sobota 2. ledna 2021

Velké ohlédnutí za rokem 2020

Co nového nám přinesl rok 2020? Že by Covid-19 a lockdown v různých formách? Jo, to byla taky nová zkušenost. Ale taky jsem zařadila pár bodíků na svůj seznam Zkusila jsem něco nového.

Vždycky nevím, jestli to vzít po měsících, nebo třeba nějak napřeskáčku. Ale jo, asi to zkusím po měsících, a když tak to pak předělám. No, možná ještě vložím moje letošní úspěchy:

  • Ušila jsem si balonovou sukni podle videonávodu! Yes! Jsem fakt šikovná. A taky šedivou sukni z košile. A pustila jsem se do šití podle knihy Láska na první steh.
  • Pustila jsem se do pletení na pletacím stroji, který mi doma jen tak zbůhdarma strašil.
  • Konečně jsem si půjčila česačku a vyčesala nějakou tu srst, kterou jsem měla doma na předení.
  • Začala jsem víc příst na Tour de Fleece a vyzkoušela si předení ze psa i kočky.
  • Celý rok jsem psala svůj úterní seriál Na statku o tom, jak se mi žije v „pustině“ za Prahou. V článcích najdete povídání o kozách, kočkách, slepicích, mém malém záhonku i vysazených stromkách.
  • Megavýlet na motorce v dešti. Cesta na čtyři hodiny šnečím tempem mi trvala šest. Užila jsem si smyk, párkrát se ztratila, vzpomněla si, že mi postavený „policajt“ brání zařadit a tak dále. Zkrátka dost náročný červencový den.
  • Začala jsem používat MS Teams k videohovorům. Ukázalo se, že to není tak složité ani tak hrozné, jak se zprvu zdálo.

LEDEN

Hned na Nový rok jsme fofrem jeli domů, protože jsme doufali, že koza je v říji a bude svolná k připuštění. Nestalo se tak. Aneb O nevýhodách života na statku!

S přítelem jsme četli úžasnou knihu Leonie Swannová: Garou aneb Ovce znovu vyšetřují. Už jsem ji četla podruhé. Pro pletařky učiněná pohádka, i když je to detektivka. Příteli se zase tak moc nelíbila, ale hrdinně to zvládl. 

Sledovala jsem seriál Zaklínač. A líbil se mi, i když ho čteme s přítelem, a tak víme, že některé věci jsou trochu jinak.

Absolvovala jsem kurz šití šatů v Ateliéru Rebelion s lektorkou Bárou a byla jsem moc spokojená. Vytvořila jsem krásné červené šaty s kolovou sukní. 

Pletu Stephenův Texture time. Ukázka např. zde. V polovině ledna jsem nahodila svetr Avion od Katrin Schneider z krásné vínové příze a pak taky šátek Ley Lines od Joji Locatelli. Obojí jsem stihla do konce roku dokončit. (To jen poznámka pro ty rejpálky, co si myslí, že pořád jen něco začínám.)

ÚNOR

Třetího února jsem teprve podruhé od Vánoc vyrazila na aikido a hned se mi podařilo hodit si na nohu kámoše při aiki otoshi tak šikovně, že jsem se pak radši stavila do nemocnice, že mě to bolí. Prohlédli mě a doporučili octanovou mast. Ale pajdala jsem celý týden.

Asi v půlce měsíce jsem měla horečky a byla nemocná. Jen jsem spala nebo ležela, víc nešlo dělat. Zoufalství bylo tak hrozné, že jsem nakonec podlehla a vzala si i paralen na snížení horečky, i když jsem odpůrce prášků. Díky tomu jsem si tu konečně našla novýho doktora (obvoďáka). Pět let v Praze a doktora jsem měla kdoví kde. Jo jo, obvykle nemocná nebývám. Za celých deset let v Brně jsem taky byla u jinýho než svýho doktora asi jen dvakrát.

Doma jsme dělali experiment: zkoumali jsme, ve které místnosti se nám lépe spí a tudíž by to měla být ložnice. Ano, v tuto chvíli je nesmyslně velká, ale průchozí je rozhodně lepší obývák, než ložnice, no nemám pravdu? 

