Rostlinky na zídce

Je to už trochu starší fotka, i když ne tak, jak byste mysleli. Ještě v říjnu jsem na zídce opravdu měla nejrůznější rostlinky. Kupodivu mi je tam ani nesežraly kozy, i když Pepa druhý se natahoval.

To, co tak trčí s těma listama a připomíná banánovník je ve skutečnosti kurkuma. Ještě jsem ji z květináče nevytáhla, tak nevím, jak bude vypadat. To mi připomíná, že bych si měla nastudovat, kdy se sklízí.

I „motýlky“ s fialovými lístky jsem už přemístila dovnitř. Jen převislé jahody zůstaly venku. A víte co? Teď 3. 11. 2025 mi kvetou!!! A pak popírejte globální oteplování.

Angeliky vánoční deník (2025), 4. část

Po 15. prosince, dančí krk na víně

Manžel poráží letošní kůzlátka. Malé hnědé kozičky je mi extra líto, vytvořila jsem si k ní vztah přesně tak, jak se nemá. Jenže to se snadno řekne a hůř dělá. Měla takové laní oči. S dlouhýma řasama. A dívala se na mě jakoby chápavě. Běhala za mnou (dokonce i za mamkou, když jednou přijela) jako pejsek. A náš pes byl vůči ní shovívavější než vůči ostatním. Vždycky všechny zaháněl zpátky do chlívku, když se nám rozutekly, jen tuhle malou nechal pást se venku a vůbec ji nehonil.

Je mi samozřejmě líto i malého bílého Pepy III., ale to není takové. Byl to typický dominantní představitel zvířecí říše. Kdyby to byl člověk, řekli bychom, že je to hajzl, u zvířat je to ovšem normální. Když máte pocit, že se k sobě lidi chovají hůř jak zvířata, pořiďte si kozy, to vás vyvede z omylu. Bílej Pepa vůbec nebyl podobný Pepovi I., který byl hodňoučký a milý, jenže to asi taky bylo tím, že měl špatný nožičky a tak proti ostatním neměl šanci. Zatímco tenhle Pepa byl krásně živený – sourozenec mu zemřel, když mu byl měsíc, takže měl všechno kozí mlíko pro sebe (a nás), navíc byl dost drzý, aby se všude vetřel – přeskakoval ke starým kozám, aby mohl žrát s nimi, a pak se zase vrátil zpátky k malé hnědé, kterou nejspíš (nemám důkaz, ale vše tomu nasvědčovalo) vystrnadil a všechno jí sežral. 

Já se celý den matlám s vařením. Původně to měl být oběd, ale nakonec je z toho večeře. To se tak člověk rozhodne, že udělá daňka na víně, ale pak místo opékání masa kojí, místo smažení zeleniny přebaluje. Jednou, dvakrát, třikrát. Jo, malá se po krmení zvládne třikrát vyčůrat během hodiny. Ne vždy, ale občas ano. Pak jdu pomoct manželovi s vytažením zvířete na prádelní šňůry, aby ho mohl lépe zpracovat, a pak se učím podříznout/vykrvit zvíře předtím střelené jateční pistolí. Nicméně jídlo je famózní, i když je hotové až k večeři. Opekla jsem kus dančího krku, pak kořenovou zeleninu a na závěr cibuli. Každé zvlášť postupně v jednom pekáči na sporáku. A pak to všechno sesypala dohromady, přidala půllitru vody a asi stejné množství červeného vína, tři lžičky soli, snad šest lžiček koření na zvěřinu Františka Josefa od Sonnentoru a dusila to asi tři hodiny přikryté druhou stranou pekáče. (Moje první zkušenost s dančím masem. Manžel vyhrál daňka v tombole, kde si koupila jen dva lístky dohromady za stovku, dobrý ne? Ale zpracovat si pouze vyvržené zvíře musel sám, to by podle mě taky každý nezvládl.)

Vpravo opečené maso a připravená zeleniny, vlevo cibulový základ omáčky

Út 16. prosince, blbý den se dá zachránit jedině jídlem

Dnešek byl špatnou verzí špatného dne. Kromě péče o malou jsem se k ničemu dalšímu nedostala. A to potřebuju udělat spoustu administrativy, zodpovědět soukromé maily, zkouknout pracovní a taky se zbavit té spousty otevřených záložek/oken v prohlížeči.

Chvililinku jsem sice pletla šátek Groove, ale ten mi pro změnu nevychází, takže jsem z něho taky frustrovaná. Nechápu, kde se mohla stát chyba, když v každé sekci postrádám pár ok. Kdyby to bylo v jedné nebo ve dvou, bude to pochopitelné. Ale že bych se spletla v přidávání všude? Tj. asi pětkrát? To je nějaké divné. Ale zdá se, že v návodu chyba taky není. Nevidím žádná errata.

Vyloupala jsem čokoládičky z adventního kalendáře, který jsem dostala já, protože malá ještě nemůže. A snědla i tu zítřejší! A taky pár Penam vánočních rohlíčků, které mi tu zbyly po sobotní návštěvě. Překvapilo mě, že jsou dobré jako domácí. Možná i lepší než leckteré. A Milka adventní kalendář mě taky překvapil. Opravdová čokoláda bez přidaných nejrůznějších tuků, to cením.

Ale největší radost mi udělala rajská polívka. Nebo spíš omáčka? Podle Florentýny jsem šoupla rajčata na deset minut do trouby pokapaná oliváčem a posypaná provensálskými bylinkami. Na sporáku udělala cibulový základ jak na cibulačku, pak do něj přišoupla rajčata a trošinku protlaku, protože jinak to bylo jalové i po upečení a dosolila. Snědla jsem dva plné talíře, jako bych neměla v plánu dát si matjesy (konečně můžu!!!) nebo dančí na víně, až se vrátí manžel z práce. Zmiňovala jsem, že jsme k němu měli bulgur místo knedlíků a vůbec to nevadilo? Naopak mi celé to jídlo přišlo lehčí a sympatičtější.

St 17. prosince

Tento týden jsem tomu moc nedala s focením, tak to zkusím dohnat aspoň v pátek v Praze.

Čt 18. prosince, oběd a doktoři

K dnešnímu (slavnostnímu) obědu jsem včera upekla kozí kýtu se stejnou omáčkou a další trochou kořenové zeleniny jako na začátku týdne daňka. Ne, že bych se nechtěla rozdělit o daňka, ale předem jsme netušili, že to bude tak skvělé, abych se tím mohla pochlubit, a taky že tchyně nebude mít zrovna navařeno. Všechno proběhlo krásně v klidu, dítě bylo pohodové, na obědě si všichni pochutnali a manželem včera koupená jasmínová rýže se mi taky povedla, i když je malinko lepivější.

Odpoledne vyrážíme na sono kyčlí s malou. Mlha by se dala krájet a brzké odpoledne vypadá jako listopadový sychravý večer. Dnes by bylo ideální pustit si tu dlouhou Vánoční koledu. U doktora nás překvapí fronta a pár, který „špuntuje“ provoz. Jakmile odejdou, jde to už ráz na ráz. Až na to, že nás a ještě jednu paní docela drze předběhne nějaká tyčka s nafrněným ksichtem a zrzkem. I když mě to naštve, nemám chuť se hádat, a tak se do žádných slovních útoků nepouštím. Později jsem za to celkem ráda, protože to taky mohlo být pěkně trapné, kdybych si vynutila své dřívější místo a pak mi třeba nešlo svléknout dítě, nebo by se zrovna pokakalo, nemohla bych najít plínu nebo doklady...

Po sonu máme domluvenou ještě pediatričku. Což je pro nás taktické a příjemné, ale pro malou už je to nejspíš dlouhé. Takže předvádí, jak to vypadá, když je trochu hůř naladěná. Manžel hned říká, že příště bychom rádi přijeli zase rána, že to bývá spokojenější. :-)

Pá 19. prosince, Praha s miminkem je opět náročná

Výlet do Prahy byl opět náročný. Naštěstí už mám čich, nebo spíš oko, na to, kde se dá dobře v klidu nakojit a přebalit miminko. Třeba taková Národní technická knihovna poskytuje skvělé gaučíky, ale i u lékárny pod Letenským náměstím je pěkná recepce se spoustou židlí a dokonce stolem. Milá paní recepční nám nabídla, že nám rozsvítí velké světlo, místo aby jí vadilo, že si tam přebalujeme dítě. V obchoďákách (např. OC Stromovka) jsou často přebalovací pulty na záchodech pro invalidy.

Nafotila jsem pár stromečků a další výzdoby, aby na mě konečně trochu dýchla vánoční atmosféra. Jak jsem pořád doma, mám chvílemi pocit, že přichází jaro a jindy, že nastává takový ten ošklivější říjnový podzim plný mlh. To bylo hlavně včera.

Miluju vánoční kýč, kdysi jsme se s kamarádem snažili nafotit nejkrásnější vánoční fotky

Atmoška v obchoďáku, škoda, že není prostor vyfotit se spolu s miminkem

Obchoďák plný světel kazí jen nevkusně červená reklama

Vánoční stromeček v Národní technické knihovně s neobvyklými ozdobami

V Praze jsem tentokrát navštívila doktora já. Pak jsme šli kouknout do DMka a Roosmana hledat dětskou výživu, taky jsme koukli do zdravé výživy a pak v obchoďáku sehnali něco k jídlu pod stromeček. V některých obchodech jsem byla sama, zatímco manžel brázdil kostky a přebaloval dítě, protože jinak bychom se v tom řevu neslyšeli ani my dva. V knihovně jsem vrátila Vánoční koledu a přepůjčila ostatní knihy včetně hry Architekti, ke které se snad ještě někdy dostaneme, než ji budu muset znovu vrátit. A na závěr už zcela hladoví a utahaní (a já navíc se zablokovanými krkem) jsme v boxu Zásilkovny vyzvedli balíček Tajemné ponožky pro mě. Moc se těším. Už zvenku vypadá nádherně!

Večer jsme si udělali tradiční pečení buřtů u tchyně. Snědla jsem kousíček štrůdlu a půlměsíčky, co donesla známá, a pak jsme se zašily dovnitř na přebalování, kojení a náhodou taky ženský rozhovor o plodnosti, věku, dětech, chlapech a rodičovství jako takovém.

V noci sedím u kompu a píšu vánoční deník až do půl dvanácté, protože jindy na to nemám čas. Taky by se šiklo mrknout se odpovědět na e-maily, ale na to taky nemám čas. :-(

So 20. prosince, HTML

Plán pro ráno byl jasný – administrativa na kompu, ale dítě mi usnulo a já se zaprokrastinovala do tvorby sloupců v článku Vánoční rozcestník. Píšu totiž Angeliky vánoční deník už od roku 2017, a když chci mít v rozcestníku jednotlivé odkazy, nechci mít roky jenom tak pod sebou, protože to zabírá spoustu místa a nevypadá to elegantně. Chtěla jsem je rozdělit do tří sloupců. Ovšem z html si toho ze školy už moc nepamatuju. Jednak je to nějaký ten pátek, a jednak se to už možná dneska dělá nějak jinak a lépe, tak jsem to hodila do Googlu a následně pokecala s AI. Vyzkoušela jsem tři čtyři kódy, až jsem byla s výsledkem jakž takž spokojená, jenže první sloupeček byl na výšku jinak odskočený než druhý a bylo to rušivé a neprofesionální. Poprosila jsem ho o opravu vloženého kódu. Nejen, že mi ho opravil, i uvedl, proč problém nastal. Závěr naší konverzace mi polichotil.

A následně jsem se ještě přivzdělala v ujc.cas příručce, že slovo „můžou“ je spisovné. Asi jsem to věděla, ale najednou mi to přišlo nějak nepatřičné. Tak konec hraní, jdu si vypít čaj Usmrkánek, než mi vystydne, sníst snídani a zjistit, jestli už dítě není vzhůru a nepotřebuje nakojit, potom se snad budu moc vrátit vyřešit to, co jsem chtěla.

Ne 21. prosince, vánoční pečení

Čas na poslední svíčku na adventním věnci. Čas na předpředpředposlední čaj z adventního kalendáře a tu samou čokoládičku. Čas užít si zimní slunovrat s nejdelší nocí pořádným spánkem…

Trošku jsem dnes pekla. Protože to k Vánocům patří a chybělo mi to. S efektivitou práce jsem spokojená. Za odpoledne a večer jsem zvládla čtyři druhy. S výsledky ovšem zase tak moc ne. Buď jsem náročná nebo nevím, co vlastně chci.

• Kokosové tyčinky z kuchařky Snídaně u Florentýny (str. 182) se mi zdají moc sladké a málo kokosové. Ale jinak vypadají lákavě. Ale počkám si na zítra, protože Flo říkala, že je dneska nemám jíst. Dopsáno později: ani zítra to nebylo lepší, na druhou stranu pozítří už jsem si na to zvykla a jedla bych je asi spíš jakou Bounty tyčinku. Rozhodně ne dětem na svačinu s sebou, ale jako přesladkou mlsku se dají. I táta s mámou říkali, že jsou hodně sladké.
• Máslové keksy od Florentýny z té samé kuchařky (str. 191) – mimochodem, přála jsem si ji od Ježíška, abych si ji pořád nemusela přepůjčovávat v knihovně – jsem vylepšila třemi lžičkami koření Alles Liebe (Všechno nejmilejší) od Sonnentoru. Pro jistotu jsem koření nadrtila v hmoždíři. Keksy křupou a chovají se jako opravdické sušenky, tak jsem je honem zavřela do plastové krabice, aby nenavlhly. Hodně voní po růžích, což je pro mě v pohodě. Uvidíme, jak to bude chutnat zbytku rodiny. Asi už jsem nějak vycvičená na bezcukrové období, protože mi připadají taky zbytečně dost sladké.
• Pro manžela jsem chtěla vyzkoušet něco bez cukru, jak jsem o tom psala v článku Vánoce bez cukru. Vybrala jsem hned dva recepty: Mrkvové těsto na 4 způsoby... Udělala jsem pár úprav, jelikož všechnu mrkev jsem použila do daňka na víně na začátku týdne, kdy jsem ještě neměla v plánu péct. Vytáhla jsem si z kyblíku na zahradě první úrodu topinamburů v domnění, že jsou taky dostatečně sladcí. Když je člověk jí samotné, tak i celkem jo, ale takhle v cukroví to asi nestačí. Použila jsem makový olej, který se mi už dlouho plete ve skříni. Takový nepovedený nákup, řekla bych. Těsto je děsně lepivé a přitom rozpadavé, matlavé, tak vytvářím lodičky. Chuťově jsou trochu divný. Malinko nahořklý. Chutnají po oříšcích. Aha, to divný je ten makový olej, už vím. ;-) Sladký nejsou vůbec, skoro bych je přisolila a jedla místo brambůrek, ale není to vysloveně špatný. Nevím, jestli z nich víc udělá cukroví ta moje hodně sladká pomerančová marmeláda. Nebo si je budu moci sníst sama? Spíš muset. 
• Další experiment bez cukru jsou kaštanové kokosové sušenky. Tam jsem se zasekla na tom, že jsem ve spíži našla dvě kokosové mouky, z nichž jsem se o jedné domnívala, že je kaštanová. Ale tu bych stejně někde měla mít. Nepamatuju si, že bych ji spotřebovala. Místo skořice, kterou mám pocit, že máme pořád u tchyně (moc jiného koření nepoužívá a skořici dává do pudinku) jsem použila lžičku afrického koření Essesse. Zajímavě to voní po rumu. Z trouby to vonělo trochu jako jar. Místo rozinek jsem použila křížaly (asi proto je to málo sladké) a místo lískových oříšků směs. Přidala jsem mléko i olej, ale ani v lednici se to nespojilo do použitelného těsta. Snažím se plnit formičky na muffiny, ale myslím, že to stejně bude sypká směs jak do müsli. Ale voní nádherně a zdá se, že chutná líp a trochu víc sladce než ty topinamburové loďky. Nakonec jsem do druhé várky přidala ještě panáka mlíka, uhňácala do formiček a trochu víc to drží tvar. Oběma nám s manželem chutnají víc. Docela by se na to dalo zvyknout.

