Červenec plný poezie

Provizorní prázdninová polička na poezii

Přemýšlela jsem, jaké téma si zvolit na prázdniny a nakonec jsem si řekla, že by bylo super, trochu se rozvíjet v poezii. Je to takové kulturní, ne?

A tak se každou červencovou neděli můžete těšit na novou knihu poezie, kterou jsem přečetla. Zkusím k ní vždy vypracovat kratičkou recenzi, říct, co se mi líbilo, nelíbilo a tak. Těšit se můžete třeba na následující knihy:

• Konstantin Biebl: Na hrobě bubnují padající pomeranče
• Jiří Žáček: Vy mně taky! Aforismy, parodie, epigramy, humoresky
• Hans Sachs: Blázni v lázni
• Alexandr Solženicyn: Pruské noci

Třetí trimestr je tu nějak brzy

Lidské těhotenství mi připadá jako hrozně dlouhá doba. 9 měsíců! Vždyť to jsou tři čtvrtiny roku. A tři čtvrtě už v hlavě zaokrouhluju na celý. Otěhotníte jeden rok a než se dítě vyklube, už jste zase o rok starší! Děsivá představa. 

Navíc první trimestr o tom moc nechcete mluvit. Jasně, máte radost, že jste v jiném stavu (pokud vám zrovna není špatně), ale je to tak nejisté, že se vlastně ještě ani nechcete radovat. Snažím se nebýt pověrčivá, ale rezolutně jsem byla proti kupování jakýchkoliv věcí pro dítě. Už nevím, jaká je pravděpodobnost, že to nedopadne, ale vím, že je to překvapivě hodně. Snad každé páté těhotenství? A nemáte to jak ovlivnit. Jasně, nedělat blbosti a nepřepínat se, ale to je tak všechno. Příroda se sama rozhodne, jestli to stojí za to pokračovat ve vývoji, nebo zlikvidovat.

V druhém trimestru si tak nějak začnete uvědomovat, že už je to jako fakt. Že se kulatíte – jo, to vás předtím nenapadlo, že nebudete moct dál nosit svoje běžné oblečení až do porodu? A víte že ne? Vůbec jsem nad ničím takovým nepřemýšlela. Bylo dost jiných starostí kolem. Co se smí jíst? Co se smí dělat? Co by bylo vhodné (jíst, dělat = sportovat) a jak to stihnout k normální práci, když jste unavenější, rekonstruujete a vracíte se do nového domečku a je potřeba všechno uklidit, vybalit a začít shánět pro mimi. Vážně potřebuje tak strašně moc věcí? A do toho máte doporučení a úkoly od gynekoložky. Svět v práci se taky nezastavil. A vaše blogerské a malovací plány taky nechcete opustit.

Ale když máte štěstí jako já, uteče to jako voda a v klidu si proplouváte světem kolem sebe o deset kilo těžší a o melounek širší. Ale nic moc vám nechybí, jen se občas rozzlobíte, že nemůžete jíst nad stolem, nedosáhnete do dřezu na vodovodní baterii a nemůžete vyndávat nádobí ze spodního patra myčky. 

A najednou si plánujete odchod na mateřskou. Říkáte si, že je trochu divný, že už vás čekají jenom tři týdny v práci. A trochu vás děsí, co bude potom. Nebudete se doma nudit? Nebudete frustrovaná? Nebudete se cítit bezprizorní jako tenkrát na pracáku? A nebo to bude zemský ráj na pohled – venku zvířata, doma ještě chladno místo veder, vyrazíte sem tam na výlet do přírody, protože procházky jsou fajn… vlastně – je vhodné, aby těhotná žena šla na celodenní výlet, pomalým tempem samozřejmě. Zeptáte se AI a zjistíte, že ani moc ne. Bylo by lepší chodit na dvacetiminutové procházky častěji během dne. Mezitím si sednout, mít dostatek pití lehkého jídla (už to trochu hůř tráví – paradoxně já mám v těhotenství asi nejlepší trávení za celý život, když nepočítám pár setkání s nepřátelskou okurkou, po které mi bylo večer těžko), pohodlné oblečení a obuv. A když se ptám, od kdy by měl člověk dělat spíš kratší výlety, dozvím se nějaký 36. týden a cosi o třetím trimestru. Oukej, tak od kdy že je třetí trimestr, když těhotenství počítáme na 40 týdnů a přitom porod může být ještě později (klidně i o další dva týdny)? Aha, tak já už jsem ve třetím trimestru. Ten výlet tedy zvážím. A možná bych konečně měla dočíst ty knížky od MUDr. Pařízka, ať si o porodu nečtu až po něm!

