12. prosince 2011

Láska je touha po nesmrtelnosti.
Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou.
Agrigenťané stavějí tak, jako by tu chtěli být věčně, a večeří tak, jako by to měla být jejich poslední večeře. PLATON

Ptá se chlap na nádraží v Ćeských Budějovicích: "Prosím vás, jede ten vlak na Písek?"
Nádražák na to "Ne, nyní už jezdíme na elektřinu!"

Ještě v dobách železničního starověku - cestující si koupí do vlaku jízdenku 1. tř. Ve vlaku jsou však jen vozy 3. tř. Pan se rozčiluje. Průvodčí ho však uklidňuje, že uvidí, že se situace vyřeší. Vlak přijede pod kopec, zastaví a průvodčí vykřikuje "První třída může zůstat sedět, druhá vystoupí a do toho kopce půjde pěšky a třetí ven a tlačit!!!"

Matfyzák jede vlakem a přemýšlí, proč tak drncá (vlak, ne matfyzák).
Podrobí ho (ten vlak) své analýze:
"Co je to vlastně vlak?
To je lokomotiva a spousta vagónů.
Tu spoustu vagónů jedna mašina neovlivní a všechny vagóny jsou stejný, takže se BÚNO (bez újmy na obecnosti) můžeme omezit na jeden takový vagón.
Takovej vagón, to je šílená konstrukce na kolečkách, ke kterým je pevně přidělána, takže nedrncá.
Zbývá nám tedy kolo.
Co je to kolo?
To je kruh, to je pí er na druhou, pí je konastanta, tu můžeme zanedbat.
No a er na druhou, to je vlastně čtverec a ten samosebou drncá!"

11. prosince 2011

Když vám dojdou argumenty, můžete ještě začít nadávat. E. HUBBARD

Když přišli starý a mladý zajíc domů na oběd, matka zaječice se hrozně rozzlobila, protože mladý byl pochcaný a starý posraný.
Vysvětlení starého : „Potkal jsem v lese medvěda, objal jsem ho a tak silně zmáčknul, že mě celého posral...“
Vysvětlení mladého : „Kdybys viděla, jak si medvěd s taťkou vytřel zadek, taky by ses smíchy pochcala...“

Proč má muž o dvě mozkové buňky víc než pes?
Aby se netočil dokola, když si honí ocas.

Přijde takhle mozková buňka do mužské hlavy a rozhlídne se. Je tam prázdno a pusto, nikde nic a tma.
Tak volá: „Halóó, hej! Je tu někdo?“ Chvíli čeká a nic se neděje.
Volá znova: „Halóóó, je tu někdo?“
Po delší době se objeví další mozková buňka a říká: „Co tady řveš? Ty nevíš, že jsme všichni dole?“

10. prosince 2011

Kapka vyhloubí kámen ne silou, ale častým kapáním.
Odňat může být trest, vina však trvá dál.
        OVIDIUS

Přijde vlk do porodnice podívat se na syna. Prohlíží ho a celej se rozplývá: „Jaký má krásný očíčka, a ten čumáček. A jaký má malinký zoubky, a ty ouška. Ty ouška? Ty uši!!! No počkej, zajíci!!!“

Jednoho dne se na malém městě v řeznictví objevila mladá žena s miminkem v náručí a řekla řezníkovi, že to dítě je jeho, a co s tím on udělá. On nakonec souhlasil s tím, že dokud chlapec nevyroste, bude žena dostávat maso zadarmo. Řezník na kalendáři počítal dny, a když mladíkovi, který chodil pro maso, bylo přesně osmnáct, povídá mu: „Tady máš, a řekni matce, že tohle je poslední maso, které dostane zadarmo. A koukej, jak se bude tvářit.“
Synek doma všechno vypoví a tak mu matka říká: „Běž ještě do krámu a řekni řezníkovi, že jsem měla osmnáct let zadarmo taky mlíko, zeleninu a pečivo, a koukej, jak se bude tvářit.“

Turista: „Prosím vás, stihnu vlak ve 14:30, když půjdu přes vaše pole?“
„Ano, a když potkáte mého býka, stihnete i ten ve 14:00.“

„Omyl,“ řekl ježek a slezl z kartáče.

