Stále se snažím psát si deník. Stále mi to nevychází. Některé dny se mi nechce zapínat počítač. Jindy se mi nechce psát. Prostě jak kdy. A teď jsem při prohlížení toho správného souboru narazila na poznámky z ledna 2019, kdy jsem měla v úmyslu psát si každý měsíc takové lehké shrnutí toho, co se dělo. Zpočátku to docela šlo. Pak se dostavil perfekcionismu, já si vyjmenovala různé kategorie (počasí, pletení, turistika…), o kterých bych něco měla napsat, a pak už to bylo jednoduše příliš složitá a otravná povinnost, takže mě to přestalo bavit a zdálo se mi to zbytečné, když jsem spoustu kategorií vůbec nemohla naplnit.
Musím se smát, když čtu, že v lednu pořádně chumelilo a někdy i v Praze. Pravdou je, že letos taky docela dost chumelí. Sice mě vždy pobaví zprávy o tom, jak je to hrozně riskantní, nebezpečné a nečekané, že by mohlo napadnotout celých deset centimetrů sněhu, ale nějaký ten sníh je a teoreticky by se dalo jít i na běžky, kdybych je tu měla. Ale asi jenom jeden víkend. Nicméně i tak lepší než celý listopad a prosinec, první sníh totiž napadl až ve čtvrtek 3. prosince.
Co se týče turistiky, řádila jsem dost o Vánocích, ale v lednu jsem byla všeho všudy na dvou vycházkách. Hned na Nový rok jsem si ulovila kešku, abych získala virtuální suvenýr, a pak na výletě v Libčicích nad Vltavou. I tak je to fajn, protože na zimní výlety zrovna moc nejsem a navíc je pátý stupeň PSA (jakéhosi nástroje na regulaci množství nemocných Covid-19), takže je všechno zavřené.
Kreslila jsem snad jenom jednou – přitoulaného kocourka Lišáčka. Nepředla, nešila, nepsala… Takže co se týče tvorby, musí to zachránit jedině pletení. V něm jsem byla opravdu plodná. Zapojila jsem se do Ročního ponožkového KALu 2021! #upletusiponozky s Upletusi Radky Rakové. Cílem je uplést si za rok 2021 dvanáctery ponožky pro sebe. Jako první jsem nahodila Rye od Tincanknits, které jsem stihla dokončit právě ještě v průběhu ledna, zároveň jsem nahodila To Knit While Bored od Color Aturable v rámci oslavy narozenin Sherlocka Holmese. To je dobrý dárek ne? A pak jsem asi do dvou třetin upletla Stripe Tease od General Hogbuffer. Zjistila jsem, že pletení ponožek je parádní relaxace i do autobusu. Především z dvojité příze 😉. To to pak vážně rychle přibývá!
A pak se ještě na Ravelry objevil svetr od Caitlin Hunter, jejíž návod jsem někdy chtěla vyzkoušet. A tenhle byl zadarmo, takže nešlo odolat. Pozor, důvodem není jenom moje šetřílkování, ale moc se mi nelíbí její střihy, takže si nejsem jistá, jak bych byla s takovým svetrem spokojená a kupovat si návod, který pak budu muset hodně upravovat a přepočítávat, se mi zrovna nechce, protože si myslím, že na takové úpravy nemám dostatečné zkušenosti. A kdybych je měla (nebo si věřila, že je mám), prostě bych si ten svetr navrhla sama. Nicméně Feel the Bern je teďka v kurzu, takže jsem to chtěla vyzkoušet. Jen tak narychlo svetřík z nejobyčejnějšího materiálu: dvojitě pletená Fabel nebo jiná ponožkovka. Jak totiž miluji série, řekla jsem si, že by bylo pěkné mít všechny ty svoje ponožky spolu nějak propojené (a taky se snažím spotřebovat pár přízí „do mrtě“, jak se říká), takže mě napadlo, že bych použila několik barev, které mi pak budou ladit i s ponožkama. Přijde mi to vtipně ujeté. Ale přitom vlastně elegantní.
V oblasti kultury se můžu stejně jako v roce 2019 a 2020 pochlubit tím, že jsem vyrazila na Čaj se Sherlockem Holmesem pořádaný Městskou knihovnou v Praze. Čaj jsem si sice musela udělat vlastní, ale jinak to bylo fajn, i když online. Mám o tom samostatný článek zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat