úterý 16. června 2015

Nintendo aneb Sport pohodlně doma

Je to vážně legrace, i když si tak trochu připadám jako Sheldon s Leonardem v Big Bang Theory, když tímto způsobem sportují. My si s přáteli zahrajeme nejdřív bowling. Učím se s tím vůbec poprvé, ale není to znát. Držíte ovladač a v pravou chvíli pustíte tlačítko a zároveň s ním se pustí imaginární koule. Oproti skutečnosti hraju dobře, ačkoliv stejně skončím poslední. Ale jen o fous. Zajímavé je, že stejně jako v reálu má moje koule sklony skákat místo aby se kutálela, ale aspoň nevymetám rigoly po stranách, jako by to byl můj cíl.

Větší sranda je s kámoškou, které to opravdu nejde. Ne, že by neuměla mířit, ono se jí nedaří ani házet. Nakonec jí všichni radí, jak to dělají, ale stejně nic. Vtip je v tom, že měla špatně nastavený profil a ona jako jediná má to tlačítko držet pořád. Chudák, byla z toho už pořádně nervózní, že jí to vůbec nešlo hodit. Ale nakonec je snad třetí. A to ještě jen o pár bodů.

Protože jsme zvědaví, chceme si vyzkoušet vyhýbání se překážkám nebo šerm. Jedna kamarádka šermuje s normálním mečem, tak je do toho celá žhavá, ale první level ji trochu otráví… soupeř/počítač se vůbec nebránil. Ovšem v druhém levelu už se mu ji podaří zabít, protože je trochu těžké se zároveň krýt i šermovat s plastovým ovladačem v ruce místo meče. Vyhýbání překážkám je tak trochu divné. Shodneme se na tom, že v nás vzbuzuje nepříjemné pocity, když máme probíhat mezi houpajícími se koulemi a přes posuvné mostky, navíc v pozadí jsou mraky, takže to budí zdání, že jste opravdu strašně vysoko. Majitel hry a nejzdatnější z nás projde až někam do třetího levelu. Jedna z holek říká, že jejím cílem je dostat se za první kouli. Když vidím, jak to vypadá, odvážně prohlašuji, že si k tomu přidám ještě můstek, že cíle mají být vysoké. Chvilku to trvá a pak se všichni začnou smát. Běhání se ovládá na speciální podložce, takže to svým způsobem maličko sport je – když dupkám, postavička běží vpřed. Ale je to trochu jiné, než jak bych si to představovala. Proběhnu pod první koulí, jen tak tak se zastavím na okraji posuvného můstku, který mi právě ujel. Pochopitelně s vyděšeným komentářem: „Zastav, zastav, no tak... Uf!“ Přeběhnu můstek, nadšeně povyskočím a jen pro tu srandu zvolám: „Juchů, jsem v cíli.“ Jenže jak jsem poskočila, udělala to i moje postavička a rozprskla se přímo o tu druhou pohyblivou kouli před sebou. Ups. Sakra! Neuvědomila jsem si, že nesmím hýbat nohama!

Když si to zkusím o chvilku později znovu, dopadne to stejně, akorát se mi pod tou koulí nepodaří proběhnout… Mimochodem ta kámoška opravdu skončila za první koulí. A jako bonus nám ten nejlepší prozradí, že pod koulema je vidět stín, kterého jsme si žádná z nás nevšimly, a ten nám ukazuje nebezpečnou zónu, ve které není radno stát.

Ještě chceme vyzkoušet hula hoop nebo-li obruče, které se kroutí kolem těla. Ačkoliv v reálu je to se mnou bída, ve hře mi to jde výborně. Mám z toho radost a opravdu mě to baví. I když určitě musí být sranda mě sledovat. Podobně jako jsem se bavila, když jsme jako první zkoušeli létat z ostrůvku na ostrůvek s takovým ptáčkem. Princip je v tom, že máváte rukama a stojíte na té podložce. Naopak na nohy a vychýlení rovnováhy je zaměřeno brázdění vody ve vzduchové bublině, která při najetí na ostrou skálu praskne. A když náhodou jedete „pomalu ale jistě“, dohoní vás včely a bublinu vám píchnou.

Žádné komentáře: