Aby těch hradů za jeden víkend v Táboře nebylo málo, vyrážíme hned v sobotu po pochodu Husitským krajem (můj článek zde) ještě na Borotín (Starý zámek), který je sice v Hradníku jen za 1 bod, ale rozhodně je zajímavý a líbí se mi víc než třeba Lichnice, která je taková až dost umělá.
V okrese Tábor v Jihočeském kraji se nachází městys Borotín se stejnojmennou zříceninou hradu. K pamětihodnostem obce patří kostel Nanebevzetí Páně, výklenková kaplička, socha svatého Jana Nepomuckého a zemědělský dvůr čp. 120, který by také potřeboval opravit, i když možná rovnou postavit znovu. Z Borotína pocházel Jan Evangelista Kypta (1813–1868), český učitel a hudební skladatel. Zřícenina hradu Borotín se nachází nedaleko městečka Chotoviny, kam by stálo za to se vypravit ještě jednou, protože nabízí muzeu historický vozidel a motocyklů.
Jak se můžete dočíst v některých průvodcích, je Borotín opravdu romantickou zříceninou, neboť se rozkládá nad hladinou dvou rybníků Babince a Zámeckého rybníka v lesnaté krajině. Někdy se o Borotíně hovoří jako o Starém zámku. Zřícenina je volně přístupná a zdarma, což je výhoda především když se vracíte z nějakého výletu. Je považována za jednu z nejromantičtějších v Čechách.
Zakladatelem obce byl rod zemanů Vítkovců, kteří se původně psali z Borotína a později z Landštejna. Kolem roku 1356 postavil vladyka Mikuláš z Borotína (někde uváděn jako Mikuláš Borota) na místě tvrz. Jeho vnuk, Vítek z Landštejna, ji přestavěl na gotický hrad. Jeho potomci, Jan z Landštejna a Heřman z Landštejna, se stali stoupenci učení Jana Husa. Proto byla ves Borotín s mohutným a opevněným hradem od roku 1422 baštou husitů. Heřman byl na pražském sněmu v roce 1423 zvolen do sboru zemských správců.
V roce 1426 se stal jeho nástupce Mikuláš jedním z vedoucích husitských hejtmanů, ale roku 1434 přešel do katolického tábora. Za tuto údajnou zradu oblehlo hrad husitské vojsko pod vedením Prokopa Holého, ale počáteční prudké zteči hrad odolal a na delší obléhání neměli Táborští ve svízelné politické situaci ani pomyšlení. Od Borotína odtáhli ku Praze a do středních Čech, kde byla o několik dní později, 30. května, u Lipan vybojována jedna z rozhodných bitev, předznamenávající konec polních vojsk. Ve vítězné armádě se nacházel i Mikuláše z Borotína, který hrad před rokem 1446 svému spolubojovníku od Lipan Janu Malovcovi z Pacova. Ovšem obec Borotín tenkrát husité vydrancovali, pobořili a vypálili.
Hrad byl vypálen počátkem 17. století císařskými vojsky, protože se jeho vlastníci – páni z Milhostic – účastnili protihabsburského povstání a poté již nebyl obnoven.
V držení obce a hradu Borotín se vystřídala celá řada šlechtických rodů: Malovcové z Pacova, páni z Milhostic. Zaujala mě především tři jména: Adam Šťastný z Kvasejovic (1618), Polyxena z Lobkovic (1623) a Jan Nádherný z Prahy, dostal šlechtický přídomek „z Borutína“ (1829). Posledním majitelem panství z tohoto průmyslnického rodu byl v polovině 20. století Konstantin svobodný pán Nádherný z Borutína. Po roce 1948 se svými potomky emigroval, potomci žijí v Rakousku a Kanadě.
Borotín navštívil v roce 1828 a rok poté známý milovník středověkých ruin a jejich zšeřelého a osamělého kouzla Karel Hynek Mácha. K toulkám na tajemná a bizarní místa jej inspirovali spisovatelé Anne Radcliffová a Christian Heinrich de Spiess. Měl rád strašidelné historky a vyhledával hluboké lesy, vysoké rozeklané skály, zříceniny, hřbitovy a hrobky, pranýře, hladomorny a popraviště. V okolí Prahy, kde žil, navštívil všechny hrady a zříceniny. Do Borotína došel z Měšetic (15 km pěšky).
Po roce 1840 byla část hradu zbořena a kámen jako u mnoha jiných využit ke stavebním účelům. Proto se dochovaly jenom části malé i velké věže, zbytky starého paláce a zřícenina nového paláce (z 16. století) s bránou. Původně byl hrad bergfritovou dispozicí obohacenou o druhou věž, jaká byla v první polovině 14. století mezi šlechtickými stavebníky obvyklá.
V letech 1980-82 byla zřícenina hradu poněkud necitlivě zajištěna, a tak zbytečně zaniklo mnoho pozůstatků svědčících o složitém vývoji památky.
A na závěr mi dovolte zmínit pověst o pramáti rodu Borotínů (Berta Vítkovcová z Borotína). Berta se těžce prohřešila proti cti rodu (byla nymfomankou – to se v pověstech vážně jen tak nevidí!) a následkem toho jí stihla kletba: Po své smrti musela nahá bloudit hradem a jeho okolím tak dlouho, dokud nevymře její poslední potomek. Světoznámý rakouský divadelní dramatik, Franz Grillparzer (1791–1872), použil tuto legendu pro svoji divadelní inscenaci ve Vídni pod názvem Pramáti (Die Ahnfrau). Naštěstí pro Bertu (smůla pro rod) vymřeli Vítkovci z Landštejna spolu s Mikulášem z Landštejna (v legendě a v divadelní inscenaci vystupuje jako „Jaromír z Borotína“ – tedy osoba historicky neexistující), který byl údajně omylem zavražděn v lese nedaleko Bejšova v roce 1460.
Zdroje:
http://www.taborcz.eu/vismo/o_utvar.asp?id_org=16470&id_u=1514
http://hrady.dejiny.cz/borotin/
http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Zricenina-hradu-Borotin---prava-hradni-romantika.aspx
http://www.hrady.cz/?OID=106
http://cs.wikipedia.org/wiki/Borot%C3%ADn_%28okres_T%C3%A1bor%29
Žádné komentáře:
Okomentovat