Tábor – pokračování

Žižkovo náměstí

V Táboře se ještě podíváme do podzemí, které bylo vytvořeno jako atrakce pro turisty spojením sklepů. Máme si vzít helmu, abychom si neublížili, když se praštíme do hlavy, neboť jsou tu nízké stropy. Děláme si srandu, že budeme počítat, kolikrát uslyšíme nějaké to buch. Část podzemí nějakou dobu sloužila jako vězení pro klevetící nebo líné ženy. Mladý průvodce nám vykládá, že když tohle říká, muži mu hned navrhují, že by tuto tradici bylo třeba obnovit. Také nám vysvětluje, že vězení bylo až poslední řešení, protože to byla pro toho muže ostuda, když se tam dostala jeho žena. Mimochodem vážně si nemyslím, že by ženě, která neumí vařit, nějak pomohlo vězení a muž pak měl chutnější jídlo. Pomůže si leda tím, že zatímco bude ve vězení, nebude mít žádné.

Sklepy pro uschovávání potravin byly stavěny pod starým městem v 15. a 16. století. Nachází se až v hloubce 16 metrů. Stavba trvala sto let. Odhaduje se, že kdyby se propojily úplně všechny sklepy bylo by dosaženo délky čtrnácti kilometrů. Stávající podzemí má „pouhých“ 500 metrů. Bylo zbudováno až po druhé světové válce (1947) na popud architekta Vojtěcha Kraupnera a ztratit se v něm nemůžete, protože všechny chodbičky jsou slepé. Je tu stálá teplota 7–8 °C. Sklepy sloužily také jako místo pro schování se před případným požárem. To si tam pak s sebou brali i dobytek. Vstup je ze staré radnice na Žižkově náměstí a vylezete v domě č. p. 6. Základní vstupné je 60 korun.

Můžete přijít i na speciální kostýmovanou prohlídku, nejbližší termíny jsou vždy od 12:45:

• 4., 11., 18. a 25. července,
• 1., 8., 15., 22. a 29. srpna.

Hloubení sklepů bylo údajně poměrně snadné, protože táborský syenit je žula bez obsahu křemíku, takže je měkčí.

Ještě se dovídáme, že jedním z prvních kamenných domů v Táboře byla dnešní restaurace U Zlatého lva. Od roku 1437 byl Tábor královským městem a smělo se v něm vařit pivo. Prý se mu říkalo Žižkův hněv, protože bylo projímavé. V domě č. p. 223 z roku 1559 můžete vidět zazděnou dělovou kouli jako památku na dobývání Švédy v roce 1648.

Před výletem na hrad, o kterém vám povím příště, si zajdeme na kafe a zákusek do cukrárny. Původně jsme pomýšleli na zmrzlinu, ale tenhle tunel vypadal tak lákavě...

Tunel s vaječným likérem a zmrzlinou (?)

A chutnal ještě lépe! Piškot kolem svěží chladné náplně se jen rozplýval na jazyku a spodní patro bylo skutečně čokoládové.

Večer se ještě zastavíme v táborském bistru ve Stárkově domě v Pražské ulici a dáme si cyder a chotovinské pivo, které je vcelku dobré. Minipivovar Mayzus Chotoviny vyrábí nepasterizovaný „plzeňsky“ hořký Chotovinský ležák (12 °). Ještě předtím si ale dám cyder, opravdu s Y! Pro ty, co se s tímto nápojem snad ještě nesetkali se snad sluší dodat, že cider (cidre, cyder) je jablečné „víno“ vyráběné řízeným kvašením jablečného moštu. Obvykle se píše cider a je populární především v západní Evropě. Johannes Cyder je malá společnost, která v roce 2014 začala dodávat točený cyder do dvou pražských kaváren a speciálky Ciderie. Jejich cyder je suchý (na rozdíl od přeslazených nápojů tohoto typu, které mi ovšem chutnají více, i když si je právě pro velký obsah cukru dávám jen zcela výjimečně). Vyrábí se z českých jablek lisovaných přímo ve výrobě a je prost ochucovadel i barviv. Točený Johanes Cyder je ve stálé nabídce zdejšího Bistra Stárkův dům a také si ho můžete koupit v Praze. Jinde ho prý nekoupíte.

Zdroje:

vlastní poznámky

http://www.husitskemuzeum.cz/view.php?nazevclanku=stredoveke-podzemi&cisloclanku=2010020003

http://www.husitskemuzeum.cz/view.php?nazevclanku=muzejni-kostymovana-prohlidka&cisloclanku=2012010001