První noc v novém bytě...

Tak už je to tady. Nemůžu tomu uvěřit. Šťastná nebo ne?

Toužebně jsem si přála najít v Praze nějaké bydlení. Četla jsem na téma přání skvělou knihu. Myslím, že byla od Doreen Virtue, která vydala několik vykládacích karet s vílami a podobně. Ale když jsem se podívala na Wikipedii, žádná z knih mi ji nepřipomínala.

Ono je to ostatně jedno, někde ji budu mít poznamenanou. Byla fantastická a bylo to o tom, jak si správně přát. Jak se vám plní věci, které si přejete, a jak často lidé dostanou to, co nechtějí, protože si špatně přáli. Moc se mi líbil spisovatelčin osobní příběh, jak chtěla romantického kluka. A tak ho potkala. Byl fantastický, stále jí posílal růže, u ní doma to vypadalo jako v květinářství, psal jí básničky, prostě paráda... jenže si v ničem nerozuměli, neměli si o čem povídat a každý měl úplně jiné zájmy. Čím konkrétnější je vaše přání, tím lepší bude výsledek. Připadalo mi to nemožné, ale pro případ, že by to fungovalo jsem se to rozhodla vyzkoušet. Když chcete mít co nejlepší zaměření na cíl, vždy si ho musíte napsat. Pak máte jistotu, že vaše přání není vágní, ale zcela konkrétní. Už nevím, kam jsem dala svoje poznámky k tomuto tématu, možná jsem je vyhodila v domnění, že to nefunguje. Že si umím doopravdy přát jenom malé věci = místo na sezení v metru, když mám chuť plést. Najde se vždycky a je to naprosto úžasné. Kolikrát mi to připadá málem nemožné.

Ještě bych k tomuto tématu ráda zmínila skvělý film Smlouva s ďáblem z roku 2000, kde si satana překvapivě zahrála krásná Elizabeth Jane Hurleyová. Je to o tom, že když vám někdo splní přání, ještě to pro vás nutně nemusí znamenat nic dobrého.

Každopádně moje přání bylo bláznivé. Chtěla jsem bydlet za šest tisíc ve velkém bytě s krásný výhledem do kraje (zírání do zdi protějšího domu mě deprimuje). Mít pračku, ledničku... když najdu ten papír, přesně doplním. Možná jsem tam měla psáno i aby to bylo v Praze šest. Co tam chybělo, že to chci na trochu delší dobu než dva a půl měsíce. Ale i tak je to pecka, nemyslíte?