Alvin

Jak jsem byla ve čtvrtek s kamarádkou v kině na 4. díle Twilight ságy, viděla jsem tam plakát na Alvina a chipmunky trojku. Na to bych asi taky celkem zašla, jednička byla skvělá! A kocour v botách 3D by taky nemusel být špatný.

9. prosince 2011

Jak by sis přál umíraje, abys byl žil, tak můžeš již nyní žít. MARCUS AURELIUS

Učitelka k dětem: „Kdo mi vyjmenuje aspoň tři Shakespearova díla?“
Hlásí se jedině Pepíček a ač se učitelka bojí, že to bude nějaká sprosťárna jako vždy, nezbude jí, než Pepíčka vyvolat. „Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské a Zkrocení zlé ženy.“
„Výborně Pepíčku, mile jsi mne překvapil. Jak si to prosím tě pamatuješ?“
„Podle pánského přirození, paní učitelko.“
„Cože?“
„Když je to 10 cm, tak je to Mnoho povyku pro nic. Když 15 cm, tak je to Sen noci svatojanské a když 20 cm, tak Zkrocení zlé ženy.“
„A co když je to 30?“ ptá se zvědavě učitelka.
„To už není Shakespeare, paní učitelko. To je Neruda - Kam s ním?!“

Pan učitel zadává ve škole slohovou úlohu na téma: Co bych dělal, kdybych byl majitel velké firmy. Všichni se pustí do práce, jenom Pepíček nic. Pan učitel k němu přijde s otázkou proč nic nepíše. Pepíček odpoví: „Čekám na sekretářku!“

V hodině němčiny: „Tak jak se řekne pán bůh?“
„A jak to mám, hergot, vědět?“

Nefertiti II.

Tak jsme si znovu zašli do Nefertiti. Matéčko nám chutná:-) a někomu třeba ani nevadí, že se po něm nevyspí. Já zvědavka jsem si dala jahodový džus a jakési dva divoké čaje. Jednoho byla jen malinká sklenička (taky proto stál 18 Kč), ale byl vážně dobrý. Jen to jméno... něco jako Šaj Bel Šej. Byl s mandlemi. A druhý čaj v konvičce byl s mlékem a hřebíčkem. Zajímavá kombinace. Trochu mi připomínal yogiho, kterého bych si taky měla někdy brzy udělat.

K dispozici mají pár deskových her. Třeba šachy. Zahráli jsme si a já kupodivu vyhrála. Nadchlo mě to a hned jsem chtěla znovu. Šachy jsou fajn. Vždycky mě to ohromně chytí, když delší dobu nehraju a pak se do toho zase začnu pomalu dostávat... a navíc mě baví, když to můžu někoho učit. Asi závislost z práce. ;-))

Fantastikuš rukavičky

Byla jsem se podívat ve městě, jestli „nepotkám“ něco pěkného na sebe. Potkala jsem toho dost, ale nakonec si nic moc nekoupila. Možná znáte ty zaklapávací rukavice, které se objevily před pár lety. Trochu se zpožděním jsem si je letos v létě taky pořídila. Omylem teda trochu větší než by bylo nutné.

Teď jsem ale u Vietnamců narazila na parádní věc. Skvělý nápad, u něhož oceňuji především kreativitu tvůrce. Zajímavé je, že když občas něco takhle potkáte, divíte se, že to někoho nenapadlo dřív. Asi znáte klasické prstové rukavice (opak palčáků) a taky bezprsté, kterým chybí ty konečky na prsty, takže v nich snadno rozepnete peněženku a zaplatíte, ale mrzne vám zrovna ta část, u které je to nejvíce nepříjemné.