Žlutý dětský pokoj

Nejprve jsme nalepili malířskou lepenku kolem celého pokoje ve stejné výšce. A pak nad ní manžel vymaloval část u stropu takovou cihlovou barvou. Mělo to tak nějak připomínat západ slunce nebo ranní červánky nad zlátnoucím obilím. Řekla bych, že to tak celkem je. I když s tou žlutou jsme se ještě dost vyřádili, aby začala vypadat jakž takž normálně. Na rozdíl od obýváku nám to totiž pekelně flekatělo. Možná to bylo tím, že jsme doma měli přílišné teplo a barva hrozně rychle schla. Měli jsme nově zavedené podlahové topení a neměli jsme ještě ovladače, takže to nijak nešlo vypnout nebo zmírnit. Dala se jenom otevřít okna.

Když jsme začínali malovat žlutou, měli jsme s barvou 7 cm od vrchu kýble památkářského vápna. Po první vrstvě nám klesla hladina na 11 cm.

Rozdíl mezi suchou a mokrou barvou je dost markantní

Teď už je to suché, ale flekaté

Do pokoje jsme už dali jednu starou skříň s policemi a naplnili ji dětským oblečením, plenkami a pár věcmi pro mě. Druhou jsme teprve umyli a umístili ke stěně. Když bude čas a příležitost, ještě ji navoskujeme. Ta je bohužel bez polic, takže možnosti jejího využití ještě budeme diskutovat. Přibyde k ní ještě malá „sestřička“. 

O víkendu jsme ze stodoly a špejcharu přinesli (tedy manžel se sousedem) další policovou skříňku, tentokrát nižší, a ještě přesně nevíme, kam ji umístíme, protože se nám v místnosti celkem plete bílý pracovní stůl, na kterém jsem v časech rekonstrukce malovala nebo vloni šila zelené šaty. A taky gauč, aby u nás mohla přespat nějaká ta návštěva. Popřípadě aby se na něm dalo sedět/ležet a sledovat dítě v postýlce. Ta se prý nemá nosit nebo pořizovat před porodem. To jsme nějak nevěděli, takže to neřešíme. Už je doma.

Zahrádkaření se nám letos moc nedaří

Venku je pořádný teplíčko (počítač tvrdí, že 29°C). Ráno jsem si necelou hodinku četla na sluníčku, ale odpolední slunění jsem vzdala, asi bych se spíš usmažila a to už je půl páté!

Podobně jsme pro letošek zrušili záhonek s česnekem :-(, protože se tak strašně zaplevelil, že se to nedalo. Měla na něm být, resp. byla i moje mrkev a cibule sečka. Tak zase neuvidím, jak vypadá a jestli roste. Ale asi se podobně věci dějí i jiným lidem. Každopádně jsme z toho smutní, těšili jsme se na domácí česnek jako před lety. Můžete se mnou zavzpomínat nad tímhle článkem (tady).

Ani na „záhonek pod fíkem“ není čas kvůli dobíhající rekonstrukci, dá-li se tomu tak ještě říkat (restaurování dveří, zařizování botníku, nošení starého nábytku, jeho případné broušení, mytí, voskování...) a přípravě na příchod nového člena rodiny. A tak mě dost překvapilo, když jsem se asi před týdnem odhodlala pustit do prostříhávání maliní a zjistila, že už mám zralou značnou část jahod. Tak jsem je dneska vyrazila sklízet. Teda nic moc plazit se pod fíkem s obrovským těhotenským břichem, ale mám jahůdky na mlsání. Jupí!

Jahodová sklizeň

Šaty pro těhotnou na svatbu

Na letní slunovrat (21. 6. 2025) jsme byli pozváni na svatbu. 

Původně jsem si myslela, že si na ni ušiju šaty s vlčími máky, protože jsem v knížce Láska na první streč našla návod, kterak upravit šaty z úpletu tak, aby mi byly v době těhotenství, a co s nimi udělat potom, abych je mohla nadále nosit. Nadchlo mě, jak je to všestranné.

Jenže termín svatby se blížil (stejně jako porodu), doma bylo pořád dost práce, horko si taky vyžádalo svoji daň, a na úplet jsem tak úplně neměla odvahu. Taková pěkná látka, co kdybych ji zkazila? A tak jsem to odkládala stejně jako vloni zelené šaty. A pak už mi zbývalo jen čtrnáct dní a já si říkala, jestli to přece jen není bláznivina to takhle hrotit.

Nakonec jsem se rozhodla, že si raději vezmu svoje dlouhé bílé šaty na ramínka se zelenými kvítky, které sice vypadají letně, ale jsou reprezentativní a šití si nechám, až na to budu mít chuť, náladu a dostatek času.

Jednou mě cestou do práce zaujala cedule lákající na slevovou akci na šaty v Momentu 2 + 1 zdarma. Je to second handová neziskovka a už jsem si tam jednou dvakrát myslím něco vybrala. Určitě minimálně takové trochu námořnické pruhované šaty, které mi teď nejsou. Oblečení jim můžete i darovat, ale mají ho na prodej, takže chtějí jen pěkné kousky (web zde). Obdobně funguje i Sue Ryder, odkud mám pro změnu své oblíbené černé šaty s růžovými puntíky. Jen tak ze zvědavosti jsem nakoukla. Nepočítala jsem, že seženu něco pro těhuli, navíc něco, co bych pak mohla nosit i až „splasknu“. Ale nakonec se poštěstilo a vybrala jsem si dokonce troje šaty, i když jsem doufala tak v maximálně jedny. Ceny se trochu různily, ale byly do tří stovek, což je fakt paráda. Vyzkoušela jsem tedy asi desatery a do některých jsem se ani nevešla, protože svoje míry ještě nemám v oku. Nejkrásnější byly ty zeleno-fialové z výlohy, jenže na mě vypadaly tak nějak divně, takže z toho nic nebylo.

Vybrala jsem si ale dlouhé bílé šaty s výraznými květy a véčkovým výstřihem. Překvapilo mě, že ačkoliv jsou syntetické, nosí se úplně parádně. Ohromně mi sluší, i když na břiše jsou zrovna bílé, takže opravdu hezky vynikne, jak jsem kulaťoučká.

Jako druhé jsem vzala na milost pudrově růžové. Je to divné, fakt to není barva pro mě – jako že by se mi líbila, ale zdá se, že mi sluší. Vzadu mají žabičkování a na boku zip, takže ačkoliv si i prodavačka myslela, že se do nich nevejdu, podařilo se mi tam natlačit prsa, maličko vysunout pas pod ně a bříško se tam vejde snad i těsně před porodem, protože sukně je hodně nabíraná.

Růžové šaty na svatbu a zatím jen zpola oškrábané dveře

Třetí šaty jsou takové obyčejné „velké černé triko“ s bílými květy a dostatečným prostorem pro břicho. Vzala jsem je spíš do porodnice jako potenciální noční košili/triko nebo nevím co, protože se jeví velice pohodlně, k těm předešlým dvěma jsou zdarma a je dost možné, že až se zase zmenším ve všech směrech, budou mi slušet, protože si budu moci stáhnout šňůrku v pase, která je v tuhle chvíli naprosto k ničemu, protože se nachází v té nejširší části mého těla.

O průběhu svatby se detailněji rozepíšu v článku Lukášova svatba 2025.

Posun tím správným směrem

Před časem jsem v článku Hybatel všeho uváděla, jak mě dítě posunulo k větší odvaze a to ještě ani není na světě! 

O odvaze by mi měl na blogu vyjít samostatný článek na podzim. Odhaduju to tak na září.

Vlastně to i hezky ilustruje to, jak můžete brát věci optimisticky nebo pesimisticky. Všichni tak nějak tušíme, že s dítětem je život „obtížnější“ = musíte přemýšlet o dalších věcech, které je potřeba vyřešit a zařídit, než se do něčeho pustíte, třeba odjet sami na dovolenou, nebo co všechno sbalit, když ho chcete vzít s sebou. Takže když čekáte dítě, můžete se: 

• buď hroutit z toho, že vám pak končí svobodný život 
• nebo se těšit na to, jak to bude úžasně skvělý být mámou a starat se o maličkýho tvorečka, kterej sice snad bude roztomilej jako kůzlátka, ale možná bude taky tak řvát, dělat problémy, vymýšlet blbosti atp. – zkrátka to moc nejsem já, 
• a nebo se můžete pokusit zařídit si důležité věci (preventivky, dentální hygienu, oční, kontrolu mateřských znamínek) předem. A ještě si to užívat, že jste se k tomu konečně dokopali.

V minulém článku Jak se mi rozrůstá sobotní speciál s články o dítěti a věcmi kolem jsem psala o tom, jak se mi úspěšně rozrůstá seriál se sobotními články o těhotenství, úvahách, dítěti a dalších možnostech. A taky jsem tam zmínila, že by některé články šly „aktualizovat“. Tohle je právě taková malá aktualizace toho Hybatele. Přemýšlím totiž, co všechno se posunulo tím správným směrem.

