Angeliky prázdniny 2020

Ještě někdy v červnu jsem uvažovala, co budu dělat, když se situace s Covid-19 nezlepší. Přesně ve smyslu článku Kdo je připraven, není překvapen, který jsem psala už v březnu. Nechci sýčkovat, vždycky věřím v dobrou budoucnost, a že se vše v dobré obrátí, ale stejně je třeba být připraven. Nevím, jestli nutně na nejhorší, to už mi pak trochu připomíná pesimismus, ale je lépe mít krizový plán, který zní taky dobře... třeba pro případ, že by nám zrušili dovolenou v Rumunsku, kterou jsme si zamluvili snad v lednu. Nebo ještě vloni? Už nevím.

Pak přišla březnová krize a já měla obavy, že by to takto mohlo dopadnout. Jinou dovolenou jsme tou dobou v plánu neměli. Všichni říkali: „Neplaš, konec srpna je ještě daleko.“ Byl a stejně to nestačilo. Zrovna Rumunsko se na poslední chvíli ve státním semaforu zbarvilo červeně, protože jim denně přibývalo tisíc nakažených,  zatímco u nás to bylo cca sto padesát denně. Cestovka zájezd zrušila.

Přemýšlela jsem, jak si užít léto, kdybychom museli zůstat doma. V březnu to vypadalo jako něco, co by mě vážně nelákalo. S home officem se ukázalo, že mě to vlastně baví. Jasně, trochu mi chyběli lidi a pokec, ale s někým se dá telefonovat, s ostatními snad Skypovat, a psát blog bych mohla celé léto. A co se týče šití a pletení, tam mám taky resty, i když takhle to nazývat nechci, takže řekněme, že tam mám velké plány a zásoby materiálu. ;-)

To je sranda, když se člověk dívá, co psal v březnu! Že bych mohla probrat mrazáky? To už mám za sebou. Motorku už jsem si taky přivezla (a byl to zážitek!). Rozdělanou deku Charlotte's Dream Blanket od Dedri Uys jsem taky o něco posunula. Trochu jsem i předla. Zajímavé bylo, že jsem i vyčesávala vlnu, vůbec poprvé. A taky jsem jednu dobu běhala (já, no fakt), ale už mě to zase přešlo. Neumím si na to najít čas a ani chuť. 

Původní plán na léto vyrazit někdy v červenci někam k moři vyšel. I když jen na osm dní. Zavítali do Chorvatska a bylo to príma, i když hned ze začátku to vypadalo, že se proti nám všechno spiklo. Užili jsme si dokonalého relaxu. Jen jídlo a koupání. A zmrzliny!

Suším květy (zleva) divizny, slézu, měsíček a pár odložených jahod

Můj článek Co budu dělat v létě, když se situace nezlepší? můžete využít jako inspiraci pro případnou další vlnu nemoci a domácích věznění. Možná vás napadnou nějaké další zajímavé domácí aktivity. Zahradničení jsem se věnovala v samostatném článku Flóra v červenci, kde najdete všechno, co jsem se pokoušela u nás na statku pěstovat. Něco se povedlo a něco nikoliv. Ale tak už to chodí. A jak nás naučilo letošní jaro: se stromky člověk nikdy neví.

Vyfotila jsem aspoň kousíček úrody. Na jaře jsem zasadila měsíček a sléz a taky jednu mrňavou rostlinku jahodníku, se kterou to před odjezdem na dovolenou na Slovensko vypadalo prachbídně. Něco mu sežralo či potrhalo listy, ale po návratu jsem zjistila, že je zase fit a v plné formě plodí. Ty mrňavé nejžlutější květy jsou z divizny, která nám roste sama od sebe u stromečků. 

Co se týče práce kolem domečku, tak k tomu jsem se nějak nedostala. Snad jen malinko jsem pohnula s úklidem věcí, myslím vyřazování toho, co tu nechceme či nepotřebujeme, ale tím se zabývá spíš přítel. Jednak je to rodinný majetek a jednak může třeba starou troubu vyhodit lépe než já, protože je fyzicky zdatnější. Já se tak malounko probrala ubrusy a povlečením a uvažovala, co si necháme a co nikoliv. Stejně jsem skončila s plnou obrovskou policí letitých ručníků a především utěrek. A to jsem odpůrcem utírání nádobí! 

Moc jsem nedala ani opalování. Jednak jsme si ho užili dost v Chorvatsku (23. 7. až 2. 8.), ale hlavně pak tu buď pršelo a nebo byla taková vedra, že jsem po hodině pletení na slunci myslela, že jsem totálně uvařená a radši jsem se zase šla schovat do stínu. Snažila jsem se trávit venku víc času než dřív. Přece jen si uvědomuji, že mě to dělá spokojenější. 

Ohledně zavařování to rozhodně není nic slavného na trávení volného času. Meruňky byly těsně před tím, než jsme odjeli do Chorvatska, a padaly tak nevhodně postupně, že jsme je jenom baštili. Ostružiny jsou příliš mrňavé a suché. Švestky od sousedky byly pro změnu těsně před tím, než jsme jeli do Nízkých Tater (18. až  26. 8.), a nic moc dalšího nemáme. Takže jsem si zavařování užila jenom s naším jahodovým šílenstvím. Ani už nevím, kolik jahod jsme v těch dvou obrovských bednách přivlekli. Ale bavilo mě, jak na nás lidi zírali, když jsme to táhli. Udělala jsem experiment s jahodovým likérem a ořechovkou. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně mě takové pokusy baví. Jenom ani jeden s partnerem moc nepijeme. Takový drobný detail, že?

K psaní blogu jsem se moc nedostala. Když bylo pěkně, radši jsem byla venku a starala se o zahrádku: rajčata i stromky je potřeba sem tam vyplít (stihla jsem až 28. 8.) a často zalívat, z měsíčku je třeba sbírat rozvinuté květy stejně jako ze slézu a případně i divizny (obrázek viz výše).

Se čtením jsem na tom byla ještě hůř. Poslední dobou je jedinou četbou, kterou stíhám, Zaklínač. A to ještě proto, že si ho o společných večerech čteme s přítelem a střídáme se při tom. Když nečtu, pletu si u toho a poslouchám. Vlastně jsem tak trochu rozečetla Dceru Sherlocka Holmese.

Trochu jsem pokročila se šitím, ale i když se to nezdá ze závěsů a jedné hotové sukně, ale vždycky na to padne celý víkend. Konkrétní články mi k tomuhle tématu (podobně jako k dalším ;-)) chybí, takže zatím mohu poskytnout jen tento popis.

K malování, háčkování, paličkování a cvičení jsem se vůbec nedostala. Zato v rámci prvního Tour de Fleece jsem pletla jako o závod Marinu a Laneway a snad i dokonce jednou předla. Druhý Tour de Fleece začal v sobotu 29. 8. a mám na něj naplánovaný šátek Golden Willow a skoro každodenní předení (ať trošku pohnu s těmi česanci, které doma mám). Možná bych se mohla pustit i do šátku Alhambra memories. Ještě uvidím. Nechci mít moc nových začnutých projektů.

A to by bylo asi tak všechno. Díky dvěma dovoleným v zahraničí a volnu, které jsem si nechala na říjen, mi prázdniny utekly jako voda. Dokonce ani koupat jsem se nikde nebyla.