Úklid skříní v obýváku

Na víkend jsem „dostala za úkol“ vyklidit si skříně v obýváku, abychom je mohli přestěhovat do ložnice a do obýváku dát gauč, kamínka z kuchně, příborník, knihovnu a možná i skleník (= prosklená skříň s vystavenými nejlepšími kousky nádobí). Jenže se to zvrtlo hned v počátku, kdy jsem sundala ze skříní igelit, který je chránil před kapajícím vápnem a prachem. Sotva jsem nahlédla do skříní, které jsem již půl roku neotevřela, srdce se mi rozbušilo radostí. 

Letní šaty s kytičkama, co mi tolik sluší! Kimono na aikido! Jéé, jak já bych si šla zacvičit (beze strachu, že chytnu covid). Motorkářský hadry! Ooo, budeme jezdit, až bude krásně (a jestli se bude smět mimo okres!). Rukavice a čepice, boží! Ty ještě využiju, o víkendu sněžilo. A prý že je tu jaro!

Možná bych mohla udělat i čistku v šatníku. … No, nevím, tohle mi nikdy nešlo. Všechno chci ještě zachránit. Třeba by se to hodilo aspoň na doma, že jo? Nebo by to šlo zašít, či jinak opravit?

Jak jsem tak všechno neobratně tahala z poliček či zespoda skříně (v dřívějších dobách bývaly především skříně s věšáky, což je pro dnešního člověka dost nepraktické), musím to znovu poskládat. Snažím se o styl Marie Kondo: trička můžete přeložit kolikrát chcete, pokud budou v poličce (krabici) stát, nepomačkají se. To, co způsobuje pomačkání, je mnoho vrstev na sobě. I když minimalismus (je to Japonka a navíc je to in, tak co jiného čekat) není nic pro mě, tohle mi připadá geniální. Už jsem to totiž asi před rokem vyzkoušela k plné spokojenosti. Jenže pak jsem tu malou skříň přenechala příteli a dostala místo ní větší (ale bez poliček). Nevadí, chytrá česká žena si poradí. 

Krabice s tričkama

Variantou je poličky dodělat, pokud to nepoškodí skříň, nebo prostě využít systém „otevřených“ krabic (z Lídla), které na sobě hezky sedí, je mezi nimi trocha místa, takže je vidět dovnitř a v případě potřeby se dají jednoduše nadzdvihnout a vzít něco z té spodní. Ještě bych podotkla, že trička v řadě vedle sebe, kdy žádné neleží na jiném vytváří krásnou barevnou – v mém případě klidně duhovou – řadu (takže potěší oko už pouhý pohled do skříně), ale hlavně se nemačkají, když vyndáte jedno, nemusíte urovnávat to pod ním a nad ním. A můžete si klidně vzít to úplně poslední. Komínky triček ve mně vždy vyvolávaly pocit, že je musím brát jedno po druhém, jak žvýkačky z automatu. A navíc myslím, že se na ty spodní moc nedostalo, protože se z prádla mezitím vrátila ta čistá a já je (logicky nejjednodušší cestou) šoupla zase nahoru. Pro dosažení spravedlnosti jsem párkrát otočila pořadí. Vážně! Vzala jsem spodní polovinu hromádky a umístila ji nahoru. U některých exemplářů jsem pak zjistila, že měly zůstat dole (nebo úplně pryč z mého šatníku), protože je vůbec nemám ráda, či jsou příliš krátká, takže se hodí jen k určitým kalhotám/sukním, nebo je výstřih na zimu moc velký (či materiál umělý) a je v nich chladno. Ale u některých to bylo šťastné shledání „po letech“. Stejně jako teď. Miluju ty bílé šaty, co nám jednou přinesla na holčičí párty kámoška. Nejprve si je vzala jiná slečna, ale pak se jí zdály krátké nebo jinak nevyhovující a dostala jsem příležitost já. 

Tady najdete pěkné video od Michaely Mrázkové certifikované lektorky (jo, to mě fakt baví, jak si každý certifikuje lektory na každou maličkost, co vymyslel, třeba i kreslení zentanglu, i když ho vnímám jako přínosné, myslím, že lektor je zbytečný), jak složit tričko touto metodou: https://www.youtube.com/watch?v=FcZdKe1QGM4 (pusťte si rovnou 1:13 minutu, a když pak vydržíte, uvidíte i kalhoty)