• Všechny lékařské prohlídky: 
• objednala jsem se na oční (konečně po spoustě let, vyjde to tedy až po narození dítěte, ale co už),
• dvakrát jsem v uplynulém roce byla na dentální hygieně a taky jednou na preventivce (obvykle sice k zubaři chodím každý rok, ale vždy s nějakým konkrétním problémem),
• gynekoložka a obvoďák jsou v tom asi zahrnutý.
• Dalo by se říct, že jsem začala jíst zdravěji. Zejména v prvním trimestru jsem se vyhýbala sladkému, protože jsem měla obavy z těhotenské cukrovky. A přitom horších výsledků se obvykle dosahuje až později, ale to jsem nevěděla. Teď se to taky snažím odbourat, ale moc mi to nejde. Naopak se mi daří vyhýbat se soli, protože zhoršuje otoky nohou a o to tedy nestojím.
• Snažím se být víc v klidu a nenervovat se s prací, pozdním příchodem k lékaři (protože autobus se někde zasekl, nejel a podobně), a taky s tím, že se zadýchávám do kopce nebo schodů. Určitě mi trochu pomáhají hormony, ale ne vždy se mi daří být flegmatická. I když je to asi lepší než dřív.
• Také se učím říkat si o pomoc, když to potřebuju. Nebo divnýho chlapa na zastávce požádat, jestli by mohl jít kouřit kousek dál. Požádat o místo k sezení.
• Myslím, že v plánování a organizování jsem dobrá i normálně, ale tohle to posouvá na další level. Když jste extra zodpovědní (nebo přehnaně úzkostliví, rozhodněte sami;-)), je potřeba myslet na všechna očkování, preventivky, screeningy, výběr pediatra, jména, pořízení oblečení, postýlky a dalších věcí pro mrně v nějakém rozumném časovém předstihu, kdy je žena ještě schopná chodit (místo se valit) a tak nějak rozumně přemýšlet (občas svůj mozek podezřívám, že vytěsňuje i věci, které by nemusel).
• Snáz se mi uklízí věci po rekonstrukci. Vlastně mě i tak nějak baví rovnat oblečení do skříní a sledovat, jak se nám domeček plní vším možným. Dobře, uznávám, teď ke konci je to už spíš trochu děsivé, protože není nafukovací, jak se u nás vždy říkalo. (Používáte ten výraz taky?) Začínám mít pocit, že naše dítě má větší šatník než já. Možná dokonce i když zahrnu věci, které mi nepadly ještě před těhotenstvím! Teď je jasný, že mám jen pár kousků. Ale nebojte, zase tak moc mi nehrabe, aby ze mě byl minimalista. To je pro mě pořád sprostý slovo. ;-))
• Myslím, že i manžel se snaží posunout všechny věci vpřed rychleji a dynamičtěji, než kdybych nebyla v jiném stavu. Jsem ráda, že si uvědomuje, že některé věci už teď dělat nemůžu a taky by se mohlo stát, že na spoustu dalších potom nebudu stačit. Kupříkladu není vhodné dávat mi věci vysoko nebo nízko. Vždycky mám ohromnou radost, když se domů nastěhuje nová (stará) skříň a já ji můžu obsadit vytříděnými věcmi. Stejně tak dovoz posledních věcí od tchyně je příjemným zpestřením večerů. Třeba teď už tu konečně máme věci do lékárničky. Ne, že bych je potřebovala! Jednak jsem naštěstí zdravá, a jednak z toho stejně nic nesmím. Možná tak vzít si teploměr. :-)
• Ale jedná se taky o mentální posun – budu o tom pak psát v článku/cích o odvaze v září. Jde o to, že jsem si na některé věci troufla právě proto, že už mi „zbývá málo času“. Správně by to tak měl mít člověk asi celý život, ale to se snáz říká a píše, než dělá. Třeba na ten zmiňovaný slučák ze základky bych šla ráda, stejně jako byl skvělý podzimní slučák ze střední, ale nikdy by mě nenapadlo ho organizovat. Proč já? Takový ty sebevědomí tahouni byli ve třídě jiní. Takoví ty úspěšní, bohatí, co se mají čím chlubit. Já jsem prostě tak nějak normální, obyčejná. Nemám žádné fantastické zprávy, které bych všem musela ukázat. Ani nic k předvádění. Kdybych kandidovala na prezidentku, udělala bych speciální meeting, ale já se jenom chystám jít na mateřskou, což už má stejně většina mých spolužáků za sebou. Nemám žádný zvláštní prachy, haciendu, dokonce nejspíš dělám práci pod svou úroveň – vzhledem k množství titulů. A nikdy jsem ani nezkoušela podnikat. Jenže tak nějak to o tom vůbec není.
• Stejně jako účast na výstavě obrazů, nebo Hobby výstavě s mými pletenými a šitými kousky nemusí znamenat, že mám krásnější šaty než Blanka Matragi. U spousty věcí jde prostě o to to zkusit, pobavit se a užít si to. Bez ohledu na výsledek.

Můj manžel mlékař

Píšu blog a po očku koukám na zavařovací teploměr, kterým se snažím vychytat teplotu 72°C, abych si „převařila“ mléko před tím, než ho budeme nějak dál zpracovávat. V lednici už máme malou hrudku domácího tvarohu, kapku syrovátky (škoda, že nebyla už v neděli, to bych ji v tom horku při dělání sena snad vypila sama!), dva a půl litru mléka a poslední sklenici jogurtu. Takže to dneska vidím na jogurt, ale začněme popořádku, kozy už jsem ve svém úterním speciálu trochu přehlížela.

Vzhledem k mému stavu (pozn. pro nepravidelné čtenáře: těhotenství) teď dojí především manžel. Já si sice jakž takž dřepnu a na nohou v bobku vydržím i relativně dlouho, ale podojit i jednu kozu mi činí obtíže, protože jsem si dost odvykla. Manžel zvládne podojit obě kozy! Takže pak máme až dva a půl litru mléka. Možná že jsme jednou měli i tři? Dojíme jednou denně.

Kvůli mně pak mléko pasterizujeme, i když by se asi mělo i normálně, ale dřív jsme ho pili jen tak bez převaření a nikdy nám nic nebylo. Ale to je jako s tím přecházením na červenou (viz článek zde) nebo jak se říká: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Naše výroba tedy vždycky začíná pasterizací mléka: 72°C po dobu 15 sekund. Náš historický teploměr je ale toho názoru, že pro kojence by to chtělo 75°C, ovšem neuvádí po jak dlouhou dobu.

