Dopoledne jsem se pozalévala stromečky (sudy se snad naplní po víkendu, kdy má být zima, ve vyšších polohách dokonce sníh). Přitom jsem pomazlila Frantu, který se za mnou musel jít podívat. Potěšilo mě, když na zavolání přiběhl. Nechal se hladit, lehl si na zádíčka, abych ho mohla mazlit na bříšku a v náručí moc nevyváděl, i když se dost bojí krav, které jsou nedaleko za elektrickým ohradníkem. Přitom v náručí je ve větším bezpečí. Minule ho málem zašlápl Baloun, protože stál v cestě vedoucí ke kolečku se žrádlem.
Když jsem u těch aktualit, nebo takového povídání o všem možném na statku, kozy se teď pasou, občas je pouštíme na přední dvůr a večer či ráno je krmíme zbytky sena či čerstvě nasečenou trávou. Tohle je starost přítele, takže jenom od něj vím, že je trávy letos opravdu málo. Takže se senem to bude bída.
Kočka se mnou dnes nějak nechtěla kamarádit (málem jsem napsala mluvit, ale mrouká si teď pro sebe skoro furt a dnes ráno ještě víc než jindy, akorát jí stejně nerozumím... možná mi nadává), protože byla přes noc opět zavřená u koz. A ráno smutně koukala oknem ven. Moc jsem tomu nepomohla, když jsem si ji konečně odchytla a hladila ji jen tak na zemi (možná si vzpomínáte, že nemá ráda braní do náručí a děsně z toho panikaří), a našla jsem jí klíště, tak jsem jí ho vyškubla a upálila. Frantovi jsem taky jedno odlovila, ale on je víc odpouštěcí. A taky je zvyklejší na mazlení, takže stejně zase přijde. A dostal granule a vajíčko.
Pak jsem zalila kousek příjezdové cesty, kde se snažíme nechat vyrůst trávu, aby nám dvůr tolik neprášil, a levanduli (můj nejnovější pěstitelský pokus – ale už teď po dvou dnech to vypadá bídně).
Na hodinku (do jedenácti, abych nebyla na slunci přes poledne) jsem si vzala na lavičku pletení svetříku Avion, abych ho stihla do konce května dokončit. Vyhřívala jsem se na sluníčku a užívala si tu pohodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat