Vzpomínáte na Podzimní bucket list 2022?
Zveřejnila jsem ho hned třetího října a kromě mých položek z bucket listu obsahoval i nějaké obecné, co byste si do svého seznamu přání mohli přidat vy. Udělali jste to? Naplánovali jste si, jak si užít jedno z nejméně oblíbených období roku?
Nebo jste jenom hodili flintu do žita a řekli si, že to nějak přežijete? A není to škoda, když se dá dělat tolik pěkných věcí?
Já se k tomu rozhodla přistupovat svědomitě a splnit co nejvíce položek. Tady máte výslednou bilanci:
- Dny otevřených ateliérů (DOA) na Vysočině jsem už navštívila po osmé, s tím, že pokaždé navštěvujeme s Kamilem víceméně bez výjimky nové umělce, takže už máme slušnou (asi 70 kusů) sbírku navštívených kovářů, sklářů, keramiků, textilních umělců i malířů a všech možných dalších. Zde si dovolím malé upozornění, že DOA nejsou jenom na Vysočině, a kdybyste už teď věděli, že si je na příští rok nemůžete dát do diáře, podívejte se po dalších, bývají i v Jižních Čechách nebo na Moravě či v Rakousku, odkud to pochází.
- S burčákem to klaplo. Dvakrát jsem si koupila vlastní, jednou jsme dostali od tchyně a pak jsem okoštovala dva od Kamila na výše zmíněných ateliérech. Holt vzpomínky na Brno, kde jsem se naučila pít víno a kde se říká: jaro, léto, burčák, zima. Tohle mě snad nikdy nepřestane bavit.
- Jít sbírat houby se mi podařilo koncem září a byl to tedy úlovek. I když jsme jeli do lesa, který od doby, kdy jsme tam chodili dříve, už dost vykáceli kvůli kůrovci, našli jsme spoustu hub. Nejvíc to vytrhlo několik obrovských praváků, který rostly kousek od cesty, spíš mimo les než v něm. Ryzce jsme večer měli na másle a taky jako řízky a druhý den k obědu s těstovinama. (Jako šunkofleky, akorát místo šunky použijete houby. P. S.: My je nezapékáme, takže to pak není odporně suché jako ze školní jídelny. Ale třeba vám to tak chutná.)
- První zapálení v kamnech je pokaždé zážitek. Letos byl ještě o malinko větší, ale to je na samostatný příběh. Vždycky si užíváme první ohýnek, jako by to byl kdovíjaký svátek.
- Na samosběru jablek jsem byla úplně poprvé v životě a líbilo se mi, jak je to snadné. Proto jsem to zařadila do podzimního bucket listu. Určitě si chcete snadno a levně zásobit spižírnu v takovém pochmurném počasí, jaké bylo letos během podzimu. To člověku hned zvedne náladu.
- Pustila jsem se do pletení (pod)zimních ponožek My Flock od Daniely Mühlbauer s ovečkami, protože pak je na nich dvojnásobek vlny, ne?
- Vytáhnout plyšové povlečení na peřinu (a taky prostěradlo) je klasika. V našem chladném domečku bychom jinak asi nepřežili. Zvlášť když letos vůbec netopíme elektřinou od ČEZáků. Takže tu někdy máme ráno krásných 12°C. A protože jen výroční bavlněné a plyšové povlečení je dostatečně dlouhé na manželovu megapeřinu, musím ho prát při hezkém počasí a měnit hned za to druhé, protože jinak by neměl pod čím spát. Na noc používáme každý dvě peřiny.
- Kominík u nás byl 14. 11. a vyčistil oba komíny. Jasně, není to tak úplně do bucket listu, ale je docela sympatický a navíc ochotný s námi diskutovat, kde bychom mohli mít do budoucna v kuchyni digestoř: v dalším komíně, a jaká to má úskalí: zapnutá digestoř i oheň v kamnech mohou způsobit, že nám kouř z nich půjde dovnitř.
- Jak už jsem psala, na svatomartinskou husu jsme zašli k švagrové. A byla výtečná. Stejně jako svatomartinské rohlíčky, které jsem upekla podle Florentýny.
- Na podzim jsem si nechala udělat nový účes. Jakýmsi pečujícím šampónem jsem jen lehce přibarvená do měděna. Líbí se mi to, i když jsem původně chtěla nějaký extra červený odvaz. Ale kadeřník to odhadl líp než já. Asi by mě to začalo už za týden prudit. Přece jen mám nejraději svůj přirozený vzhled.
- Začala jsem víc nosit své vlastnoručně upletené vlněné ponožky. A musím říct, že je to boží. Jsou mnohem teplejší než bavlněné. A to i ty tenké! Na svetry si teprve zvykám.
- Pod pohodlnou deku (od tchyně vloni k Vánocům) se sice chumlám, ale místo knihy koukám s manželem na filmy. Teď na podzim docela ve velkém. Kdybych na to měla čas, mohla bych napsat spoustu recenzí. Jo a taky při tom koukáme na praskající ohýnek v kamnech.
- Výlet do zoo jsme si udělali v rámci dovolené v Teplicích. Pro zvědavce: byli jsme v Děčíně.
P. S.: Jak jsem říkala, nebudu se tvářit, že můj podzimní bucket list je opravdu na celý podzim, to by končil až za měsíc. Tou dobou už chci dávno pracovat na svém zimním bucket listu. ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat