Recenze na pohádky

V poslední době jsem si pustila pár pohádek a pořád odkládala, kdy o nich napíšu recenzi. Teď už je však třeba, nebo zapomenu, co se mi na které líbilo a na které ne. Začnu rovnou tou nejhorší. Jak Eliška Veselé království zachránila. Jsem myslím celkem trpělivá a věřím, že nepovedený začátek se ještě může zlomit, ale tohle nešlo. Po čtrnácti minutách jsem usoudila, že je to ztráta času i při pletení. Herci jsou nedůvěryhodní. Nesedí mi to, jak vypadají, ani jak se chovají. Když si někde v pozadí dvě holky vypráví, jedna se u toho klátí, jako by snad měla hrb. Možná přehrávají, nebo jsou nervózní z kamery, ale je to dost vidět. Sama jsem se párkrát viděla na videu a někdy dělám to samé, ale jindy… některé scény bych sama dokázala zahrát lépe. Chůze prince připomíná opilého puberťáka. Většinu času je podezřelé ticho – žádná kulisa, takže se musím ujistit, jestli se mi to náhodou neseklo. A vlastně ani nemám jasno v příběhu. Všechno to vypráví dědeček vnoučatům, nebo je to jinak?

Film se připravoval osm měsíců. A není na ČSFD, takže by se hezky hodil do letní soutěže, kterou mám v úmyslu zase udělat. Na druhou stranu je třeba říci, že když si přečtu, že to je amatérská práce, můžu být shovívavější. Ačkoliv stejně mým největším zájmem zůstane otázka – copak je to za hrad a v jakém skanzenu to asi bylo natáčeno? Ale když si čtu poznámky k filmu, beru to hned líp. I autor si uvědomuje, že by to chtělo zkrátit a že to má spoustu chyb. Pohádku natočil Roman Lénárd… ááá, príma, v poznámkách k filmu jsem našla přesně to, co jsem chtěla, škoda, že to není takto u všech filmů. Natáčelo se to ve skanzenu v Kouřimi, kde jsem byla vloni v létě. Možná o tom ještě někdy udělám článeček, protože to bylo moc fajn.

Zdroj:
http://www.ricansko.info/clanky/v-ricanech-se-promitala-pohadka