Tři černí ďáblíci na fotkách

O kočičích sirotcích jsem psala již dříve, ale je lépe, když vidíte i fotky. Jednalo se o kočičku Mejzí (v té době ještě neměla jméno, to až když jsme si ji nechali) a o Bertíka (Čertík už je u sousedů) a Šediváčka, protože měl lehce šedivé bříško.

Oba kocourci se po jednom postupně ztratili, snad si našli nějaký hezký domov, když se mi je nikomu nepodařilo udat. 

Ale ta trojka mě bavila, i když nešli poznat jeden od druhého. Často spolu spinkali a ještě se k nim přidával Felíšek, o něm zase příště.

Naši tři sirotečci moc nemohli pochopit, že se jich maminka vzdala, a tak se (myslím, že hlavně Mejzí) občas snažili přesvědčit Felixe, že je jejich maminka a mohl by jim dát pít. Myslím, že se mu olizování/sání bříška líbilo, protože nic nenamítal. (viz níže)

Když jsme vyhodili staré slamníky, učila jsem na ně koťátka chodit spát do dřevníku. Ale asi tam bylo dost větrno, protože se to moc nechytlo.

Samozřejmě je lákalo hrát si s pověšeným prádlem.

I malé šelmičky bez matky si umí brousit drápky.