Zase jsem byla nemocná. Ach jo. Jako by už tak člověk neměl problém všechno stíhat: v práci se toho teď dost nakupilo a tak to byl hrozný stres. A já byla navíc od předminulé středy úplně hotová.
Nejdřív jsem si myslela, že jsem prostě jen přetažená, přepracovaná, příliš vystresovaná a tak dál. Že se toho na mě po dovolené zkrátka navalilo příliš moc. Ale ukázalo se, že mi ve středu 26. 10. bylo tak blbě, že jsem nedokázala na zazvonění budíku vstát. Nevadí, myslela jsem si, pojedu dalším autobusem. I tak přijdu dřív, než většina mých kolegů. Ale jak se blížil čas vstávání, čím dál víc jsem si uvědomila, že rozhodně nedokážu vstát, nakrmit zvířata a vydat se na autobus. I smsku, že je mi fakt hodně špatně, jsem vedoucímu psala snad půl hodiny. A musela jsem zapojit všechny síly, protože se mi zvedal žaludek, bolela mě hlava a vůbec mi to nemyslelo.
Chvíli jsem podezřívala sousedovo víno, na které se druhý soused šklebil, že by to nepil. Ale že bych po dvou sklenkách spala dva dny a dvě noci? Takhle asi kocovina nevypadá. Středu jsem včetně noci prospala tedy kompletně celou a měla takové ty hnusné částečně halucinoidní sny jako za Covidu. Takové to, kdy nevíte, jestli se to opravdu stalo, nebo jestli se vám to zdálo, až když se nad tím víc zamyslíte, můžete to někdy lépe posoudit.
Ve čtvrtek jsem spala jen do odpoledne, kdy mě manžel vzal k doktorovi. Udělali mi testy na Covid (negativní, i když to byl jen antigen), na CRP (bakterie jako v dubnu, ale taky negativní) a ještě jeden test (snad na viry). Všechno negativní, jen teplotu mám 37°C oba dva dny.
Na týden mám zalézt do postele a odpočívat. Nemusím být nutně ležet, někdo prý radši sedí, ale rozhodně to má být v teple (ha ha, když všichni šetříme), pít čajík, šetřit se a odpočívat. Takže ne, nemůžu deset hodin sedět u počítače a pracovat. (Kdo by to byl řekl, že to není odpočinek? ;-))
Jsem rozmrzelá a zklamaná. Myslela jsem si, že si užiju krásný prodloužený víkend zakončený Halloweenskou oslavou. Ne, že bych měla něco připraveno a naplánováno, ale vždycky se dá něco vymyslet. A místo toho jsem jen spala.
Přes víkend se mi zdálo, že už je to lepší, tak jsem si myslela, že se po víkendu pustím do práce. Protože když toho mám hodně a pak na týden vypnu, bude to ještě mnohem horší s množstvím práce. Navíc jsme na konci října měli speciálně důležitý termín pro odevzdání tabulek. A samozřejmě se odevzdávaly mně. Vůbec jsem si neuměla představit, co bych dělala, kdyby mi pak během týdne už nebylo líp. Jen v pondělí jsem zase celé odpoledne spala. Výhodou je, že mi pak nedělalo problém spát i v noci. A taky jsem se doma mohla docela dobře soustředit na práci, protože mě nikdo nevyrušoval tím nebo oním.
Samozřejmě jsem neudělala nic z toho, co jsem si myslela, že udělám, když jsem doma. Vždycky si totiž myslím, že být doma znamená mít spoustu volného času na tvoření, ale pak se ukáže, že potřebujete jíst, a předtím připravovat jídlo, potom umýt nádobí (docela zodpovědně dělal manžel), vyluxovat, vyvětrat, zatopit, nakrmit zvířata..., a hlavně mnohem víc spát a odpočívat, protože jste nemocní. Takže se omlouvám, ale nestihla jsem připsat ani žádné další články k lázeňskému pobytu, jelikož odpočinek a počítač k sobě moc nešli. Ale aspoň se můžete mrknout na blog o tvorbě, kde se budou celý listopad objevovat moje kresby z říjnového Inktoberu 2022. A ne, není to jasné, ve skutečnosti jsou Inktobery, první (pravý) s třiceti tématy: na každý den v říjnu jedno, a druhý s 52 tématy na celý rok, kdy máte každý týden v roce nakreslit jeden obrázek. Tak můžete koukat zde: https://angelikytvorba.blogspot.com/search/label/fix.
Žádné komentáře:
Okomentovat