Co dělám v neděli doma?

Napadlo mě, že kromě seriálu Na statku, bych si mohla poznamenat i takový obyčejný den, třeba neděli. Čím tak asi trávím svůj volný čas? 

Akorát nastal problém při definování slova „obyčejný“. Ne, že bych se mohla chlubit tím, že žádný můj den není obyčejný. To ani zdaleka ne, ale uvědomuji si, že volný čas trávím dost různorodě. Stejné zůstávají jen malé rituály:

• Uvařím si čaj. – bez ohledu na počasí. I v těchhle děsných vedrech (teploměr ukazuje 43°C na sluníčku). Ideálně zelený, ale dnes jsem si třeba ke snídani udělala Keemun Jin Xiang.
• Pomazlím a nakrmím kočky. – Moje oblíbená venkovní činnost, která se někdy zvrtne i na pár hodin. Někdy obstarávám všechna zvířátka, ale to je spíš výjimečně. A o víkendu je to celkem sranda. Horší je to v pracovní den, kdy člověk pospíchá do práce. Taky někdy hladím kozy, ale to je časově značně nenáročné, protože je to moc nebaví.
• Běžně večer zalévám stromky za stodolou, dýně, fíkovník, záhonek a rajčata. Takže to taky nějaký čas zabere. 

Když to vyjde, věnuji se nějaké ruční práci. Aktuálně šití balonové sukně a pletení brioche šátku Golden Willow by Lesley Anne Robinson. Na obojí je potřeba kouknout sem tam na návod na youtube, protože si v tom ještě nejsem jistá a dělám to poprvé, a tak mám k tomu všemu zapnutý počítač. Což znamená, že se snažím paralelně taky psát blog. Aspoň trošku. No a taky prokrastinuju. Například dnes jsem začala googlit, co by se dalo zasadit na uvolněné místo na záhonku. Copak já vím, co se hodí sázet v srpnu?

Obvykle nepletu, protože tomu se věnuji cestou do práce a z ní, takže v této činnosti mám pokroky poměrně velké. Večery často trávíme společným čtením (nahlas), momentálně Zaklínače, nebo koukáním na nějaký film (mám v plánu seriál Černobyl, ale nevím, jestli to na mě není moc kruťárna).

Z mimořádných věcí jsem dneska sbírala květy slézu, protože už jich dost odkvetlo a já teprve teď zjistila, že se mají sbírat v plném květu. Prý se dají sbírat i listy, ale na to si zatím netroufám, abych rostlince neublížila. Taky jsem byla posbírat pár květů divizny, docela se jí tu v okolí daří. Jen tak mimochodem: i když nepíšu o koronaviru, protože mi přijde, že o něm píše kde kdo a přitom se člověk nic nového a užitečného nedozví, tak na něj stejně často myslím, a sléz či divizna mohou být taková drobná příprava. Moc totiž nevěřím, že by se nám to vyhnulo. Spíš to vidím tak, že to tu s námi bude žít jako chřipka, i když tu jsem taky možná nikdy neměla, takže si říkám, že by bylo fajn být lépe připravena. A květy slézu i divizny podporují vykašlávání hlenu, což se stejně v zimě může hodit.

Také jsem nasbírala pár listů ostružiníku z opuštěného sousedního pozemku. Marmeláda, na kterou jsem se celý rok těšila, nebude, protože dost ostružin už oschlo a hlavně jsou to všechno takové zplaněné mrňky, ale výhodu to má v tom, že na čaj se mají sbírat listy právě těch trnovitých, ne nějaké zahradní bez trnů. Mimochodem, ostružiník se dává do čajů, které je možno pít každodenně. To je celkem užitečné vědět. Takže ho plánuji nasbírat víc, ale teď je opravdu příliš horko.

Ve sklepě (!!!) jsem objevila vejce od slepic, náhodou mě tam přivedla kočka, takže jsem je posbírala, stejně jako ta schovaná pod přístřeškem u stodoly. Nějak je baví snášet všude možně jenom ne tam, kam by člověk chtěl.