Kocour František je loňské kotě z našeho statku. Je boží. Tak hodňoučkej a mazlivej, že si někdy nejsem jistá, jestli to není plyšák.
Má rád lidskou společnost. Občas se mnou dokonce chodí zalívat za stodolu stromečky.
Teď ale vymyslel, že bude chodit na záchod do vysoké trávy na dvoře u koz. Což má hned dva problémy. Zaprvé ji kozy budou chtít žrát ještě míň než dosud. Z pro mě neznámého důvodu nechávají ostrůvky takové tmavší trávy bez povšimnutí a radši donekonečna okusují to malé vzrostlé světlé, co se snad ještě ani nedá nazývat trávou.
Snaha zahrabat to se pochopitelně míjí účinkem, protože tráva se jen ohne a pak zase narovná.
A zadruhé do toho můžeme šlápnout my. Což bych dost nerada.
Žádné komentáře:
Okomentovat