Objevila jsem takovou vychytávku, kdy jsou dvoje rukavice vlastně na sobě. Vespod jsou prstové a navrchu bezprsté. Dá se to nosit i takhle s dvojitou vrstvou, vypadá to dobře a pořádně to hřeje. Navíc máte na konečcích prstů jen jednu vrstvu.

P. S.: Vyzkoušené je zatím moc nemám, neboť je zrovna jako na potvoru teplo.

8. prosince 2011

Ženy nemají smysl pro humor, protože muže milují, místo toho, aby se jim smály. ORANIN

V lékárně: Rozrazí se dveře, dovnitř vběhne zpocený mladík koukne na frontu u pokladny a řekne: „Prosím Vás, mě doma leží žena...“
Lidé s pochopením pustí mladíka před sebe. Mladík přistoupí ke kase a praví: „Prosím čtyři kondomy“

Povídají si tři dědouškové. První říká: „Mně se tak klepou ruce, že když jsme se dnes holil tak jsem si málem uřízl ucho.“
Druhý: „Mně se klepou ještě víc. Já jsem se ráno chtěl napít kafe a než jsem dal hrnek k ústům tak jsem ho vybryndal.“
A třetí na to: „No to nic není. Já jsem se chtěl ráno vyčurat a než jsem si ho vyndal, tak jsem se udělal.“

Sedí dva blázni Karel a Franta. A Karel se ptá Franty: „Hádej, co mám za zádama?“
Franta odpoví: „Mrakodrap.“
Karel na to: „Ty jses díval!“

7. prosince 2011

Když vyhledáváme dobro svých bližních, své vlastní nalézáme. PLATON

„Tati, co to tam dělají ti dva pejsci?“
„Ta fenka nechce jít domů. A ten pejsek ji přesvědčuje, aby přece jen šla.“
„Aha, to je jako s maminkou, viď, kdyby se nedržela umyvadla, tak by ji strejda pošťák určitě odnesl až na poštu!“

Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce chytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli. Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící se auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: „Sakra, jak je tohle možné?“ A chlápek mu povídá: „No, dneska sem byl jako volavka určenej já.“

Manželé leží večer v posteli...
Manželka: „Miláčku budeš mě milovat navždy“?
Manžel otráveně: „Ale joooo.“
Manželka: „A když zemřu, oženíš se znova?“
Manžel: „Ale joooo.“
Manželka: „Hm, a spali byste v naší posteli?“
Manžel: „Nevím, asi jo.“
Manželka: „A schoval bys mé fotografie?“
Manžel: „Asi jo.“
Manželka: „A věnoval bys jí i mé golfové hole?“
Manžel: „Ty jsou jí k ničemu, ona je levák.
Žena: ??? (ticho)
Muž: A do prdele.

6. prosince 2011

Člověk je jediný tvor mezi živočichy, který se umí červenat, a je také jediný, který k tomu má mnoho důvodů. M. TWAIN

Sedí si tak profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku matematiky, když najednou překvapen vykřikne: „Překvapivé! Zvláštní!“
„Co se stalo?“ optá se jeden ze studentů.
„Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?“
„Opravdu zajímavé,“ opáčí student. „A zkusil jste jinou zubní pastu?“

Ve škole: „Jendo, když postavíš na stůl tři vajíčka a potom ještě dvě, kolik jich tam bude?“
„Pane učiteli, já neumím vajíčko postavit.“

Vědec praví před novináři: „V téhle zkumavce jsou chromozómy mužské, a v téhle kádince jsou chromozómy ženské. Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou. Dobrá: „Když nalijeme obsah zkumavky do kádinky, vznikne život.“
Špatná: „Dnes to nepůjde, protože kádinku bolí hlava!“

Nefertiti I.

To takhle jednou večer zase nebylo kam jít a co podniknout. Hospody mě moc nebaví a kvůli zakouřenosti ani nelákají. Co takhle do čajovny?

Napadlo mě, že bychom zase měli vyzkoušet nějakou jinou. Docela bych se po letech zase koukla do Modrý čajovny. Ale tam bylo plno. Probuzený slon je příliš na úrovni. Měla jsem chuť spíš na „takovej normální“ čaj než nějaký gurmánský zážitek za sto dvacet korun.