Konečně nám zavedli teplou vodu do kuchyně. 19. února 2020 Člověk by neřekl, jak ho potěší taková blbost, když na ni čeká půl roku (od září!). 

Nahodila jsem ponožky The Only Way Is Up! od Ros Clarke a pak na ně vesele na zbytek roku zapomněla. Pletení ponožek je rozhodně moje slabá stránka, i když se snažím polepšit. 

Háčkovala jsem deku Charlotte's Dream Blanket od Dedri Uys. Článek např. zde.

BŘEZEN

V březnu jsem dělala korektury Sylviiny habilitační práce. To to uteklo, připadá mi to skoro jako včera.

A taky jsme měli první home office, což bylo trochu náročné a trochu skvělé. Ale každopádně dost nové. V půlce března začaly být povinné roušky. Venku bylo nádherné slunečné počasí, akorát trochu málo vláhy. Opalovala jsem už 18. března!

Založila jsem si záhonek. Psala jsem o něm mimo jiné zde. A 25. března 2020 jsem zasadila ke svému záhonku maliny. Ty miluju!

Pletařská komunita je solidární s těmi, co přišli kvůli Covid-19 o práci, nebo mají jiné těžkosti a nabízí některé návody zdarma. Psala jsem o tom v článcích zde a zde. Připadalo mi to totiž jako moc milé gesto. Navíc, co si budeme povídat, pletení uklidňuje a to v tuhle chvíli potřeboval skoro každý. 

Pustila jsem se do svetříku Flax Light.

DUBEN

Pořídili jsme si novou postel. Dovezli ji sice už 29. března, ale chvíli trvalo, než jsme se ujistili, že se nám fakt líbí. A výsledek: je parádní! Na dovolených jsme si pak stěžovali, že nám vždy přišla buď moc tvrdá nebo moc měkká. Ta naše je zkrátka nejlepší.

Začala jsem běhat. Na chvíli. Než jsem o tom stihla napsat článek, skončil mi home office i chuť se tolik honit. Cooperův test jsem sice dělala už 28. března 2020, ale běhala jsem až později (a stejně jen párkrát). Mimochodem ten test spočívá v tom, že máte běžet 12 minut a pak si spočítat, kolik toho uběhnete. Můj výsledek byl (hodně hrubým odhadem) 1900 metrů.

Venku bylo parádně. A já napsala článek o našem kocourovi Františkovi.

Velikonoce jsme trávili doma. Zasadili jsme ven druhou várku stromečků (první jsme sázeli na podzim 2019).

Za celou zimu se ze mě stal Soptík. Baví mě topit v kamnech (našich starých Petrách) dřevem i briketama (o nich jsem psala zde). A ten úžasný pocit tepla, který se z nich uvolňuje. Psala jsem o nich několikrát, např. zde. Samozřejmě nelze opomenout ani to, že tak super jsou hlavně díky výměníku, který na ně přítel pořídil. 

Vyrazili jsme na výlet do Berouna pro pivo a udělali jsme si procházku do Svatého Jana pod Skalou.

Na Velikonoce jsem obarvila vajíčka cibulí a snažila se vytvořit i zelená v kopřivovém nálevu, ale z toho nic nebylo. A taky jsem podarovala svýho čokoládožravýho přítele Mixiťáckýma vajíčkama (viz zde). Ovšem, jedli jsme je oba.

Čarodějnice na zahradě s půlkou rodiny a kámošem byly super.

Šila jsem si pyžamo s mořskýma potvorama.

Začala jsem navrhovat vlastní šátek Freedom. Původní myšlenka byla, že bych ho také umístila na Ravelry zdarma jako podporu v karanténovém období.

KVĚTEN

Trošku jsem si s kámošem zalovila kešky tady v okolí. Večer jsme hráli deskové hry. Bylo to prima.

Vyrazili jsme na 25 km dlouhý výlet přes 4 zříceniny někde u Lovosic. Bylo to náročné – pořád nahoru a dolů. Ale krásné! I počasí nám přálo! A večer jsme u kočičího žrádla objevili dva ježky.

Na konci května jsme vyrazili na výlet: Safari park Dvůr Králové byl to pravé místo.