Večer jsem chtěla odpovídat na maily, které se mi nahromadily ve schránce, ale když nešel internet, psala jsem si bokem blog. Taky dobrý. ;-) 

Předchozí díly:

Angeliky vánoční deník (2025), 1. část

Angeliky vánoční deník (2025), 2. část

Angeliky vánoční deník (2025), 3. část

Kouká jak husa na sníh

Googlila jsem si, proč se říká, že někdo kouká jak husa do flašky, a moc jsem se toho nedozvěděla, zato jsem našla zajímavou stránku České zvyky, tradice a pranostiky, kde se snaží vysvětlit význam rčení kouká jako puk a uvádějí ještě nejrůznější další způsoby koukání, hledění, čumění a kupodivu jim zcela chybí zírání. 

Ale to bych odbočila. Nemám tušení, jak kouká husa do flašky, neboť jsem jim nikdy žádnou nenabízela. Zato mohu posoudit, jak kouká husa na sníh. Koncem listopadu totiž napadl a husy z něj byly pořádně překvapené (já taky, ale trochu jinak). Ráno jsem jim otevřela bývalý holubník (nyní husník) a čekala, až vyběhnou, zakrouží trochu po dvoře, roztáhnou křídla, budou řvát jak perličky a mávat křídlama, aby si je protáhly, ale ono nic. Všechny tři husy (ta svatomartinská snědená 17. 11. 2025 sníh bohužel neviděla) ale stály na zápraží a nevěřícně koukaly na podezřele bílou zem. Zjevně ji někdo vyměnil za něco jiného. První, asi houser podle velikosti, si dodal odvahy a opatrně do toho šlápl svou placatou nohou. Udělal pár kroků a než by se nebezpečně vzdálil na to, aby jí mohl podat pomocné křídlo, následovala ho druhá husa. Třetí – dříve odvážná a vesele útočící na našeho psa – stále ještě váhala ve dveřích. Nechala jsem jim dostatek prostoru a smála se tomu, jak se ty dvě venku jen způsobně procházejí a rozkoukávají. To už za nimi pro jistotu vylezla i ta zbývající.

Husy snáší sníh a mráz úplně s přehledem

Husy na sněhu a se svým oblíbeným chlebem

Pak už skončila sranda, protože se chovaly poměrně normálně. Jenom neběhaly a nemávaly křídly. To až o pár dní později.

Angeliky vánoční deník (2025), 3. část

Po 8. prosince, teplo jak na jaře + první odstřik

Podle kalendáře dnes začíná 50. týden. To ten rok zase rychle utekl, co? 

Venku je teplo, jako by snad bylo jaro. Jsem na sebe pyšná, protože se mi podařilo zamést schody před domem a uklidit klubíčka ve skříni s oblečením. Vyprala jsem dvě várky prádla na solární elektrárnu a poprvé si úspěšně poradila s odsávačkou mateřského mléka. Překvapilo mě, že chutná jako kokosové a je náramně sladké. To se nedivím, že se po něm malá může utlouct! Večer jsem se ještě stihla pokochat oblohou plnou hvězd!

Začínáme pozorovat problémy s uspáváním dítěte. Čteme si tedy v posteli, dokud neusne. To by byla přijatelná varianta. Bohužel už to víckrát moc fungovat nebude. Ve středu a ve čtvrtek budu zbaběle uhoupávat (na míči nebo v náručí). Večerka se nám protahuje až do osmé hodiny večerní. V pátek usíná dokonce až v devět a příští týden v pondělí v deset. Víme, že to takhle dál nejde, ale vygooglit něco rozumného je docela fuška.

Út 9. prosince, zkaramelizované ořechy

Dnešek už zdaleka tak úspěšný nebyl. Můžu se pochlubit snad jen tím, že jsem si zkusila udělat zkaramelizované ořechy a nakonec byly dobré. Ale na to, že recept vypadal úplně banálně, tak to taková sranda zase nebyla. Původně jsem přemýšlela, že by to mohl být hezký vánoční dárek, ale teď už se mi do toho nechce. Jednak to bylo dost práce, a jednak jsem s výsledkem nebyla tak spokojená, jak bych si představovala. Určitě to bylo tím, že jsem vyměkla a cukrový sirup přestala dělat moc brzy.

St 10. prosince, takový obyč den

Ani dnes jsem nebyla kdovíjak produktivní. Aspoň že se mi konečně podařilo objednat žrádlo kočkám! Už jim došly granule a ty, co máme v kýbli můžu dávat leda tak psovi, protože kočkám nejedou a jenom kolem nich choděj.

Napadlo mě, že se inspiruju Slevomatem na dárky na Vánoce. Ale moc na to nebyl čas a taky to nebyla taková sláva, jak bych si představovala. Když už jsem tam něco našla, chtěla bych to vidět na vlastní oči a teprve poté koupit. Na vracení nákupů z e-shopů mě moc neužije, vlastně jsem to ještě nikdy nedělala a ani se mi do toho nechce. Potíž je, že se teď s malou vůbec nikam nedostanu, takže nějaké osobní nákupy nepřipadají v úvahu. A když už bych s ní náhodou někde byla, jsem tak nervózní, jestli zrovna nebude chtít čůrat, kakat nebo nakojit, že si nedokážu vybrat ani klubíčka pro sebe (což nevadí, protože jich mám doma naštěstí dost), natož něco pro někoho jiného. Nejhorší je, že ty nejlepší nápady na vánoční dárky dostanu v lednu! Máte to taky tak? Myslím, že to je tím, že všichni se o Vánocích zklidní, zastaví, odpočívají, hrají si... a zjistí, co jim vlastně chybí. Trochu se obávám, že já se letos nezastavím ani na Vánoce. Proto si taky můžete všimnout, že se snažím dávat si opravdu malé cíle. Zkaramelizované ořechy a případně umyté nádobí jsou tak akorát, aby to klaplo.

Doma si pohráváme s myšlenkou na vánoční pudink, ale tím to pro letošek (nejspíš) končí.

Čt 11. prosince, vánoční atmosféra

Konečně jsem zpracovala větvičky a dala je do vázy. Přidala jsem i jednu větvičku trnky a ráda bych ještě zašla na šípky. Budu mít čistě přírodní výzdobu. O víkendu čekám návštěvu kolegyň z práce, tak jsem přitáhla i kovový stojánek a umístila do něj svíčku. Dělá to pěknou historickou atmosféru a hodí se to do obýváku. 

Váza s větvičkami na podlaze – všimli jste si, že máme „parkety“?

Skromná výzdoba

Zlatý vánoční stromek jsem domů taky donesla až dnes? Bohužel jsem k němu nenašla ozdoby.

Myslela jsem si, že si ušetřím práci a donesla kozám žrádlo rovnou na večer, protože jsem krmila poměrně pozdě, ale když jsem se tam odpoledne zašla podívat, všechno seno už měly zdlábnuté. Nebo ho roztahaly po zemi?

S odsávačkou už se sice kamarádím trochu víc, ale dneska mě pořádně vypekla. Chtěla jsem zachránit kapku mléka, které stékala z trychtýřku, jenž se přikládá na tělo. A jak jsem ji nahnula, ukázalo se, že vzadu je nějaký průduch či dírka bůhvíproč a tamtudy mi vyteklo asi 40 g. Měla jsem hrozný vztek, protože jsem kvůli tomu šla spát až v jedenáct a je to celkem otrava. Těšila jsem se, že toho mám hodně, doufala jsem v nějakých 100 g, což je myslím můj rekord.

Pá 12. prosince, nestíhám úklid před návštěvou

Jeli jsme na oběd k tchyni a tentokrát to bylo s malou lepší než o víkendu. Už nás nikoho nenapadlo cpát ji hned babičce do náruče. Jen tak pro sichr. ;-) Myslím, že hodně spala, ale jinak byla taková pohodová.

Na dnešek jsem měla v plánu velký úklid před návštěvou. Který se ovšem nestihl. Ani upéct tu třenou bábovku od Florentýny, na kterou jsem se sama tolik těšila a manžel mi na ni koupil mléko. Ale jak už jsem psala dříve, uspávání bylo tak náročné, že jsem taky padla do postele a rozhodně nechtěla riskovat, že dítě vzbudím pouštěním robota v kuchyni! Ještě že jsem se luxování, vytírání a úklidu rozkramařených věcí (především pletení) věnovala už v týdnu.

So 13. prosince, návštěva a naháňka

Manžel je na naháňce, takže musím krmení i návštěvu a péči o dítě zvládnout sama. Mám z toho docela strach po tom, co se stalo minulý týden s tchyní. Pro ty, co zapomněli, tak malá měla hodinový hysterák jako dosud ne a uklidnila se de facto až poté, co s tchánem odjeli.

Odpoledne asi v jednu a pak ve čtyři za mnou měly dorazit holky z kanclu. Když jsem ráno obdržela smsku (ještě že Kačka počítá s tím, že na Teamsy se ne úplně vždy dostanu), že přijedou už ve tři čtvrtě na jedenáct, honem jsem utíkala nakrmit zvířátka. Na pečení bábovky jsem tím pádem rezignovala. Všechno ostatní předčilo moje očekávání.

S holkama to bylo super, až bych je nejraději nepustila pryč. Myslím, že bylo vidět, že je mi líto, že už odjíždějí, když se po čtyřech hodinách zvedly. :-D Ukázala jsem jim celý statek (kozy, husy, kočky, stodolu, prádelnu...), všechny naše malůvky na zdech v ostávačce a pak jsme si sedly do obýváku k našemu velkému stolu (ještě jsem vám ho neukázala, sakryš) a pily čaj a jedly, co holky donesly ze včerejšího večírku.

Společně jsme se zasmály tomu, že jedna skupinka nejdřív dorazila na nahaňku – tak jsem pak sondovala od manžela, jestli je tam náhodou neviděl, ale zdá se, že to byla paralelní naháňka jiného sdružení – a pak k sousedům, kteří mají stejné číslo evidenční jako my popisné. Pořád jsem nechápala, proč tam ty lidi pořád lezou a on je tam žene nejen Google (používání seznamáckých map je mnohem lepší ;-)), ale taky aplikace Waze (logické, když je od Googlu) a to už je trochu problém. 

A to nejzajímavější a nejdivnější: malá byla úplně v pohodě. Pochovaly si ji skoro všechny a u nikoho neměla problém. Samotnou mě překvapilo, kolik toho holky o miminkách vědí (na rozdíl ode mě), třeba o tom, jak je lepší se k němu nevonět a tak.

Ne 14. prosince, dokončení Tajemných ponožek

Sice jsem totálně zdrchaná z uspávání dítěte, kdy nic nefungovalo, ale seberu poslední síly a dokončím ponožky do výměny Tajemná ponožka a vyperu je, abych zítra mohla jenom zapošít konce, zabalit a poslat.

Sotva jednu věc dodělám, už mám zase roupy a vymýšlím nový projekt. Tentokrát mi učaroval mozaikový šátek Xyla od Natasja Hornby. Celkově to vypadá na dost zajímavou designérku. Tak jsem se trochu pohrabala ve skříni a napadlo mě, že by mohl být nádherný z mých měkkých klubíček. Jenomže potřebuju tři barvy s dostatečným návinem + ty nejhezčí na Ravelry jsou v černobílé variaci s barevným akcentem. Jenže černou a bílou já zrovna moc často doma ve svých zásobách nemám a ráda bych je trochu zmenšila, než budu přikupovat něco dalšího.

• MC 650 m = hlavní barva
• CC1 410 m = vedlejší barva
• CC2 250 m doplňující akcent bez střapců, které seberou dalších přibližně 55 metrů.

Potenciální barvy na šátek Xyla

Kdysi mi někdo ukázal takovou vychytávku: vyfoťte si barvy černobíle, abyste viděli, jestli spolu dostatečně kontrastují. Tak se mi zdá, že jo, i když některé části lépe. Ještě by bylo dobré někde vyštrachat tu akcentovou barvu, třeba oranžovou nebo žlutou. Ideálně taky v nějaké lepší kvalitě, protože tohle jsou perly mých zásob. Tak to přece nebudu kombinovat s akrylem, ne?

Předchozí díly:

Angeliky vánoční deník (2025), 1. část

Angeliky vánoční deník (2025), 2. část

Máme nové nezvané spolubydlící: plísně

Druhová pestrost plísní

Tenhle článek mi na dnešek vyšel omylem. Ačkoliv se může právem řadit do série „něco nového“. 

Začalo to rosením oken, které mě poněkud znepokojovalo, ale nedařilo se mi s ním bojovat ani větráním. Pravda, víc jak dvakrát denně jsem to nezvládla. Ale v domě si žádnou zvláštní vlhkost nepouštím: nesuším tu prádlo, vařím s digestoří (i když nevím, jestli je schopná polapit vlhkost, když nemá odvod ven, jen filtr) a v koupelně máme větrák, který důsledně zapínáme, protože už jsme s plísní měli určité zkušenosti před rekonstrukcí. Tehdy nám pomohlo vymalovat předsíň vápnem a byl klid.

Hodili jsme (několikrát) řeč s AI a to nám doporučilo zvýšit teplotu z 19,5°C aspoň na 20°C. A taky abychom správně větrali: krátce a intenzivně cca 3–5 minut, pokud uděláme průvan, jinak až deset. Vůbec nepoužívat větračku (mikroventilaci), ale to už jsem měla načteno z dřívějška.

Důsledné větrání a zvýšení teploty nám ovšem moc nepomohlo. Asi se ten prevít jenom přestal šířit – mimochodem, byl to neuvěřitelný fofr. Nejdřív jsme si všimli pár teček na zdi a najednou během týdne, dvou toho bylo takové kvantum. Googlili jsme, čím zeď uklidit. Všude varují před Savem, které obsahuje soli, jež na sebe následně vážou vlhkost, takže se celá situace brzy zopakuje a v horším provedení. Tím způsobem sice plísně zlikvidujete, ale ocitnete se v bludné zhoršující se spirále. Existuje i nějaké Savo na plísně, ale tchyně měla doma jiný prostředek, tak jsme se rozhodli, že ho vyzkoušíme, když se k tomu sama zatím neměla.

Jednalo se o Alori odstraňovač plísní s dlouhodobým efektem. Zdálo se, že to pomohlo, ale jenom na chvíli. Respektive na ta místa, kde byl nastříkán, už si plíseň netroufla, ale spokojeně se šířila všude kolem. Zjistila jsem, že má několik druhů, kdyby mi nebyla tak odporná, připadalo by mi to zajímavé. Na jedné stěně totiž bylo možno nalézt (jak vidíte na fotografiích) žluté fleky, šedozelené skvrnky a taky bílé chlupaté plochy.

Na dřevěném rámu oken

Samozřejmě jsme naštvaní. Vždyť i kvůli plísním jsme si pořídili dřevěná okna, která potenciálně do budoucna skýtají riziko, že je bude potřeba znovu natírat, zatímco plastová jsou „na furt“. A stejně tu s nimi nakonec bojujeme. :-(

Půjčili jsme si tedy od tchyně odvlhčovač, který dlouhodobě nepoužívá, protože to moc nikam nevedlo. Když jsou slunečné dny, je to super, ale jindy mi taky vadí, že běží na proud, který platíme.