Mohli bychom zkusit Jasmínu u Svoboďáku. Ale kde přesně byla? No nevadí, v Domě pánů z Lipé je Nefertiti a tam jsme ještě taky nebyli.

Prostředí bylo super, obsluha taky. Nabídka tak akorát, i když spíš menší a ceny lidové. Dali jsme si maté v kalabase a jakýsi chutný zelený čaj. Prima posezení, i když málo soukromí.

Pár skvělých písniček ;-) dle momentální nálady

Basshunter - Boten Anna 

Dj Lotters - Almodom 

Dance4Ever - Tiéd a szívem

Tak tohle by byly starý hitovky... a teď jedna, do které jsem totální blázen, protože ten hlavní zpěvák má hlas, že jsem ho naživo dokázala poslouchat s otevřenou pusou (málem). Byť je to takovej sladkej blonďáček, jak lehce kriticky poznamenaly některé holky u stolu, já byla naprosto nadšená. A to kvílení do toho...

Sold my Soul - Victim 

Ještě bych mohla poznamenat, že tohle byla jen "předkapela" a že jsme původně přišli na něco jiného, ale to se mi tolik nelíbilo... zatímco na tomhle už ulítávám asi tak 14 dní. A přitom je to takovej řev ;-))).

5. prosince 2011

Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád rád! E. HUBBARD

Pro někoho zase začal školní týden, pro vysokoškoláky už začíná hektické období odevzdávání seminárních prací, zápočtů, předtermínů a případně i dokončování bakalářek a diplomek. Tak si dáme pár vtipů ze školy. Vy šťastnější můžete zavzpomínat.

Pepíček vběhne do třídy 5 minut po zvonění bez klepání. Paní učitelka mu povídá: „Pepíčku, pěkně se vrať za dveře a vejdi ještě jednou, ale tak, jak by vešel například tvůj tatínek!“
Pepíček vyjde, za chvíli rozkopne dveře, vrazí do třídy a řve: „Tak co, vy kurvy! Nečekali jste mě, co?“

„Tak, jaká byla zkouška?“
„Velice nábožná.“
„Jak to, nábožná?“
„No, profesor v černém, já v černém. Profesor položil otázku, já se pokřižoval. Za chvíli jsem mu odpověděl a pokřižoval se on.“

Ve škole probírají životosprávu a tak se paní učitelka ptá dětí, co dělají, když se probudí... „Pepíčku, pověz nám, co děláš když se probudíš?“
„No, probudím se a du se vysrat.“
„No jak to mluvíš, čím je Pepíčku tvůj tatínek?“
„Dlaždičem.“
„To jsem si mohla myslet.“
„Teď nám poví Anička co ráno dělá když vstane.“
Anička: „Já si, prosím, čtu časopis.“
„Aha, to je hned něco jiného a čímpak je tvůj tatínek Aničko?“
„Advokátem.“
„To je hned poznat a jak dlouho si čteš ten časopis Aničko?“
„Prosim, než se vyseru.“

4. prosince 2011

Žárlivost je nedostatek úcty k osobě, kterou milujeme.

J. WERICH

Dříve platilo velice známé přísloví: Co Čech to muzikant, ovšem nyní již neplatí. Dnes platí: Co Čech, to elektrikář. Do práce chodí s odporem, na výplatu čeká s napětím a na vedení se bojí sáhnout.

Přijde máma do pokoje svýho syna a pod stolem si všimne nějaký tašky. Mrkne dovnitř a vidí: pouta, bič, rouška. Volá na tátu: „Pojď se sem podívat, náš syn je snad sadomasochista, co s tím uděláme?“

Táta se podrbe za uchem: „No, nevím, ale něco mi říká, že mlátit ho asi nemá cenu.“

Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie: „Každý, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví.“

Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: „Pepíčku, tak ty si myslíš, že jsi hloupý?“

„Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou.“

3. prosince 2011

Všechny trampoty jsou z toho, že hlupáci jsou si jisti sami sebou, zatím co rozumní lidé jsou samá pochybnost. BERTRAND ARTHUR WILLIAM RUSSEL

Jak se říká blondýnce na vysoké škole? … Návštěva.

Na letišti čeká letadlo, všichni pasažéři jsou již na svých místech, když tu prochází uličkou piloti. Kazdý z pilotů má černé brejličky a klepe před sebou bílou holi. Pasažéři to považuji za dobrou recesi a piloti zmizí v kabině. Letadlo se připravuje ke startu. Motory jedou naplno, letadlo se rozjíždí. A už jede dost rychle a každý by už čekal, že se každou chvíli vznese. Pak už jede letadlo po poli za letištěm a pořad zrychluje a piloti pořad nic. Pasažéři začínají být nervózní, protože za polem začíná les. Když už jsou těsně před lesem, začnou se pasažéři bát a tak začnou křičet. Piloti to rychle zvednou a letadlo zavadí ocasem o první strom. První pilot se otočí na svého kolegu a povídá mu: „Ta rána – nebyl to náhodou strom ?“

A druhý pilot mu na to odpoví: „Asi jo, dneska řvali až na poslední chvíli.“

Potká se chytrej s blbým a ten chytrej říká tomu blbýmu: „Budeme hádat, když ty neuhodneš, dáš mi pětku a když já neuhodnu, dám ti stovku. Protože jsem chytřejší, bude to spravedlivý.“

„Tak jo,“ odpovídá blbej.

„Má to čtyři nohy a stojí to u stolu, co to je?“ zeptá se ten chytrej.

„Hm, nevím tady máš pětku.“ říká blbej.

„Má to pět nohou a stojí to u stolu, co to je?“

Chytrej se zamyslí a za chvíli bezradně odpoví: „No to ti teda vopravdu nevím, člověče, tady máš kilo a jen tak pro zajímavost, co je to?“

„Nevím, tady máš pětku.“

2. prosince 2011

Jen tehdy milujeme doopravdy, když milujeme bez příčiny. ANATOLE FRANCE

Naštvaný host v restauraci hlasitě volá na vrchního: „Pane vrchní máte zacpané uši?“

A vrchní na to: „Moment zeptám se v kuchyni.“

Učitel se ptá žáka: „Máš domácí úkol?“

„Ne.“

„Odpovídej celou větou!“

„Nemám!“

Ředitel jedné menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy potom zanechávaly obtisky na zrcadle. Když už se situace stávala neudržitelnou, ředitel se rozhodl razantně zakročit. Zavolal si všechny dotyčné slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník. Ředitel dívkám vysvětlil, že si asi neuvědomují, kolik práce školníkovi dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil jej, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl. Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil jej v nejbližší záchodové míse a začal pucovat zrcadlo. Od toho dne se už žádný obtisk na zrcadle neobjevil.

1. prosince 2011

Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si je vzít. S. JERZY LEC

„Jean, nachystejte mi kulovnici, půjdeme na ryby.“
„Ale pane, neměli bychom si vzít raději udici?“
„A vy si myslíte, Jean, že když budu vyhrožovat rybáři udicí, tak mi nějakou rybu dá?“
 

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj: „Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět.“
„Pane profesore, vy nevíte, kdo jsem!“
„Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!“
„Vy fakt nevíte, kdo jsem?“ ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
„Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste.“
„Tak to je dobře!“ řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostřed štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.

Při matematice vysvětluje kantor míry objemu: „Máme centilitr, decilitr, litr a pak přijde, co?“
„Tak to vím naprosto přesně,“ ozve se jeden z žáků, „opice!“

Čtrnáct dní bez mobilu

Tak nějak omylem a náhodou se mi podařilo zůstat 14 dní bez mobilu. Vzhledem k tomu, že se netajím vztahem, který mám k tomuto elektronickému přístroji, by mě ani nepřekvapilo, kdyby si spousta lidí myslela, že jsem to udělala schválně. Ale nebylo to tak.

