čtvrtek 1. února 2018

Uživatelsky nepřátelská knihovna

S MLP se teprve sžívám. Vlastně ani nevím, proč má Městská knihovna v Praze tuhle zkratku. Název Ústřední knihovna mi připadá děsivě historický. Jako nějaké „ústředí“. Ústředním motivem knihy je... tohle by řekla leda naše češtinářka – byla to celkem stará babča už když nás učila – a možná i ta by to považovala za archaismus. Přejmenovat Ústřední knihovnu na centrální by podle mě byl celkem dobrý krok. Ale jsou tu rozhodně důležitější věci.

Představte si, že jakožto moderní člověk jste si přes internet objednali určitou knihu (pomiňme, že se za to platí deseti korunový poplatek a otázku, zda je to správné nebo ne), taky jste měli doma dvě knihy – jednu jste dočetli (super detektivka, kterou jdete vrátit) a druhá je naučná, ale měli jste ji příliš dlouho, takže ji musíte přinést a vrátit a půjčit znovu. Nejlogičtější by byl následující postup: přijdete k přepážce, odevzdáte dvě knihy, z nichž jednu dostanete zpět společně s tou objednanou, zaplatíte poplatek a jdete domů. Otázka pěti minut, včetně tříminutového hledání vašeho příjmení mezi rezervacemi.

Realita je ovšem jiná a dělí se na dvě varianty: znalci a nováčci. Pro tu srandu uvažujme nováčka. 

Chcete provést zmíněnou akci: půjčit si objednanou knihu, vrátit jednu knihu a znovu si půjčit třetí knihu. 

Jako neznalí zamíříte do oddělení výpůjček. Tam vám po načtení karty řeknou, že nemáte uhrazený poplatek a pošlou vás na pokladnu. Na pokladně zaplatíte a jdete zpět (nejlépe do fronty). Vrátíte a půjčíte si knihu. Vlastně obě, protože u té paní se nevrací, takže buď vám je vrátí a půjčí znovu obě, nebo tu druhou nenačte. Nevadí, půjdete ji pak vrátit na místo, kde se knihy pouze vrací. Nesměle se zeptáte, jestli pro vás mají tu rezervovanou knihu, kterou jste byli zaplatit. Jistě – támhle v oddělení rezervací – nejvzdálenější místo od výpůjčního pultu (možná je to jako v supermarketu s pečivem: co nejdál od pokladny, abyste museli projít co největší část výstavní plochy a co nejvíce nakoupili). Dojdete tam, knihu si najdete, přinesete ji zpátky k výpůjčnímu pultu, potřetí vylovíte kartičku (a vystojíte frontu) a konečně si půjčíte vytouženou literaturu. Chvíli budete hledat místnost, kde se vrací knihy, ale pak už jen odevzdáte (odevzdaně) tu přečtenou a s pocitem úspěšně zvládnutého bludiště můžete odejít domů.

2 komentáře:

Radka řekl(a)...

Do jaké chodíš pobočky? Já mám nejbližší novou pobočku "Vozovna" na Žižkově a rezervace jsou hned vedle stolu, kde se dají knihy vracet i půjčovat zároveň. Mám v knihovně složenou zálohu, takže nemusím pokaždé platit a přijde mi to rychlé a moderní. Doporučuji zkusit jinou pobočku, třeba je to jenom smůla, že ta Tvoje je nepraktická.

Angelika řekl(a)...

Máš pravdu, tu jsem taky zkoušela. Zálohu už mám složenou taky. Ale v článku mi ani tak nešlo o to, že bych chtěla ukázat, že se to nedá zvládnout, spíš že i v dnešní době je to dost komplikované a to naštěstí mluvím česky a mám trpělivost. Jedná se o Ústřední knihovnu. Samozřejmě na příjemnost a ochotu knihovnic má velký vliv i to, kolik obsluhují zákazníků. Na stejné pobočce v dětské části jsou zase mnohem milejší. Ale zkoušela jsem i jiné pobočky a celkově s knihovnou nemám problém. To je spíš k zamyšlení (a první pokus o fejeton). Aneb jak být rejpavá, kousavá, navádějící k zamyšlení a přitom vtipná? To je otázka...