Kochám se pohledem na červený hrneček s pseudokávou na svém stole. Dostala jsem ho od kamaráda, který tou dobou ještě nevěděl, že kávu nepiju, a tak jsem mu našla náhradní využití. Ayurvédská káva z čekanky a bylinek vypadá skoro jako ta normální, jenom mi tak nesmrdí.
Jdu si uvařit čaj a vzpomínám bez jakéhokoliv zármutku na studentská léta. Jo, to byly časy. Člověk si mohl nosit celý den vodu s sebou v PET lahvi, nebo se tahat s termoskou, zrovna tak s bundou. Nebylo se kde a do čeho přezout. A v případě, že jste zmokli, museli jste si v tom celý den protrpět.
Teď, po třech letech, už to mám vychytaný. V šuplíku mám náhradní oblečení, které jsem jednou skutečně využila, parfém, který pozvedne náladu, vodu na tvář, která osvěží ve chvílích, kdy se z kanceláře stane skleník a nepomáhá ani obrovské množství vypitých tekutin. Spousta čajů, papírů, svorek, sešívačka, pastelky vždy po ruce. Papíry roztříděné v šanonech. Jak málo někdy stačí ke štěstí!
1 komentář:
Paráda, jednou bych chtěla napsat něco podobného o své dílničce:-) Třeba se jednoho dne dočkám:-)
Okomentovat