Mrkev za trest, teda za mlíko

Jak už jsem psala dříve, letos jsme měli na zahrádce jen malou úrodu, zato jsme zavedli barter  (= výměnný obchod) se sousedkou. My jí dáváme kozí mlíko (pro kočky) a ona nám domácí vajíčka nebo zeleninu (cukety, mrkev viz níže) nebo ovoce (výborné zelené blumy, fantastické voňavé modré víno).

Tenhle článek jsem nazvala mrkev za trest, protože domácí mrkev může být někdy příšerně malá a škrábe se hrozně špatně. Leckdy nejde ani pořádně umýt. Nicméně když člověk zvládne to trápení s ní, může si pak udělat výbornou pečenou pomazánku dle Florentýny. Stačí smíchat v poměru jedna k jedné s majolkou a nastrouhaným tvrdým sýrem.

Domácí mrkev

Angeliky vánoční deník (2025), 2. část

Po 1. prosince, výlet do Prahy

Dneska jsme vyrazili do Prahy k doktorce na vyšetření. Pak jsme se stavili v nákupním centru, kde se malé náramně líbila světýlka, a my si dali oběd u Vietnamců na její počest. Manžel si vybral kuřecí na sezamu a já grilované vepřové s nudlemi a zeleninou. Obojí bylo moc dobré a ani jsem nelitovala, že jsme nešli na running sushi, jak jsem původně zamýšlela. Akorát škoda, že jsem si nevzala foťák. ... A ano, bála jsem se, že bude řvát a nebude se nám ji dařit uklidnit. Ale celkem to šlo. I díky tomu, že obchodní centra jsou dost hlučná sama o sobě, takže se tam řev kojence ztratí. Na chození po obchodech jsem už neměla nervy. Dokonce jsem zapomněla, že jsem chtěla nakoupit v Lídlu, takže jsme museli zastavit u jiného Lídla, jinak bychom neměli nic k jídlu. Chybí mi především zelenina, maso máme z porážky (kozí) vlastní a teď spíše potřebujeme vyjíst mrazáky, abychom mohli snižovat stavy.

Na České televizi jsme objevili povídkový seriál Škoda lásky a hned zhlédli pár dílů.

Út 2. prosince, vánoční kaktus

Zjistila jsem, že mi kvete bílý vánoční kaktus. Mám z toho ohromnou radost. Přemýšlím, kam bych ho mohla přemístit z technické místnosti, abychom si jeho krásu užili a přitom nám brzy neuvadl. ... Po troše googlení jsem zjistila, že nikam. Sotva nahodí poupata, nemám se s ním ani otáčet, natož ho stěhovat do jiné místnosti. Ach jo. Tak pro příště budu vědět, že by bylo dobré ho už na podzim, třeba tak v září dát rovnou do obýváku nebo do ložnice, abychom si jeho krásu užili. Snad se toho dožije (nejsem žádný velký pěstitel).

Zátiší s vánočními kaktusy

Bíle kvetoucí vánoční kaktus

Na dnešek jsem měla naplánovanou preventivku u obvoďáka – upozornil mě na ni, když jsem byla minule nemocná. Musím říct, že jsem velice spokojená s objednávkovým systémem Emmy (i když to znamená pamatovat si další heslo!), protože si krásně naklikám, o co jde (preventivka, předoperační vyšetření, žádost o lázně, těhotenská prohlídka atd.) a vyberu si termín, který se mi víc hodí. Poznamenám si, že mám být nalačno a vzít s sebou ranní moč, protože to tam mají napsané. Krásná práce, jak by řekl Ondra z aikida. Sestra i doktorka jsou tím potom potěšeny. Taky jsem konečně přinesla zprávu z lázní, od oční a ještě nějakou další loňskou z rehabilitací (chodila jsem na cvičení s krkem, jestli si vzpomínáte).

Máme v plánu oběd u tchyně (manžel si objednal rajskou), tak mě sestra nabádá, ať jsem opatrná, že to nalačno není zrovna vhodné jídlo. Jenže nakonec z toho nic není, protože manžel je nějakej přichcíplej, a tak radši zůstaneme doma, abychom to nešířili. Výsledky z krve mám ještě tento týden (trápí mě jenom nedostatek vitamínu D, zato dlouhodobě navzdory užívaným doplňkům :-() a naštěstí se mi uklidní i krk a ucho, které mě bolely a které jsem si nechala prohlédnout. Napište stokrát: nebudu si šátrat do ucha tyčinkama, i když se za tímto účelem prodávají! ;-)

Odvlhčovač

St 3. prosince, likvidace plísní v předsíni

Téma dnešního dne je likvidace plísní. Trošku mám nepořádek v článcích, takže o plísni se dozvíte více příští čtvrtek, ačkoliv jsme se ji už dnes pokusili zlikvidovat novým prostředkem Bio repel proti plísním. Zároveň doma používáme odvlhčovač, aby se plíseň netvořila znovu, protože v předsíni máme nejspíš tepelný most. A jak se zdá i doma je poměrně velká vlhkost (původně krystalový cukr ze špajzu se stal kvádrem!) navzdory tomu, že se snažím pravidelně aspoň jednou denně větrat.

Postup je jednoduchý: nastříkat, nechat asi dvacet minut působit, setřít vlhkým hadrem, nechat hodinu zavadnout a zaschnout a znovu nastříkat jako prevenci.

Doufáme, že teď už bude klid.

Přivezli mi perlan! Má 6,8 kila, 53 cm na šířku a asi 300 metrů na délku. Manžel tvrdí, že to vystačí na dvě děti. No, nevím nevím, ta spotřeba je celkem velká. I když je fajn, že ho můžu kompostovat.

Čt 4. prosince, vánoční marmelády

V pondělí jsem na nákupu objevila levnější mandarinky. Byla jich dvě kila, ale docela úspěšně jsme jich většinu snědli a posledních asi deset jsem přidala do pomerančové marmelády, kterou jsem si chtěla už dlouho uvařit. Vycházela jsem z receptu Blanky Milfaitové stejně jako v létě u citronové marmelády. Recept najdete zde. Akorát jsem udělala tu chybku, že jsem neměla pektin a doufala, že když používám citrusy a pektin se dělá z nich, zželíruje mi marmeláda díky jejich kůře. No, ani ne. Pomerančovo-mandarinková zůstala stále tekutá asi proto, že jsem ji vařila jen krátce, ale přesto má výbornou chuť, i když trochu máte pocit, že se jedná o džus.

Pomeranče plavou na hladině jako míčky

Malá poklička zajistí ponoření pomerančů a citronů pod hladinu

Zpočátku jsem také bojovala s tím, že mi pomeranče plavaly na hladině jako ping-pongové míčky. Nejdřív jsem to nechtěla řešit, ale pak jsem dostala strach, že by to mohlo mít vliv na kvalitu výsledného produktu, třeba že by marmeláda kvůli kůře byla hořká. A tak mě napadlo, že je ponořím menší pokličku umístěnou na ovoce. Můj vynález mi udělal takovou radost, že jsem se ho rozhodla zdokumentovat na blog. :-)) Člověk se musí umět pochválit, ne?

Krátce vařím směs pomerančů a mandarinek

Kromě pomerančové marmelády jsem též udělala pár skleniček citronové. Opět z bio plodů, protože se používá i jejich kůra. Trošku jsem odflákla krájení a na mixování nebyl moc prostor, protože malá už spala, ale na chuti to vůbec neubralo. Možná naopak je to parádní džem. Ach ano, správně bych obojí měla nazývat džem, protože obsahují kousky dužiny. Škoda, když se konečně jedná o opravdickou marmeládu (i dle EU), protože obě obsahují citrusy.

Vánoční marmelády jim říkám, protože mám citrusy – zejména pomeranče a mandarinky – spojené se zimou a Vánocemi, resp. Mikulášem, jenž nám je nosil spolu s arašídy.

