsem u nich jednou byla na návštěvě, jako obvykle jim tam něco zrovna dunělo. Překvapilo mě, že se mi to líbí. A po chvilce jsem si všimla, že textu nejen rozumím, ale také si ho broukám. „To je Hárlej, že jo?“ říkám s jistotou. Odpověď je míň udivená, než bych čekala, ale nevadí. Tohle jsem poslouchala už v době, kdy on tahal kačera. Když pak poslouchá Kabáty, mám pocit, že pouští hudbu přesně pro mě.
Později, když si spolu povídáme, mě ujišťuje, že je jen jeden typ kartáče, kterým se dokáže učesat. Vlasy má asi opravdu delší než já. Ale sluší mu to. Obtížné shánění kartáče je ovšem nesmysl, neboť já si ho bez větších obtíží koupila normálně v drogérii. Sice byl trochu dražší, ale je opravdu příjemný na česání.
Později, když si spolu povídáme, mě ujišťuje, že je jen jeden typ kartáče, kterým se dokáže učesat. Vlasy má asi opravdu delší než já. Ale sluší mu to. Obtížné shánění kartáče je ovšem nesmysl, neboť já si ho bez větších obtíží koupila normálně v drogérii. Sice byl trochu dražší, ale je opravdu příjemný na česání.
Žádné komentáře:
Okomentovat