Pochod Husitským krajem (Tábor)

Když jsem se dozvěděla, že pojedeme na víkend do Tábora, hned jsem se těšila na tamější zoo. Bohužel po menším googlení jsem zjistila, že měla nějaké finanční problémy a svého času dokonce rozprodávala zvířátka, ale nyní už je zachráněna. Jenže bude otevírat až 30. června v 9 hodin. Ten den bude vstup zdarma. Mají teď malé vlky, nosála a vietnamská prasátka. Slavnostní křtění bude poslední den v červnu. Další info najdete na http://www.zootabor-vetrovy.cz/zoo/novinky.php.

Vstáváme hříšně brzy. Skoro až nechutně brzy – v pět nebo o půl šesté. Na to normální člověk není zvyklý! Snídáme, balíme svačinu a frčíme do Tábora. Zapomenu si kartáček na zuby. Hlavně, že jsem si ho napsala! No neva, nějaký si koupím tam.

Start pochodu Husitským krajem je na nádraží. Jedná se o 41. ročník pořádaný Klubem českých turistů (KČT) Tábor. Rozhodujeme se pro trasu o délce 22 kilometrů, protože 17 se nám zdá na celý den málo a 34 moc, neboť ještě nejsme po zimě tak docela rozchození.

Od startu se jde po červené turistické značce kolem rybníka Jordán, který spolu s pohledem na město Tábor tak trochu připomíná tradiční obrázek Telče. Pokračujeme do Stoklasné Lhoty a Chotovin. Zde se oddělí trasa 50 a 34, která pokračuje přes Sudoměřice u Tábora, Starý zámek u Borotína, do Kostelce, kde se znovu shledá s padesátkou a jdou spolu přes Balkovu Lhotu, Svrabov, Hejlov a dále.

Jordán a Tábor v pozadí (foto: IHI)

My v Chotovinách přejdeme na žlutou turistickou značku, která nás zavede na Lapáček, kde máme samokontrolu v podobě opisu roku výroby (vlevo dole) tabulky z turistického rozcestníku. Po žluté pokračujeme do Liderovic a Nasavrk, z nichž se vydáme po vlastním značení do Hejlova. A odtud (spolu s trasami 34 a 50) přes letiště do Klokot, v nichž si prohlédneme klášter.

Klášter v Klokotech (foto: IHI)

Název Klokoty pochází pravděpodobně ze zvukomalebného staroslovanského výrazu pro proudící vodu nebo podle klokočového keře. Klášter v Klokotech je poutním místem. Od 13. století je zde zmiňován malý gotický kostelík a hrádek pana Vítka z Klokot. V roce 1701 začal Didaco di Convero, představený řádu benediktinů z Montserratu, s přestavbou do dnešní podoby: byla postavena chrámová loď, nad původními kaplemi vedle presbytáře vznikly oratoře, byly přistaveny dvě velké postranní kaple a kostel byl obehnán ambity (= zastřešené, dovnitř otevřené chodby) s osmibokými kaplemi v rozích. Připomíná mi to Svatou Horu, o které jsem psala v článku Poutní místo Svatá Hora. Čtyři ambitové kaple jsou stejně jako kostel zakončeny kopulemi s cibulovitými báněmi a jsou zasvěcené sv. Anně, sv. Vavřinci, sv. Vojtěchu a Panně Marii Růžencové. Zajímavé jsou lunetové obrazy (= ve tvaru půlkruhu) více či méně nenápadně rozdělené na třetiny: levá část zachycuje výjevy ze Starého Zákona, ve střední části se nacházejí výjevy z Kristova života a na pravé straně jsou zobrazeny události ze života Jana Nepomuckého. Jemu je v této části věnována výklenková kaplička a nedaleko se nachází vstup na místní hřbitov.

V té době velkých úprav byla v roce 1743 v jižní části přistavena rezidence, jež je sídlem duchovních správců. Během staby kláštera byli benediktini odvoláni, ale stavba mohla pokračovat dál díky darům od táborských měšťanů a mecenášů významných šlechtických rodů. O kapli svatého Josefa se zasloužili Lobkowiczové a o jižní kapli svatého Václava Schwarzenbergové, do té byly na počátku 20. století doplněny sochy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Anežky České a sv. Ludmily. Zajímavé je, že jsou všichni zobrazeni s knihou namísto se svými obvyklými symboly. Kazatelna i chrámové lavice pocházejí z roku 1720 a nedávno prošli renovací. „V přední části hlavní lodi kostela zaujme velký náhrobní kámen, který uzavírá kryptu zbudovanou roku 1746 pro ostatky místních kněží.“ Krypta není přístupná, po opravě byla pevně uzavřena.

„Novodobá historie klokotského kláštera je od roku 1994 spjatá s kongregací Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné.“ Výraz oblát pochází z latiny a znamená „obětovaný Bohu“. Zakladatelem byl Evžen de Mazenod (1782–1861) a cílem Kongregace je pomáhat lidem. Oblátské misie se věnují především ochraně dětí a slabých, zranitelných lidí, ale také zprostředkování dialogu mezi různými náboženskými vyznáními. „Dnes na Klokotech žije farní společenství, které se schází při pravidelných bohoslužbách každý všední den a v neděli.“

Klášter je spjat s poutěmi k Panně Marii. Hlavní pouť se koná vždy nejbližší sobotu k svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).

Tisíc kroků na východ od kláštera se nachází kaplička upravená v roce 1730 u Dobré Vody a pramen se zázračnými účinky.

Po prohlídce kláštera se napojíme na žlutou turistickou značku a po strmém sestupu po kočičích hlavách pokračujeme lipovou alejí údolím Tismenického potoka do Tábora. Následujeme místní turistickou značku zelené psaníčko, hned kousek za hradem odbočíme doleva do Růžové ulice. Na jejím konci odbočíme vpravo následujíce značení a dojdeme na náměstí Mikuláše z Husi, kde stojí základní škola, v níž byl dnes start i cíl.

Zdroje:

http://www.klokoty.cz/index.php/historie-poutniho-mista