Pá 5. prosince, fenyklový salát

Některé dny se prostě nestihne vůbec nic. To je furt jen kojení, přebalování a zabavování dítěte a najednou je odpoledne a pak večer. Z dvanácti úkolů jsou hotové dva, z toho jeden z nich udělal manžel! 

Ale aspoň jsem stihla vyzkoušet fenyklový salát, který v sobotu opět připravím ke slavnostnímu obědu. Nejde o nic složitého, vycházím z kuchařky Jamieho Olivera 30 minut v kuchyni. Fenykl nakrájím na kostičky, trochu pomačkám jako bych mačkala hlávkové zelí na salát, přidám mé milované v soli naložené citrony (ale můžete místo toho jednoduše použít sůl a normální citron) a olivový olej. Doporučuju vyzkoušet. Opravdu jsem si pochutnala. Kupodivu bulva fenyklu chutná velice dobře, ačkoliv fenykl jako koření ráda nemám. Jaká škoda, že je vhodný pro kojící ženy. Fuj, cpou ho do každého čaje.

Fenykl

So 6. prosince, adventní kalendář

Tuším, že se manžel zmínil, že by chtěl mít víc místa ve skříni v obýváku. V té, jejíž horní část okupuji svými čaji. Musela jsem uznat, že jich tam mám přehnaně moc. Sice si myslím, že takových dvacet čajů v domácnosti je základ, ale bohužel i toto množství značně přesahuji a zdá se, že valnou většinu z nich nijak pravidelně nepiji. Schválně, kolik čajů si myslíte, že je vhodné mít doma podle vás? Ptám se spíš trochu znalců, ne těch, kdo si louhují pytlík k snídani a je jim fuk, jestli je to Pigi, Pickwick nebo Jemča. Mluvíme zde hlavně o sypaných. Já za základ považuji Earl Grey (viz můj článek Miluju Earl Grey), Darjeeling, Dáta masala/Yogi (viz můj článek zde), Keemun, Pu-erh, nějaký bílý čaj, nějaký zelený, třeba Sencha, pro chuť jednou za čas Genmaicha (s praženou rýží) a jasmínový čaj, moje velká láska Mléčný oolong, matcha, Tuareg (= marocká máta nana + zelený Gunpowder), nějaký cejlonský čaj (= ze Srí Lanky)... + nečaje, které jsou v ČR považovány za čaje, i když nejsou z čajovníku, tj. rooibos, honeybush, maté, bylinky jako máta, měsíček, něco pro denní použití (maliník, ostružiník, jahodník...), květ černého bezu, divizny nebo slézu proti kašli, nějaký ten ovocný čaj...

Když jsem tedy vyklidila kousek jedné poličky pro manžela (začínat se musí postupně a taky to musím někam dát, že?), objevila jsem adventní čaj od Sonnentoru. Zaradovala jsem se, že si prohlédnu krabičku, protože je mají krásně ilustrované a rozkládací, a s překvapením jsem zjistila, že je ještě plný a to komplet, ne jen nějaké zbytky z loňska. Hned jsem se do něj pustila, abych dohnala, co jsem zmeškala. Super je, že se jedná o směsku všech možných čajů. Kdysi jsem měla jenom bylinkové směsi a to mi bohužel připadalo skoro všechno stejné. Navíc je na každém pytlíku trefná básnička přímo k danému čaji. A musím říct, že se mi líbí. Kdoví kdo je vymýšlel. Možná AI?

Netradiční adventní kalendář

Zadní strana krabičky

Náhled do útrob

Ne 7. prosince

Na dnešku byl nejzajímavější večer, ale v tom negativním smyslu. Vůbec se nám nedařilo uspávání. Respektive v 17 usnula celkem bez problémů, ale pak se v 19 vzbudila a nefungovalo vůbec nic: držet za ručičku, zpívat, číst... pomohlo, až když jsme ji vzali k sobě do postele, hráli si s ní. Pak nás dokonce nechala číst si a spokojeně si něco broukala/povídala/mumlala. Takže to bylo bez řevu, ale místo v pět šest či sedm usnula až v devět hodin a deset minut, což je její nechvalný rekord. 

Rozhodli jsme se, že další den zkusíme tuto uspávací metodu (s dřívější hodinou) dobrovolně. Budeme si číst v posteli a doufat, že usne ve svém Mojžíšově košíku. Klaplo to. ;-) Uvidíme, jak to budeme dělat dál.

Předchozí díl:

Angeliky vánoční deník (2025), 1. část

Následující díly:

Angeliky vánoční deník (2025), 3. část

Bucket list po těhotenství

Jednou jsem kolegyni neprozřetelně řekla, že uvažuju o bucket listu po těhotenství a ona se mě zeptala, co na něm mám. Bylo mi blbý nic neříct, protože jsem o něm už opravdu dost přemýšlela, respektive o jednotlivých položkách, původně jsem nezamýšlela udělat z toho bucket list, ale tak nějak to na mě přišlo. A tak jsem si řekla, že by bylo fajn si to sepsat.

Některé věci jasně vyplývají z článku Až to budu zase jenom já, kde jsem lehce nastínila, co těhotné nesmějí jíst a pít. Ale ne všechno mi nějak významně chybí. Třeba že bych si potřebovala udělat játrový večírek, to ani ne. Stejně mám nejradši játrové knedlíčky v polévce a těm se nevyhýbám. 

Samozřejmě tohle píšu ještě v době před porodem, když na to mám čas a když mám ještě iluze, že až budu kojit, budu moct jíst téměř normálně, po porodu budu brzy fit a nějaké sezení na motorce by nemusel být problém za měsíc, dva nebo tři. Realita klidně může být taková, že si ani nevzpomenu na matjesy, natož na motorku. Ale to se nechte překvapit, jestli budu mít čas, sílu a chuť o tom vůbec psát. Přece jen, jak vždy říkám, ráda se zaměřuju na pozitivní články a to bucket listy a těšení rozhodně jsou.

P. S.: Takže už je „po všem“, šestinedělí je zdárně za mnou a můžu hned doplnit, jak to tedy reálně vypadá. Pro přehlednost kurzivou, jo?