Dělala jsem kopřivový špenát. Mňam. Jenom by to chtělo víc česneku a cibule.

Pustila jsem se do dalších dvou háčkovaných čtverců na deku Charlotte's Dream Blanket, viz zde a hlavně zde.

ČERVEN

Dost teď prší. Ještě jsme nesklidili první seno. 

Zasadila jsem do kýblů cherry rajčata a papriky a jednu dýni. Máme jich deset a jsou v psím kotci, aby na ně nemohly kozy. O rajčatové zahrádce jsem psala zde. Osvědčila se a přítel by si přál, abychom ji příští rok měli zase. ;-)) Dokonce možná ani tolik nemusím plašit kvůli rajčatovému černému moru, protože pár ponechaných rajčat ještě ani na konci října není černých. I když už asi ani nedozrají...

Ve Vraňanech jsme nasbírali neuvěřitelnou spoustu jahod a udělali dvě marmelády (s mátou a s bezem), likér (příliš dlouho louhovaný, nechutnal mi), knedlíky a třímlékový koláč, který mě pořádně naštval, protože vůbec nevypadal tak krásně, jak měl. I když byl chuťově výborný i tak rozkydlý.

Pobavila mě poznámka v deníku na 7 let: „Večer jsem chtěla udělat zmrzlinu ze dvou ušlehaných šlehaček a Salka, ale nějak se to zvrtlo a já ho zblajzla.“

Udělali jsme si motovýlet do Roudnice nad Labem a nadlábli se v místní hospůdce. Mmmm. To byla pane obsluha! Možná jsou takoví vždycky, ale možná si i číšníci najednou uvědomují, jak je skvělé moci chodit do práce a mít hosty. P. S.: Byla jsem jenom baťůžek, tzn. spolujezdec, ale stejně to byl fajn výlet. 

Objevila jsem kreslicí výzvu Inktober 52. Ale trochu pozdě, že?

Jsem pyšná na svůj obrázek nártouna s rouškou.

Od 27. června do 19. července trval první letošní Tour de Fleece, který běžně odpovídá závodu Tour de France, ale ten byl odložen na září. Během tohohle prvního jsem toho ani moc neupletla, ani neupředla. Ale u toho druhého jsem si to vynahradila. Další články k tomu prvnímu najdete zde a zde.

Začínám plést šátek Unda a koza mi sežere návod. Nahodila jsem tuniku Laneway od Veera Välimäki.

ČERVENEC

Objevili jsme čmelíky, a tak začal náš malý horor, který je porůznu popsán v článcích mého seriálu Na statku. Asi nejvíc se nám proti nim osvědčilo vápno – prostě celý kurník pořádně vybílit!

Ve čtvrtek 23. července jsme vyrazili na dovolenou do Chorvatska. Omylem o den dřív! A jen tak mimochodem, bylo to tam mnohem bezpečnější než tady, z pohledu koronaviru.

Vařila jsem slepičí vývar. Z naší slepice! U zabíjení jsem sice asistovala, ale dívat se bylo maximum, které jsem zvládla. I tak jsem na sebe byla pyšná.

Od té doby, co tu bydlím (září 2019), jsem poprvé předla na kolovrátku 9. července 2020. Bylo to super. Šlo to pomalu, ale moc mě to bavilo. Přítel na mě udiveně a zvědavě koukal. Líbilo se mi to. Výsledek najdete např. zde.

SRPEN

Místo do plánovaného Rumunska, kde se objevovalo tisíc nakažených koronavirem denně, což bylo strašlivý číslo, než se u nás v říjnu začalo objevovat patnáct tisíc denně, jsme vyrazili do Nízkých Tater, protože cestovka zájezd do Rumunska logicky zrušila, když ho máme zakázané navštívit. Tyto hory jsem vybrala schválně, v naději, že uniknou větší pozornosti (a koncentraci) turistů. Povedlo se! Byli jsme tam skoro sami. Kromě míst přístupných lanovkou.

Ušila jsem zelené závěsy do ložnice, viz článek Miluju věci zadarmo.

