Och, jaká to paráda! Venku sníh, v krbu praská. A já mohla strávit hodinu venku, aniž bych zmrzla. A to jsem nebyla nijak přehnaně oblečená: přes tričko jsem si natáhla „domácí“ modrou flaušovou mikinu a na hlavu dala čepici.
A jak se tak rozplývám, došlo mi, že nemáme krb. Jo, jenom krbová kamna, o kterých jsem ještě nenapsala (a už to nějakou dobu slibuji, že?), ale tolik se toho děje...
A co jsem dělala venku? To je přece jasný... mazlila kočky. A taky krmila. A samozřejmě i kozičky. A... fotila jsem je. Dokonce se mi podařilo natočit jedno malý videjko. Slušný, naflákala jsem 116 fotek. S digitálem se to fakt fotí!
A zdálo se, že se zvířátka i celkem rozhodla spolupracovat. Když jsem přichystala seno kozám, slepice – ta přátelštější, která se za mnou snaží chodit – si na něj vylezla a kočky začaly zkoumat, co tam dělá. Ideální příležitost fotit a já měla zrovna foťák připravený.
 |
| Slepice na seně přichystaném pro kozy, vpředu František, vzadu Lištička |
 |
| To, co tam nakukuje nahoru, je Lištička, vzadu Macík |
 |
| Macík se jde taky podívat zblízka |
 |
| Ale to už slepičku nebaví. Tak si tady buďte samy! |
 |
| Jó? |
 |
| No. Jak myslíš... |
 |
| A jsem tu. Lištička na seně. |
A už tu budu jenom já! ... No dobře, možná ještě panička.
Venku je nádherně slunečno, kamínka hřejí... říkám si, že bych mohla jít ještě ven fotit. Ale nic z toho není. Na silnici je sníh roztátý, vedle kapličky stojí bagřík, protože nám dělají novou silnici a k jezírku už se mi snad ani nechtělo. Možná k večeru, jestli se slunce neschová za mraky, mohl by se sníh krásně lesknout a takový západ slunce by taky nebyl k zahození...
Žádné komentáře:
Okomentovat