• Čaj jsem asi někdy ve druhém trimestru úplně opustila. Začala jsem si vybarvovat políčka v habit trackeru, kdy jsem si nedala ani hrnek kofeinového nápoje. Počítala jsem jak černý tak zelený čaj. Přišlo mi, že je to nejlepší a nejbezpečnější. Někdy jsem si sice radost udělala, ale většinou jsem byla kofeinově na suchu. Ještě že nepiju kafe! Ale moje skříňka s čaji a bylinkami na mě pořád smutně kouká a těší se, až ji otevřu a prošmejdím její útroby. Ano, i bylinkám jsem se vyhýbala, protože spousta jich je vysloveně nedoporučených a ty zbylé jsou s otazníkem, takže se u nich píše „radši ne“. Málem bych zapomněla zmínit, že další motivací bylo upozornění, že kofein zhoršuje otoky nohou, kterými jsem začala počátkem třetího trimestru trpět zejména v oblasti kotníků. A to dost nepříjemně. Čaj, ach ano, miluju čaj. Myslím z čajovníku, ne bylinkovou směs pro kojení. Která navíc obsahuje fenykl a anýz. Těším se, až ji dopiju a další si už nekoupím. Může si každý říkat, co chce, tahle kombinace nikdy nemůže chutnat dobře a lahodně, když tohle koření nemáte rády! Čaj si dávám. S chutí a s láskou. Ale snažím se mírnit, protože se tvrdí, že kofein miminku nesvědčí a dostává se z mlíka přes krev. Mělo by to fungovat tak, že se z mojí krve dělá mlíko, který miminko pije. Prý je to mýtus a luštěniny a další věci na mlíko vliv nemají. Někde psali i o jakési studii s česnekovým výtažkem a mimčům to bylo fuk, takže jíst můžete, co chcete, dokonce snad ani cigarety se nedostanou do mlíka, ale čaj a káva by měly být spíš v omezeném množství, nebo ideálně po nakojení, stejně jako malý pivo. Jenže teď jak je zima se mi jen horkou vodu pít nechce. A navíc mám doma takové zásoby. Mléčný oolong, Earl Grey, jakási směs bílých čajů a něčeho nazvaná Namaste, kterou jsem koupila pro naši lektorku jógy v práci, ale už jsem se s ní nestihla potkat...
• Matjesy se nedoporučují kvůli značnému množství soli. To je jednak nezdravé pro mimi, jednak i pro běžné dospělé. A pak taky zhoršuje otoky. V knížce Hurá, miminko! (2017, str. 258) upozorňují, že hlavně ve třetím trimestru je dobré dávat si pozor na sodík, protože „díky nízkému příjmu soli nebudete tolik otékat a pozitivní vliv pocítíte i na sníženém krevním tlaku, neboť obojí se v tomto období projevuje asi nejvíc.“ K tomu bych ráda doplnila, že soli mám dost i kvůli užívání hořčíku Magnosolv. Ano, matjesy už jsem měla dvakrát nebo třikrát. Vím, nejsou kvůli soli asi moc zdravé, ale je to taková dobrůtka!
• Koření se moc nedoporučuje. Některé druhy jako skořice ideálně vůbec. Dala bych si i šalvěj, rozmarýn a nějaké africké koření z obchůdku na Letenském náměstí, který mi zrušili. Zatím nebyl moc prostor, protože jsem vařila jen párkrát. Použila jsem oregano do italské cuketové polévky (recept odsud). ... Teď v listopadu už je to trochu lepší, trochu víc kořením, vařím docela pravidelně několikrát týdně.
• Cvičení/dát si do těla bez obav. Na začátku těhotenství jsem se šetřila, pak se mi nechtělo a taky jsem se bála začít cvičit. Ale realita je taková, že nechci být už na pořád rozkydlý mumínek (bílý hrošík z nějaké severské pohádky). Ano, na tohle taky nebyl čas. Sem tam pár sedů lehů a nějaké to cvičení doporučené v porodnici na posílení pánevního dna, ale chtělo by to zabrat, abych trochu líp vytvarovala bříško a zadek. ... Ještě v listopadu 2025 ani ťuk.
• Lakování nehtů – jo, i tohle se těhotným nedoporučuje, protože přes kůži se můžou všechny možné jedy z kosmetiky dostávat až k dítěti. Když jsem kdysi chvilku chodila s divným alternativním týpkem, tak ten mi to rozmlouval už tenkrát. Ostatně trochu se vyhýbám veškeré kosmetice = malovátkám. A voňavky dlouhodobě používám spíš opatrně, protože když jsem se voněla každý den na stejné místo, dělalo se mi za ušima akné. A jeden profesor nám kdysi vyprávěl, jak mu voňavka vyžrala na košili barvu nebo rovnou celý flek, už nevím. Není důvod, když jsem jen doma. A tak nějak snad ani nemám chuť, aby z toho náhodou nešlo něco do krve a k mimi.
• Motorka – smutně, závistivě i natěšeně pokukuju po všech kolem jezdících motorkářích. Ale ne že bych stála o ty chlapy, chtěla bych vyvenčit svého malého zeleného broučka a jet se někam projet. Třeba to vyjde ještě letos. Teď už teda fakt ne. Je dost zima a hlavně jsem nějak nedomyslela, že by někdo musel hlídat malou, kdybych se jela projet. A manžel ji asi nenakojí. ;-)
• Boty na podpatku se v těhotenství nedoporučují kvůli stabilitě a taky kvůli pohodlí. Ale netěším se jenom na ně. Těším se i na to, až si budu moct úplně normálně zavázat tkaničkové boty! A taky bych si chtěla konečně obout kožené (trochu srandovní) sandálky, které jsem s oteklýma nohama raději nenosila, aby se mi nevytahaly podle tlusté sloní nohy a pak by mi zbytečně neplandaly. Tkaničkové boty výrazně rozšiřují možnosti toho, co můžu nosit. A taky mě konečně přestaly bolet nohy! Bolely mě snad měsíc a půl po porodu, takže minimálně do konce šestinedělí. Když už jsem přemýšlela co s tím, doporučila mi kožní (řekla, že to není její oblast, ale pak mi stejně poradila) brát vitamin B (pustila jsem se tedy do pangaminu) a vyčkat, protože jsem na ně v těhotenství kladla velkou zátěž. Případně oslovit obvoďáka a fyzioterapeuta. Ale přestalo to, sotva mi o tom řekla. Mohlo by to ovšem souviset i s uzavřenou obuví, vypozorovala jsem totiž, že je to nejspíš horší v sandálech a když chodím na boso. Jedna kamarádka mi taky říkala, že pak má hrozně suché nohy.
  
• Až zase budu moct plést na jednorožčích jehlicích bez toho, aby mě píchaly do břicha! Jasně, už jedu ponožky zmijovky od Hany Paimen. Mrkněte na blog o tvorbě.
• Najít si čas na pletení něčeho složitějšího a věnovat se tomu. Kdepak, na to vůbec není prostor. Malá vyžaduje spoustu času na krmení a přebalování. Další čas bere praní, vaření, úklid a nějaké další věci pro chod domácnosti. ... Ale snažím se dokončit od Joji svetřík s krajkou a nahodila jsem nový krajkový kardigan, tak uvidíme, jak s nimi pokročím.
• Moct sedět na našem nízkém gauči v obýváku. A hlavně se z něj dokázat sama zvednout bez potupného funění. Ano, obývák si teď po večerech užíváme s manželem. Většinou se nám podaří dát malou spát a my si můžeme jít číst, koukat film, nebo dokonce hrát nějakou deskovku. Už jsme i pálili svíčičku a františka.
• Nosit zase normální miniaturní kalhotky. (Mám normální kalhotky ne nějaké miniaturní šňůrkové zařezávající se do zadečku, ale proti těm těhotenským bombarďákům, které jsou ještě o polovinu větší než jaké mohla nosit moje babička v zimě, jsou fakt miniaturní.) Začínám s tím.
• Ochutnat Honzíkův pršut.
• Užít si barevné punčocháče v zimě. A pokračovat v nošení šatů. Je to ženské, pohodlné a nikomu není nic do toho, že k nim nosím tenisky nebo jiné sportovní boty. Šlo to v těhotenství, půjde to i dál. V Praze je povolené všechno. No, uvidíme. Ještě nevím, kam bych je nosila.
• Šít si na sebe oblečení. Zatím nebyl prostor, ale manželovi jsem aspoň ušila čepici.
• Zase nosit nejrůznější oblečení. Včetně kalhot bez nápletu v pase! Není kam a ještě na to nemám postavu.
• Spát na pravé boku, zádech nebo dokonce na břiše. Super věc. Jo, začínám i na tom břiše, ale nesmím mít plná prsa mlíka!
• Moci si zase dávat věci do spodních polic skříně. Jo, to je paráda.

Zdroje:
poznámky z deníku ohledně toho, co mi schází nebo po čem se mi stýská
Jillian Michaels: Hurá, miminko! Průvodce pro moderní maminky: Jak zvládnout těhotenství, porodit zdravé miminko a mít tělo jako nikdy, z anglického originálu Yeah Byby!: The Modern Mama's Guide to Mastering Pregnancy, Having a Healthy Baby, and Bouncing Back Better Than Ever přeložila Martina Benešová, vydalo nakladatelství ANAG v roce 2017, odpovědná redaktorka Bc. Lucie Krčová, sazba David Klusák, tisk a vazba Printo, spol. s r. o., Ostrava-Poruba, ISBN 978-80-7554-084-3, stran 448.

Velký bullet journal na doma

Sem tam ve čtvrtek publikuju článek o něčem novém, co jsem vyzkoušela. A jak jsem tak psala o tom Bullet journalu, dodala jsem si odvahy a použila jeden velký A4 sešit s tečkami, jak to má být a pěkně se záložkou.