Na poslední chvíli jsem přijela domů, rychle sbalila a zase jela pryč. No a v tom spěchu a shonu nejspíš v té první tašce zůstala nabíječka, o které jsem si ani neuvědomila, že ji tam mám. Když jsem ji pak hledala v druhé tašce, ukázalo se, že tam není a jsem tudíž bez nabíječky. Mobil sice ještě pár dní vydržel, takže to není celých 14 dní, ale skoro jo, protože jsem ho neměla moc nabitej.

Nejdřív jsem z toho byla smutná a zdeptaná. Co když mi bude někdo volat/psát a bude mi něco důležitého chtít? Někdo by se o mě třeba i mohl bát, když budu mít dlouhodobě nedostupný mobil… Naštěstí na mě v podstatě všichni mají i jiný kontakt, takže se mohou ozvat třeba mailem.

Ale pak jsem se s tím smířila, protože se stejně nedalo nic jinýho dělat. A teď mi dochází, že jsem si na to tak zvykla, že už se mi ani nechce mít mobil. Takhle mám klid. Nikdo mě nenahání. Nechce, abych se na něj pravidelně dívala. Nediví se, když mám odezvu dvě hodiny. Neumím to popsat, cítím se takhle svobodnější. Nejsem pořád „na příjmu a po ruce“. Je to fajn.

Miluju adventní kalendáře

Vánoce mám ráda nejen kvůli nim samým, ale také se mi líbí advent. Jako malá jsem občas dostávala adventní kalendář s čokoládičkama a tahle myšlenka se mi moc líbila. Dnes už existují i jiné, např. čajové. Každopádně se mi moc líbí nápad každý den odkrývat něco nového.

Přemýšlela jsem, jaký adventní kalendář a komu bych mohla vyrobit. Kdysi jsem udělala čajový ze sáčkových čajů – na každý den jiný – a byla to celkem fuška. Kolegyně mi dnes povídala o svíčkovém, kdy si každý den zapálíte jednu svíčku. To je sice moc pěkné a určité to má i své kouzlo, ale trochu to postrádá to tajemno, když rozbalujete jednotlivé čokolády s různými obrázky nebo ochutnáváte nové čaje.

Cestou domů mě napadlo, že bych mohla udělat „adventní kalendář“ vám. Každý den dám na svůj blog nový článek, vtip, básničku a citát. Tenhle projekt se mi hodně líbí, a tak trochu mě děsí, jak to budu stíhat a zvládat, aby se kvantita nepřehoupla nad kvalitu. Ale vzhledem k železným zásobám článků v papírové podobě doufám, že to snad nebude tak těžké. Kromě těchto adventních článků bych nadále ráda rozšiřovala různé samostatné stránky jako je Z deníku, Vyzkoušeno pro vás, Recenze… Případně bych ráda postupem času přidala další, například o Vánocích.

Tak se mějte krásně a hezký advent. A pokud máte nějaký nápad, zkuste někoho potěšit adventním kalendářem.

Miluju projekty

Právě jsem si uvědomila, že mám velmi ráda projekty. Činnost, která trvá trochu dýl, má nějaký cíl a k němu dojdeme splněním několika menších cílů. Nemám ráda jednorázové činnosti, kdy něco uděláte, je to hotovo a zase musíte dělat něco jiného, ani ty nekonečně rozvleklé práce, na kterých děláte nekonečně dlouhou dobu a pořád nejste ještě ani v půlce. Uvědomila jsem si, že mám ráda projekty, které jsou tak nějak mezi. A asi se mi líbí ve všem. Nestačí mi přečíst si knihu o zenbuddhismu, chci si jich přečíst celou škálu, abych se v problematice zorientovala. Nechci si uháčkovat dečku na skříň, ale rovnou celou soupravu. Ne zase stodílnou, ale třeba tří nebo čtyřdílnou.