O chuti na mléko a všechny mléčné produkty jsem psala zde. Je mi úplně jedno, jestli je produkt z kozího nebo kravského, hlavně že to je mléčné! A protože kozy teď dobře dojí, (solární) elektrárna funguje, vaříme tvaroh a jogurt o sto šest. Fotit to moc nejde, ale co už...

Pečeme jogurty v troubě na 40°C celou noc

Ráda bych časem doplnila recepty, ale teď na to nemám kapacitu. Děje se toho tolik, že totálně nestíhám. Jak vyplývá i z toho, že tento úterní článek dopisuji a publikuji až ve čtvrtek večer s úterním datem. 

Tohle pro změnu já slévám syrovátku z tvarohu

Letní aktivity ještě před létem

Léto ještě nezačalo a v dnešním deštivém počasí to na něj ani moc nevypadá, ale i tak jsem ve svém deníku narazila na Letní bucket list (zveřejněn zde) a hned jsem si řekla, že bych se mohla mrknout, jak jsem na tom a jak si užívám léta, protože vedra už rozhodně začala. Kdyby toho pro vás bylo málo, sepsala jsem o rok později druhý bucket list (zde) a ještě se můžete inspirovat Bucket listem na dovolenou (zde). Nicméně nejlepší je vymyslet si a naplánovat sami, co by vás v létě nejvíc lákalo.

✅ Zobat třešně přímo ze stromu, další mi pak dovezl manžel, protože z traktoru dosáhne výš ;-).

✅ Už jsem si nasbírala pár prvních jahod z převislých jahodníků, které jsem vloni dostala od paní, co u ní kupujeme sazeničky rajčat (s těmi se nám to letos moc nepovedlo – byly tak krásné a teď jsou to takové chudinky, protože jsme je moc dlouho nechali doma kvůli přízemním mrazíkům),

✅Zmrzlinu už jsem letos měla několikrát, ale jen kupovanou, na vyrábění vlastní nebyl prostor, zato si užíváme domácí jogurty, které jsou v horku opravdu osvěžující, pro milovníky citronu doporučuji vyzkoušet mochi citronovou zmrzlinu z Lidlu, ale je dost drahá. Chuťově ovšem zajímavý zážitek – v mochi koláčku (který mě sám o sobě nijak nebere, protože je spíš bez chuti) je ukryta spousta zajímavé chuti. Osobně si ji nechávám trochu zletnat, než se pustím do její konzumace. Lžičkou. Teď jsem někde viděla video, jak to někdo ukusuje, to se mi nelíbilo.

✅ Koupila jsem si zlevněný meloun Piel de Capo a doufala, že bude sladký a dobrý. Je skvělý, pokud máte rádi spíš ty žluté ragbiové míče (žlutý meloun) než klasické vodní.

✅ Chvilku jsem se opalovala jen tak při dělání ničeho, ale jinak spíš při dělání sena. To byl ostatně včera zážitek hodný málem samostatného článku. To by mě kolegyně nepochválily, kdyby viděly, jak na mateřské tři hodiny hrabu seno v tom šíleným vedru. Ale fakt jsem se snažila nepřetěžovat se. Dokonce jsem v půlce oznámila, že radši půjdu hrabat do stínu, abych třeba neměla úžeh nebo úpal. Už tak se jim nelíbilo, že se tahám s melounem, když druhý (stejně těžký) mám v břiše.

✅ Buřtíky jsme pekli na Čarodky, jinak se jim spíš snažím vyhýbat, protože to není právě zdravá těhotenská strava.

✅ Jé, to je krásný bod do bucket listu: cpát se bobulovým ovocem: rybíz, moruše, jahody a maliny. Zatím splněny jenom jahody, ale už máme v misce i moruše. 

A další plány?

• ✅ Uplést nějaký letní projekt. Hmm, to je skvělý nápad. Mám zálusk na topík Cascata od Filipay Carneiro. Aktualizace 21. 7. 2025 – splněno, pletu přesně tenhle topík, článek o něm najdete zde.
• ✅ Přečíst si knížku. Beletrii. Mám doma půjčené dvě knihy o Sherlocku Holmesovi, tak bych s nimi chtěla trochu pohnout. Aktualizace 21. 7. 2025 – splněno, první kniha přečtena, druhou potřebuju prodloužit.
• ✅ Ještě něco stihnout zasadit na záhonek. Aktualizace 21. 7. 2025 – splněno, zasadili jsme ještě rajčata a mochyni. Uvidíme, co z toho bude. Mangold už asi letos nezvládnu.
• Navštívit hrad nebo zámek. Aktualizace 21. 7. 2025 – snaha byla, ale hrad v Červeném Újezdu byl zavřený.
• Být víc venku. Aktualizace 21. 7. 2025 – to se mi zatím moc nedaří, buď prší, nebo je moc vedro, nebo mám povinnosti uvnitř. Stejné je to s tím dalším bodem.
• Jen tak sami sedět v přírodě a vnímat okamžik. 
• Zavařit nějakou marmeládu. Nebo něco naložit, třeba česnek. Aktualizace 21. 7. 2025 – splněno, česnek naložen do syrovátky (viz článek zde), marmelády udělány hned dvě (viz zde)

Co budete v létě dělat vy?

Kozy jsou neuvěřitelně sobečtí tvorové

Vzhledem k mému mlékovému obžerství (psala jsem o něm zde), dojíme teď kozy docela často. Především mladší Melindu, která má víc mlíka. Ale když jsem to před týdnem spojila, získala jsem od obou koz 3 litry. Abychom kozy občas vyvenčili z chlíva, pouštíme je na přední dvůr a pak po nich sbíráme bobky. 

To se ví, že musím samostatně pouštět kozy a kůzlata (od rodiny manžela jsem chytla výraz „kozlata“, který používají, ale snažím se mu důsledně vyhýbat), protože jinak by mi kozy podojila. Zvlášť ta strakatá mrška a bílý prevít jsou děsně rychlý. Bílý kozlík dokonce vymyslel, jak vyskočit do otevřeného okna a z něj ven, aby se mohl dostat za mlíkem ke koze. A nemyslete si, netrápíme je. Jednak dostávají normálně žrát – seno, trávu, obilí (spíš rohlíky, protože šrot nechtěj), a jednak dojíme třeba jen obden, aby nepřestaly pít. Jak proto, aby pěkně rostla, tak i kvůli tomu, že kdyby se nám někdy nechtělo dojit, vyřešila by to kůzlata za nás. Když se to odnaučí, už to znovu dělat nezačnou.

To si takhle jednou mám puštěné popásající se kozy venku a z chlíva se ozývá řev kůzlat, že chtějí taky ven. Kozám je to fuk. 

Pak zavřu kozy a pustím kůzlata. Psa mám radši taky zavřeného, aby mi je nezaháněl, protože to mu jde skvěle a zjevně ho to dost baví. A popravdě mi to značně usnadňuje práci, zejména teď když se kulím čím dál pomaleji.

A světe div se, kůzlátka se radostně pasou – musím hlídat, aby mi nezmokla, až přijde ta slibovaná bouřka – a z chlíva se ozývají mrzuté kozy, které jim závidí. A to se pásly nejmíň hodinu!

Miluju pletení na veřejnosti

Každoročně se druhou červnovou sobotu koná po celém světě akce Světový den pletení na veřejném prostranství (World Wide Knit in Public Day). O jeho vzniku jsem psala v článku zde, takže to nebudu zbytečně opakovat. Rok předtím jsem o něm psala zde. Ale docela se divím, že tu nemám žádné další články. Chodím na něj celkem pravidelně. Akorát o něm asi zapomínám psát.

Příští týden snad zase půjdu.