Říkala jsem si, že když jsem teď pořád doma a nikam ho netahám, mohlo by to být praktické. Ukázalo se, že ho zase tak často nepoužívám, ale že to praktické opravdu je. Pro případ, že potřebuju mít s sebou nějaké poznámky, používám malý sešitek, což může být trochu nepohodlné, protože by bylo vhodné materiály ze schůzek z něj přepisovat do toho velkého, aby to bylo ucelené. Ale celkem mi to tak vychází. 

Krásně se mi v něm dělala statistika krmení, o níž jsem psala v článku Záchodová statistika. A přehled článků k publikování v jednotlivých termínech je taky dokonalý. Naopak se mi moc nedařilo poznamenávat si nápady na články. Ty jsem si nakonec načrtla tužkou na obyčejný papír k vyhození.

Taky si pochvaluju záložky z post-itů, protože jak mi bullet journal neustále leží na kuchyňském stole a nikde moc necestuje, záložky se neztrácejí, neodlepují a netrhají. Jednoduše zůstávají tam, kde mají. Už jsem vyzkoušela i dvě boční z washi pásek. Je to super, ale zatím jsem jejich kouzlu ještě dostatečně nepropadla.

Příliš krátká záložka (správná musí být delší než úhlopříčka) 

Jediný, co bych svému novému sešitu vytkla, jsou jeho dvě záložky! Ten nápad se dvěma je skvostný, to ano, ale jinak je vidět, že to dělal nějaký matla. Nebo aspoň někdo, kdo neprošel ani základním kurzem vazby knihy/sešitu. Či podobnou věc sám nepoužívá. Smysl záložky totiž spočívá v tom, že si něco založíte – tato část funguje dobře – a pak to na příslušné stránce chcete otevřít. Což v tomto případě moc nefunguje, protože záložka je krátká a při natažení do úhlopříčky nejen že nepřečnívá, ale dokonce jí centimetr chybí! Takže vám ji sešitek sežere a jste tam, kde jste byli bez záložek. 

Smutné je, že to zjistíte hned při prvním použití, takže otázka zní, proč na to ještě dosud nepřišel výrobce. Když dává dvě záložky, pravděpodobně by mu pět centimetrů přidaných asi nezvýšilo markantně náklady. A když to vím já, po jednom jediném kratičkém kurzu tvorby knihy před mnoha lety, mohl by to vědět i výrobce, ne?

Vánoce bez cukru

 Manžel se rozhodl přestat jíst cukr, což je na vánoční pečení trochu komplikace. Ale jak říkala Florentýna ve svém kurzu Sebevědomé vaření, je to jenom o tom, připustit si, že různá omezení mě posunou dál, k objevení surovin, které jsem dříve nepoužívala. K nalezení nových receptů, k dalším výzvám... a kdoví, třeba mou kuchyň skutečně o něco obohatí. 

Než jsem začala googlit, zamýšlela jsem se sama nad tím, jak bych do jídla či cukroví mohla dostat sladkou chuť, aniž bych použila cukr.

• umělá sladidla (např. aspartam je velice dobře otestovaný, co se týče všelijakých potenciálních negativ a nic se snad neprokázalo),
• přírodní sladidla z nějaké zdravé výživy (agávový/javorový sirup, ječný slad, sladovit, sladěnka, kokosový cukr...),
• med,
• kokosové mléko (použila jsem před časem do tapiokového pudinku a ukázalo se, že ho to dostatečně osladilo),
• červená řepa (kdysi jsem dala do čokoládového dortu a byl příšerně sladký),
• mrkev (asi moc nesladí),
• osmažená cibulka (do cukroví to asi nemám odvahu zkoušet, ale polévku či maso osladí až moc a cibulové chutney je taky víceméně sladké jenom tím, že ji nechám na omastku zkaramelizovat),
• rozinky,
• datlová pasta či datle,
• kešu oříšky, mandle,
• možná by šla použít i jablka,
• nechat zkaramelizovat mléko v plechovce (jako je Salko).

A teď se koukneme, co radí bráška Google. Vypadá to, že na webu Jíme jinak mají spoustu druhu vánočního cukroví. Tak se koukneme, jak moc je to zdravé. ... Sladí sladem, to vypadá dobře. Leccos mají i bez lepku a pak často taky bez vajec nebo mléka, ale já vegan věci  nepotřebuju. Naopak některé suroviny jsou pro mě hůře dostupné: rýžové mléko, kukuřičný škrob... Část receptů je jen pro předplatitele, z těch ostatních mě lákají Bezlepkové kaštanové sušenky, Mrkvánky... Zaujal mě Plán zdravého pečení a Jak správně skladovat vánoční cukroví. Stojí za to si je přečíst.

Další zdravé recepty slibuje Aktin. Taky to nevypadá tak špatně, je to bez cukru, a protože se to snaží dělat pro sportovce (nebo podle současných trendů), všude cpou protein. Zaujaly mě následující recepty: Měkké datlové perníčky, Domácí churros v troubě, Thumbprint cookies a Zdravé Raffaello kuličky z tvarohu. Snad bude prostor něco z toho vyzkoušet.

Trochu mě dráždí, že se občas někdo tváří, že zdravé znamená bez vajíček. Pokud vím, není na vejcích nic špatného. Zato kokosový olej má dost nasycených mastných kyselin, takže s cholesterolem byste na něj měli být opatrní.

Docela dobře vypadají stránky FitHouse. Spíš než konkrétní recepty doporučují odlehčovací triky:

• místo bílé pšeničné mouky můžete použít špaldovou, mandlovou nebo kokosovou mouku, které jsou bohatší na vlákninu a minerály,
• cukr lze nahradit přírodními sladidly, jako je med, datlový sirup, stévie nebo erythritol, které mají nižší glykemický index, použít můžete také rozmixované datle, banány nebo jablkové pyré, které nejen osladí, ale také dodají vláčnost (akorát by se to mohlo dřív kazit)
• máslo lze také částečně nebo úplně vyměnit za kokosový olej či ořechová másla, která obsahují zdravé tuky, (On je nějaký problém s máslem?)
• Dokonce i polevy lze připravit zdravěji – například místo mléčné čokolády použijte kvalitní hořkou čokoládu s vyšším podílem kakaa nebo domácí čokoládovou směs z kakaa a kokosového oleje.

A ještě jsem objevila tipy od komerčky. Vtipný, ne? Banka radí, co péct na Vánoce. Je to dost podobné jako výše.

• Celozrnná mouka místo bílé, o pár živin víc má pšeničná celozrnná mouka, špaldová nebo žitná mouku. Cukroví bude mít o něco tmavší barvu a oříškovou chuť – a díky vláknině vás lépe zasytí!
• Přírodní sladidla: Místo klasického cukru zkuste sáhnout po přírodnějších variantách, jako je med, datlový nebo javorový sirup, případně kokosový cukr. Nebo zkuste cukroví sladit rozemletým sušeným ovocem. Tato sladidla mají nižší glykemický index, takže tělu dodávají energii pozvolna, a navíc jsou bohatší na minerály.
• Zdravější tuky: Všechny tuky nejsou stejné! Místo margarínu použijte kokosový olej, který cukroví dodá lehce exotický nádech. Klasické máslo zase zkuste nahradit tím přepuštěným (ghí), jež má jemnou máslovou chuť a lépe se tráví.
• Obohaťte své cukroví: Proč nepřidat trošku něčeho zdravého do každého kousku? Rozinky, ořechy, semínka, kokos nebo třeba nastrouhané ovoce dodají cukroví vlákninu, vitaminy i minerály. A když k tomu přidáte třeba špetku skořice nebo zázvoru, chutě budou ještě výraznější. 

A co vy? Plánujete letos nějaké změny? Nebo zůstanete u staré dobré klasiky? Potřebovali byste shodit nějaké to kilíčko?