Ještě 29. prosince jsem si myslela, že silvestra strávím v Praze. Měla jsem být s hasiči, kteří by sloužili pohotovost – v případě, že by je někdo potřeboval, konal by se výjezd, pokud ne, hráli bychom nějaké hry (jak jsem doufala), povídali si, jedli a pili (nealko). To pro mě byla další přidaná hodnota – jejich služba mi slibovala, že budou střízliví, a tudíž hloupé řeči budou mít jen ti, co je mají i jindy.
Jenže večer mi zazvonil telefon, že to velitel zrušil, protože se snad nikomu nechtělo (nebo je nepustily drahé ženy)… příčinu jsem se nedozvěděla, ale stejně na tom zase tak moc nezáleželo. Prostě zase jednou strávím silvestra s rodiči… tedy pokud aspoň oni někam nepůjdou. Můžu si číst, plést, koukat na pohádky… všechno, co jsem dělala celé svátky. Báječný! Takhle jsem trávila konec roku naposledy ve čtrnácti. Jenže tehdy to taky bylo něco jinýho – k Vánocům jsem dostala první románek pro dívky a byl suprovej, letos (2014) jsem si ho přečetla znovu a pořád má něco málo do sebe.
Mohla bych se ozvat kamarádkám, ale jelikož letos není naše parta spolu, podniká každý spíš něco se svým partnerem a jeho partou, nebo jenom s ním. Protože už jsem měla program, moc jsem nevěnovala pozornost tomu kdo kde s kým bude, takže jsem ani nevěděla, ke komu bych se mohla přidat a u koho bych byla na obtíž jako křen. Navíc takhle na poslední chvíli mi to připadá neslušné i mezi přáteli. A doma to zase tak strašné nebude. A pak jsem si vzpomněla na jednoho kamaráda, který mě zval na silvestrovskou párty, že prý tam bude mít bandu lidí. Tehdy jsem se nad tím moc nezamýšlela, protože už jsem slíbila účast jinde, ale teď…
Napsala jsem co nejvíc nenuceně kratičkou zprávu jako poděkování za PF a k tomu připojila: „Mám pár otázek – co děláš na silvestra? Budeš mít nějakou párty? A ztratila by se ti tam jedna dušička navíc?:-)“ Mělo být zřejmé, že si z odmítnutí nic nedělám, rozhodně jsem netoužila vypadat jako zoufalka, dokonce jsem přemýšlela, že než jen připustit, že bych tak vypadat mohla, budu si doma raději číst, přece jen mám ještě půjčeného nějakého toho Sherlocka!
Odpověď na můj troufalý dotaz, zda můžu přijet na silvestrovskou párty, byla pozitivní a velice příjemná, tak jsem se optala, jestli mám vzít Citadelu a Bang! a vrhla se do zběsilého balení. Vypadalo to na hodně sportovní akci – badminton, bowling, výšlap na kopec, běžky a možná i plavání v bazénu…, a tak jsem si balila jen sportovní oblečení a vynechávala všechny nepodstatnosti jako líčení, sukně atp. Hostitele už nějakou dobu znám a moc dobře jsem si pamatovala, že když jsme se bavili o závislostech, zaujal mě závislostí na sportu (zrovna jsme šlapali po Elbě na kolech, pro mě to byl děsnej záhul a on se tvářil jako by nic). Tak trochu jsem se „dovolené“ v Krkonoších bála, protože moje fyzička je na tom dost špatně ve srovnání s někým, kdo sportuje, výkonově jsem na tom dobře tak leda proti lemrám z města, ale pochybuji, že by se s nimi stýkal. Asi by si neměli moc co říct, takový lidi, co všude jezdí autem, jsou obvykle příšerně nudní.
Jenže večer mi zazvonil telefon, že to velitel zrušil, protože se snad nikomu nechtělo (nebo je nepustily drahé ženy)… příčinu jsem se nedozvěděla, ale stejně na tom zase tak moc nezáleželo. Prostě zase jednou strávím silvestra s rodiči… tedy pokud aspoň oni někam nepůjdou. Můžu si číst, plést, koukat na pohádky… všechno, co jsem dělala celé svátky. Báječný! Takhle jsem trávila konec roku naposledy ve čtrnácti. Jenže tehdy to taky bylo něco jinýho – k Vánocům jsem dostala první románek pro dívky a byl suprovej, letos (2014) jsem si ho přečetla znovu a pořád má něco málo do sebe.
Mohla bych se ozvat kamarádkám, ale jelikož letos není naše parta spolu, podniká každý spíš něco se svým partnerem a jeho partou, nebo jenom s ním. Protože už jsem měla program, moc jsem nevěnovala pozornost tomu kdo kde s kým bude, takže jsem ani nevěděla, ke komu bych se mohla přidat a u koho bych byla na obtíž jako křen. Navíc takhle na poslední chvíli mi to připadá neslušné i mezi přáteli. A doma to zase tak strašné nebude. A pak jsem si vzpomněla na jednoho kamaráda, který mě zval na silvestrovskou párty, že prý tam bude mít bandu lidí. Tehdy jsem se nad tím moc nezamýšlela, protože už jsem slíbila účast jinde, ale teď…
Napsala jsem co nejvíc nenuceně kratičkou zprávu jako poděkování za PF a k tomu připojila: „Mám pár otázek – co děláš na silvestra? Budeš mít nějakou párty? A ztratila by se ti tam jedna dušička navíc?:-)“ Mělo být zřejmé, že si z odmítnutí nic nedělám, rozhodně jsem netoužila vypadat jako zoufalka, dokonce jsem přemýšlela, že než jen připustit, že bych tak vypadat mohla, budu si doma raději číst, přece jen mám ještě půjčeného nějakého toho Sherlocka!
Odpověď na můj troufalý dotaz, zda můžu přijet na silvestrovskou párty, byla pozitivní a velice příjemná, tak jsem se optala, jestli mám vzít Citadelu a Bang! a vrhla se do zběsilého balení. Vypadalo to na hodně sportovní akci – badminton, bowling, výšlap na kopec, běžky a možná i plavání v bazénu…, a tak jsem si balila jen sportovní oblečení a vynechávala všechny nepodstatnosti jako líčení, sukně atp. Hostitele už nějakou dobu znám a moc dobře jsem si pamatovala, že když jsme se bavili o závislostech, zaujal mě závislostí na sportu (zrovna jsme šlapali po Elbě na kolech, pro mě to byl děsnej záhul a on se tvářil jako by nic). Tak trochu jsem se „dovolené“ v Krkonoších bála, protože moje fyzička je na tom dost špatně ve srovnání s někým, kdo sportuje, výkonově jsem na tom dobře tak leda proti lemrám z města, ale pochybuji, že by se s nimi stýkal. Asi by si neměli moc co říct, takový lidi, co všude jezdí autem, jsou obvykle příšerně nudní.
Žádné komentáře:
Okomentovat