Začal druhý letošní Tour de Fleece. Od 29. srpna do 20. září jsem toho upředla rozhodně víc, jak se můžete přesvědčit červené klubko, modré klubko, fialové klubko a hnědé (dokončené zde). A taky jsem předla psí chlupy. Nahodila jsem šátek Golden Willow od Lesley Anne Robinson, pokročilou fázi najdete ukázanou zde.

ZÁŘÍ 

Udělali jsme si výlet do Prahy, abychom se podívali na kachlová kamna. A možná taky zjistili, že je vlastně nechceme. O moc dýl teplá nevydrží a bude dlouho trvat, než se zahřejí. Navíc se nám domů zase tak moc nehodí. A ta nástavba ve stylu Potěmkinovy vesnice je úplně směšná. Ne-li přímo urážející. Večer jsme se pak stavili v restauraci U veverky na tatarák. Mňam. Baví mě jejich text na podtáccích: Na zdraví a na ocásek.

Vyrazila jsem na den s LYS = lokálním obchodem klubíček. Bylo to ve vinárně a bylo to super. A koupila jsem si domů burčák.

Vytáhla jsem kámošku do stanu proti melanomu na Václaváku. Jak jinak lépe, rychleji a snadněji si nechat prohlédnout všechna mateřská znaménka? Proč se jim vlastně říká mateřská?

Začala jsem chodit na kurz olejomalby. A zase přestala kvůli koronaviru a omezením. Ani první obrázek jsem nestihla domalovat. (Zabral strašnou spoustu času.)

Liška nám zavraždila 7 slepic najednou. Ráno jsem našla dvůr pokrytý peřinou bílých pírek. Bylo to strašný.

Pokouším se pěstovat melouny. Jedná se jen o experiment, jestli mi něco vzejde ze semínka z koupeného melounu. Vzejde. Takže příští jaro bychom mohli zasadit. 

Na dvoře se objevila tři černá koťata. 

Oškrábali jsme komín v kuchyni a přítel ho natřel vápnem. Stejně jako nahoře na půdě, což nám doporučil kominík. Stále přemýšlíme o nových kamnech namísto Peter.

Ušila jsem megaprostěradlo na naši velikánskou postel. A napsala o tom dva články, které najdete zde a zde, protože to byl opravdu zážitek. Začala jsem šít Meganiny šaty z knihy Láska na první steh. Ale jsou moc krátké, tak odkládám dokončení.

Dopletla jsem šaty Marina od Marzeny Kołaczek. Nahodila jsem růžový šátek Waiting for Rain, už druhý v pořadí (akorát první verze je v šedivé a ještě není hotová). Tenhle bude pro kámošku k Vánocům. Stihla jsem ho dokončit a v lednu předala.

ŘÍJEN

Než se to zase celé pokaňhalo koronavirem, stihli jsme ještě s Kamilem Dny otevřených ateliérů 3. a 4. října. Rozcestník k příslušným článkům najdete zde. 

Měla jsem jet s přítelem do Krkonoš, ale kvůli koronaviru a neschopnosti tamějších lidí to padlo, a tak jsem si zrušila dovolenou. Kámoška to komentovala, že to snáším docela dobře, tak jsem ji ujistila, že koupě nových klubek na dlouho okukovaný svetr Shifty od Andrey Mowry ve skutečnosti znamená, že to snáším dost špatně.  

Nakonec jsem si vzala dovolenou, když měl volno i přítel, a byla s ním doma. Poprvé v životě. Bylo to trochu divný, ale i trochu fajn. Dost pršelo. Koťata chtěla hodně mazlit. A doma bylo pořád co dělat. I kdybych zrovna nepotřebovala dokreslovat Inktoberu 2020. Ačkoliv mi nakonec nevyšlo kreslení každý den, byla to zajímavá výzva. Jako vždycky! 

Zbyla mi henna, a tak jsem příteli obarvila vlasy. Omylem jsem si z něj udělala zrzečka, ale moc se mi to líbí. Na mně ta barva samozřejmě zcela zanikla.

Začala jsem užívat vitamín D i C každý den. Že prý by to snad mohlo pomáhat proti koronaviru, či zmírňovat průběh, když už to chytnete. Navzdory situaci (v polovině října denně přibývá 8000 nakažených v ČR) se u nás v práci home office nechystá.

