Už minimálně třetím rokem je pro mě říjen horší než jiné měsíce. Práce se samovolně namnoží, počasí se zhoršuje, dny se krátí… Každý rok se potýkám s tím, jak si udržet dobrou náladu, když mám pocit, že se na mě všechno sype. Termíny hoří a přede mnou je jen představa kratších a kratších dní vyplněných nekonečnou prací. Naštěstí tam někde v mlhavé dálce se rýsují Vánoce.
Jak toužím po zimě plné háčkování, pletení či vyšívání za dlouhých zimních večerů. Pití teplého kořeněného čaje, svařáku, chození bruslit, pečení vánočního cukroví, běžkování…
Když tak nad tím přemýšlím, asi jsem si nadělila dárek k výročí i pro sebe. Teď se přede mnou totiž rýsuje další fantastická věc, kterou si hodlám pořádně užít. Jen nad ní nepřemýšlet a nepředstavovat si to, ať pak člověk není zklamaný. Prostě jen další zajímavá věc, která prozáří šeď nudných, nebo spíš upracovaných podzimních dní.
Jak toužím po zimě plné háčkování, pletení či vyšívání za dlouhých zimních večerů. Pití teplého kořeněného čaje, svařáku, chození bruslit, pečení vánočního cukroví, běžkování…
Když tak nad tím přemýšlím, asi jsem si nadělila dárek k výročí i pro sebe. Teď se přede mnou totiž rýsuje další fantastická věc, kterou si hodlám pořádně užít. Jen nad ní nepřemýšlet a nepředstavovat si to, ať pak člověk není zklamaný. Prostě jen další zajímavá věc, která prozáří šeď nudných, nebo spíš upracovaných podzimních dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat