Předchozí články silvestrovského speciálu:
Silvestr na poslední chvíli – jak se to stalo, že jsem silvestra plánovala až 29. 12. 2014
Vlakem do Krkonoš – cesta
Parta čítá sedm lidí. Martin je bratr Kláry, která chodí s Radkem, Tomáš chodí s Mášou a Miloš s Monikou… ze všech těch M jsem trochu MIMO, a tak mi chvilku trvá, než si všechny zapamatuji. Kluci mi jdou snáz, jsou to výraznější osobnosti. Také si rychle zapamatuji Mášu, která je hodně akční a nejvýrazněji protestuje proti Bangu!, který jsem dovezla, raději by hrála Párty karty. Nevím, o co jde, ale Bang! miluji, a zřejmě nejsem sama, protože se do něj nakonec pustíme.
Je to trochu náročnější, protože pravidla známe víceméně jen dva nebo tři a navíc jsme to už tak dlouho nehráli, že si spoustou variací nejsme jistí. A taky ostatní nejsou zrovna dvakrát ukáznění. Trochu šílím z lidí, kteří nedávají pozor, když se něco vysvětluje, a pak skuhrají, že tomu vůbec nerozumí, že to a ono nechápou a tak. Výjimečně vyfasuji roli vice, pomocníka šerifa, což je celkem nevděčné, ale na druhou stranu jsem ráda, protože tak můžu radit Petrovi, aniž bych tím sobě škodila. Možná jsme to opravdu měli hned udělat tak, že budeme hrát všichni po dvojicích, protože obvykle aspoň jeden z dvojice bývá schopný tuto poměrně jednoduchou hru pochopit a sledovat a také to aspoň jednoho baví.
Šerif je už na začátku hry jasný – k Petrově nepříliš velké radosti se oznamuje veřejně, kdo je šerifem. Aby pomocníci věděli, komu mají pomáhat, a banditi koho mají zabít. Rozkoukat se, kdo je kdo, je celkem jednoduché. Ani já nehraju nijak zvlášť obezřetně. Po šerifovi nestřílím a zrovna tak po Milošovi, který se chová sice podivně, ale zřejmě šerifovi uškodit nechce. Takže jsem sevřená mezi svými kumpány a nemám po kom jít, protože dál se svou zbraní nedostřelím. Bohužel můj spolupracovník není tak bystrý, aby si spojil dvě a dvě dohromady, a tak mě zabije. Hodím po něm takovým tím vyčítavým pohledem, ale nic neříkám, protože třeba ještě někomu nedošlo, že je taky šerifovým pomocníkem. A vskutku, pár jedinců to ještě netuší.
I když jde hra příšerně pomalu, užívám si ji plnými doušky. Kdoví, kdy ji budu hrát příště. Také je docela legrace, že si všichni sice vyslechli, že se hraje „šáhnuto-táhnuto“, tedy pokud se necháte zastřelit někým, kdo na vás nedostřelí, je to vaše chyba a přicházíte o život. Nejvtipnější na tom je, že si nemožnost takového tahu leckdy neuvědomí ani střelec, ani oběť. Když se pak banditi rozohňují, proč jsem je nevarovala, říkám, že jsem tuto informaci poskytla na začátku a teď jsem pomocník šerifa, tak proč bych mu škodila, že?
A protože jsem Máše slibovala Párty karty, bojuji za ně. Ráda si zahraji cokoliv, abychom byli všichni spokojení. Mno, ale že si máme před sebe nachystat oblíbené alkoholické pití už věstí něco podezřelého. Brzy se ukáže, že se nemýlím. Možná jsem to neměla chtít hrát… Ale tak co. Stačí vám oblíbený chlast (doporučuji pro začátek spíš slabší) a žolíkové karty. Na záchod si dojděte předem. Od hry totiž můžete vstát jen tehdy, když budete mít v kartách osmičku.
2 – rozdáte dva loky, tzn. můžete dát dvěma lidem za úkol napít se jedním lokem, nebo jednomu dvěma loky
3 – rozdáte tři loky,
4 – rozdáte čtyři loky,
5 – rozdáte pět loků,
6 – kartu vyložíte před sebe a kdykoliv v průběhu doby, kdy ji máte před sebou, dáte na stůl palec a čekáte, kdo to udělá další. Poslední si musí dát lok.
7 – Vymyslíte nějakou větičku a na někoho ukážete, ten na to musí říct rým, pokud se mu to dostatečně rychle nepovede, pije lok, pokud se mu to povede, ukáže na někoho dalšího.
8 – Kartu si vyložíte před sebe a můžete si odskočit na záchod, nebo pro pití apod. Ale jen dokud ji máte před sebou.
9 – Zahodíte ji a spolu s ní někomu jinému seberete a zahodíte kartu, kterou má vyloženou před sebou.
10 – Rozdáte pět loků a pětkrát se musíte napít sami.
J – Chytíte se za ucho a ostatní vás musí napodobit, kdo to udělá poslední, pije.
Q – Vezmete někomu vyloženou kartu a můžete si ji nechat.
K – Vyložíte ho před sebe a pokud se do konce hry nenajde někdo, kdo si vytáhl dalšího krále, pijete vy.
A – Každý, koho se na něco zeptáte, vám musí odpovědět: „Jdi do prdele,“ pokud tak neučiní, musí si dát loka.
Nejvíc mi vadilo eso, protože je pro mě nepříjemné někomu takhle odpovídat a dlouho jsem si na to nemohla zvyknout, ale všimla jsem si, že to může být i docela legrace, když se třeba lidi o něčem bavili a dohadovali a jiný (s esem) jim do toho vstoupil a zeptal se: „Co?“
Na stole leží balíček karet a každý kdo je na řadě otáčí tu vrchní a podle toho se dějí dříve pospané věci. A ještu tu je žolík. Když otočíte žolíka, musíte říct nejnižší číslo, kdo řekne stejné jako vy, musí říct to následující. Pije ten, kdo řekl nejvyšší a tolik loků, kolik řekl.
Díky párty kartám jsem odcházela spát značně ovíněná. Naštěstí ne tolik, aby mi bylo špatně nebo tak něco, jediným negativem bylo to, že jsem asi tak dvě hodinky nemohla usnout a sem tam mi přišlo, že se se mnou všechno točí. Ale ostatní dopadli hůř.
Silvestr na poslední chvíli – jak se to stalo, že jsem silvestra plánovala až 29. 12. 2014
Vlakem do Krkonoš – cesta
Parta čítá sedm lidí. Martin je bratr Kláry, která chodí s Radkem, Tomáš chodí s Mášou a Miloš s Monikou… ze všech těch M jsem trochu MIMO, a tak mi chvilku trvá, než si všechny zapamatuji. Kluci mi jdou snáz, jsou to výraznější osobnosti. Také si rychle zapamatuji Mášu, která je hodně akční a nejvýrazněji protestuje proti Bangu!, který jsem dovezla, raději by hrála Párty karty. Nevím, o co jde, ale Bang! miluji, a zřejmě nejsem sama, protože se do něj nakonec pustíme.
Je to trochu náročnější, protože pravidla známe víceméně jen dva nebo tři a navíc jsme to už tak dlouho nehráli, že si spoustou variací nejsme jistí. A taky ostatní nejsou zrovna dvakrát ukáznění. Trochu šílím z lidí, kteří nedávají pozor, když se něco vysvětluje, a pak skuhrají, že tomu vůbec nerozumí, že to a ono nechápou a tak. Výjimečně vyfasuji roli vice, pomocníka šerifa, což je celkem nevděčné, ale na druhou stranu jsem ráda, protože tak můžu radit Petrovi, aniž bych tím sobě škodila. Možná jsme to opravdu měli hned udělat tak, že budeme hrát všichni po dvojicích, protože obvykle aspoň jeden z dvojice bývá schopný tuto poměrně jednoduchou hru pochopit a sledovat a také to aspoň jednoho baví.
Šerif je už na začátku hry jasný – k Petrově nepříliš velké radosti se oznamuje veřejně, kdo je šerifem. Aby pomocníci věděli, komu mají pomáhat, a banditi koho mají zabít. Rozkoukat se, kdo je kdo, je celkem jednoduché. Ani já nehraju nijak zvlášť obezřetně. Po šerifovi nestřílím a zrovna tak po Milošovi, který se chová sice podivně, ale zřejmě šerifovi uškodit nechce. Takže jsem sevřená mezi svými kumpány a nemám po kom jít, protože dál se svou zbraní nedostřelím. Bohužel můj spolupracovník není tak bystrý, aby si spojil dvě a dvě dohromady, a tak mě zabije. Hodím po něm takovým tím vyčítavým pohledem, ale nic neříkám, protože třeba ještě někomu nedošlo, že je taky šerifovým pomocníkem. A vskutku, pár jedinců to ještě netuší.
I když jde hra příšerně pomalu, užívám si ji plnými doušky. Kdoví, kdy ji budu hrát příště. Také je docela legrace, že si všichni sice vyslechli, že se hraje „šáhnuto-táhnuto“, tedy pokud se necháte zastřelit někým, kdo na vás nedostřelí, je to vaše chyba a přicházíte o život. Nejvtipnější na tom je, že si nemožnost takového tahu leckdy neuvědomí ani střelec, ani oběť. Když se pak banditi rozohňují, proč jsem je nevarovala, říkám, že jsem tuto informaci poskytla na začátku a teď jsem pomocník šerifa, tak proč bych mu škodila, že?
A protože jsem Máše slibovala Párty karty, bojuji za ně. Ráda si zahraji cokoliv, abychom byli všichni spokojení. Mno, ale že si máme před sebe nachystat oblíbené alkoholické pití už věstí něco podezřelého. Brzy se ukáže, že se nemýlím. Možná jsem to neměla chtít hrát… Ale tak co. Stačí vám oblíbený chlast (doporučuji pro začátek spíš slabší) a žolíkové karty. Na záchod si dojděte předem. Od hry totiž můžete vstát jen tehdy, když budete mít v kartách osmičku.
2 – rozdáte dva loky, tzn. můžete dát dvěma lidem za úkol napít se jedním lokem, nebo jednomu dvěma loky
3 – rozdáte tři loky,
4 – rozdáte čtyři loky,
5 – rozdáte pět loků,
6 – kartu vyložíte před sebe a kdykoliv v průběhu doby, kdy ji máte před sebou, dáte na stůl palec a čekáte, kdo to udělá další. Poslední si musí dát lok.
7 – Vymyslíte nějakou větičku a na někoho ukážete, ten na to musí říct rým, pokud se mu to dostatečně rychle nepovede, pije lok, pokud se mu to povede, ukáže na někoho dalšího.
8 – Kartu si vyložíte před sebe a můžete si odskočit na záchod, nebo pro pití apod. Ale jen dokud ji máte před sebou.
9 – Zahodíte ji a spolu s ní někomu jinému seberete a zahodíte kartu, kterou má vyloženou před sebou.
10 – Rozdáte pět loků a pětkrát se musíte napít sami.
J – Chytíte se za ucho a ostatní vás musí napodobit, kdo to udělá poslední, pije.
Q – Vezmete někomu vyloženou kartu a můžete si ji nechat.
K – Vyložíte ho před sebe a pokud se do konce hry nenajde někdo, kdo si vytáhl dalšího krále, pijete vy.
A – Každý, koho se na něco zeptáte, vám musí odpovědět: „Jdi do prdele,“ pokud tak neučiní, musí si dát loka.
Nejvíc mi vadilo eso, protože je pro mě nepříjemné někomu takhle odpovídat a dlouho jsem si na to nemohla zvyknout, ale všimla jsem si, že to může být i docela legrace, když se třeba lidi o něčem bavili a dohadovali a jiný (s esem) jim do toho vstoupil a zeptal se: „Co?“
Na stole leží balíček karet a každý kdo je na řadě otáčí tu vrchní a podle toho se dějí dříve pospané věci. A ještu tu je žolík. Když otočíte žolíka, musíte říct nejnižší číslo, kdo řekne stejné jako vy, musí říct to následující. Pije ten, kdo řekl nejvyšší a tolik loků, kolik řekl.
Díky párty kartám jsem odcházela spát značně ovíněná. Naštěstí ne tolik, aby mi bylo špatně nebo tak něco, jediným negativem bylo to, že jsem asi tak dvě hodinky nemohla usnout a sem tam mi přišlo, že se se mnou všechno točí. Ale ostatní dopadli hůř.
Žádné komentáře:
Okomentovat