Objevila jsem na našem domě čtvrtý komín (máme 5 místností včetně kuchyně a záchoda). Napsala jsem o tom článek Jsme bohatí... na komíny.

Po dlouhý době jsem řídila auto. Bylo to fajn, až na zásek na křižovatce.

Doma děláme topení (teda já ne, přítel). Takhle to zní honosně, ale ve skutečnosti to byla výměna části jedné trubky, ke které se musel v kuchyni prokopat. Příkop nám tam zůstal šíleně dlouho, protože soused, který to celé navrhl, zjistil, že mu síly nestačí na dokončení. A pak byly problémy s instalatérem. Úvod viz článek Domácí řádění. V prosinci 2021 to vypadá, že by mohl příkop zmizet.

Ptala jsem se kolegů i známých, ale naše tři sirotky – černá koťátka – nikdo nechtěl. A tak nám zatím zůstala na krku. Ale jsou moc milounká. Jenže taky dost žerou a kaděj. A šest koček je fakt trochu víc, než jsem kdy čekala, že budu mít.

Začala jsem plést druhé pavoukové ponožky Spider Socks od Terri Knight. Z těch prvních jsou nakonec návleky na ruce. A taky jsem nahodila čepici Sweet Bunch od Marzena Kołaczek, kterou jsem dokončila za pouhých 8 dní a to jsem na ní ani nijak zvlášť nemakala! A 29. 10. 2020 jsem znovu nahodila šátek Unda od Lesley Anne Robinson, tentokrát na menších jehlicích.

LISTOPAD

Postupem času se dvě koťátka ztratila (Šedivák a Bertík) a s námi zůstala jenom kočička. Pojmenovala jsem ji Mazikeen dle démonky ze seriálu Lucifer, v trochu počeštěné zkrácenině to je Mejzí.

Koupila jsem si lístek na pražskou MHD zahrnující i větší okolí a je to super, už vůbec nekupuji lístky v autobuse, jen ukážu kartičku. Totální pohoda. Ale těch peněz to bylo najednou vážně nechutně hodně. Osm tisíc čtyři sta dva korun. Sice to znamená jenom dvacet tři korun na den, ale ve skutečnosti využívám MHD třeba jen 226 dní v roce a to už by bylo necelých třicet osm korun za den.

Koupili jsme si búrského kozlíka, kterého jsme pojmenovali Hektor. První článek si o něm můžete přečíst zde. Jeho účel je jasný, zplodit s našima kozama mláďátka. Vypadá, že se toho ujal se ctí, protože už první den se snažil. Lidí se ještě bál, ale moc dobře věděl, co s kozama, ty se pro změnu trochu bály jeho a schovávaly se mezi nás. 

A pak už jsem začala psát Angeliky vánoční deník, protože se přiblížila první adventní neděle (29. listopadu). Článek najdete zde. 

Koupila jsem si nějaké návody na pletení v pravidelné slevové akci na Ravelry (vždy takto v listopadu) Indie gift along (článek zde). Správně byste je měli uplést pro někoho a darovat. 

PROSINEC

Více o všech prosincových zážitcích či překvapeních najdete v mých článcích Angeliky vánoční deník číslo 2, číslo 3 (vždycky je to pro jednotlivé týdny) a k některým tématům pak musím ještě dopisovat samostatné články, aby to nebylo neuvěřitelně dlouhé. Takže tady vypíchnu jen hlavní zajímavé body.

Dovezli nám kamna. Yes yes yes! Jsou krásná. Máme je aktuálně v kuchyni místo Peter a topíme v nich.

Už třetího prosince poprvé sněžilo. Druhý den už to bylo pryč, ale koho to zajímá. První sníh je vždycky zážitek. Další sníh (opět jenom trošička) napadl v noci na 30. prosince.

Osmého prosince jsem byla na pokračování kurzu olejomalby. Po dlouhých dvou měsících. A konečně jsem dokončila svůj první letošní obraz. Maják. Nakonec se mi líbí.

Angeliky vánoční deník – odkazy:

Napsala v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)