Jak se mi rozrůstá sobotní speciál s články o dítěti a věcmi kolem

Ráno, před tím, než jsem se pustila do malování s Tamarou v rámci Sketchbook Revival Binge Fest 2025 (obrázky uvidíte v září 2025, už se mi trochu plní pořadník článků) jsem přemýšlela nad tím, kolik jsem tak mohla napsat a zveřejnit článků o těhotenství a všech možných věcech, nad kterými přemýšlím v souvislosti s dítětem. Po rozkliknutí štítku „dítě“ jsem zjistila, že jich je jenom sedmnáct. Trochu mě to zklamalo, vždyť na tu „věc v mém břiše“ myslím prakticky neustále. Protože to často ani moc jinak nejde, když do vás nečekaně někdo zevnitř šťouchne! Ba ne, dělám si legraci, skoro do mě nešťouchá. Jestli to bude i nadále takové hodné děťátko, bude to boží. Až na to přebalování, toho se trochu štítím. Můžu si brát rukavice?

Ale pak mi došlo, že tyhle články publikuju pravidelně v sobotu. To znamená, že už mám pokrytých 17 týdnů, což je přes čtyři měsíce pečlivého psaní a publikování. A to mi připadá dost dobrý. Nápadů na články mám tedy ještě mrak. Člověk se zamýšlí nad spoustou věcí, co s dítětem více či méně souvisí, nebo ho k nim jen inspirovalo. Abych vás ale jenom nenapínala, přemýšlím o článcích na témata Baby shower, Džíny s břichem, Látkové pleny, Seznam do porodnice, „Na mateřský se budeš doma nudit“, Oblečení pro mimi (ideálně včetně fotek) a jeho velikosti, Těhotenský deník, Dítě jako zelenina, Pařízek jedna – z mých poznámek (věda), Čaj bez kofeinu, víno a pivo bez alkoholu…

Taky mě napadlo, že se kouknu na své minulé články a trochu je „aktualizuji“ = zamyslím se nad tím, jak se věci vyvíjejí a třeba doplním nějaké další postřehy. O tom jsem třeba asi nikde nepsala, ale doporučuje se naučit se spát na levém boku, protože na zádech se vám hůř dýchá (v určitou dobu to snad ani nejde), a taky vám to líp tráví. Začala jsem to trénovat hned, jakmile jsem to zjistila. A bylo to chytré a prozřetelné! Už spím na levém boku úplně normálně a v pohodě, zatímco dřív jsem byla zvyklá spát na břiše a to teď tedy opravdu nejde. Ale zatím to kupodivu jde i na pravém boku nebo na zádech. Takže nevím, třeba je to jen mýtus, nebo to platí jen u někoho.

Třeba k článku Jak si užít jaro bez dítěte bych mohla doplnit odkazy na:

• pálení čarodějnic
• krajkářské trhy
• krátké pěší výlety s manželem a psem zakončené návštěvou restaurace
• pietní akci v Terezíně
• společné pletení v kavárně
• celodenní malování s Tamarou Laporte a dle jiných lektorů online kurzů
• babrání se se zahrádkou
• číst příběhy se Sherlockem Holmesem
• koukat večer s manželem na filmy
• jet za rodiči
• potkat se se spolužáky ze základky (nebo s kýmkoliv jiným)
  
• plést nějaký složitější vzor
• něco složitějšího vařit
• pustit si vzdělávací video k malování nebo kritickému myšlení
• …

Fronton nade dveřmi

Umístění frontonu nad dveřmi

Výraz fronton má více významů...

Na papír jsem si rozkreslila zmenšeninu frontonu, abych mohla hloubat nad tím, co se mi tak do něj může vejít a jak to tam nejlépe rozmístit.

Náčrtek na papíře

Fronton ve skutečnosti s omalovanými okraji vypadá následovně:

Vynechaný fronton s barevným pozadím, spodní obdélníková část je určena pro latinský text

Psaní blogu mi přináší štěstí

O minulém víkendu jsem si hrála s blogem. Co vám budu povídat, dělá mi to dobře. Sednout si a pustit se do psaní. Přemítat o různých tématech, vyjadřovat svoje názory, nálady, pochyby... a nebo tvořit populárně naučný článek a načítat si různé informace k nějakému pro mě zajímavému tématu.

Trochu jsem se plácala v tom, odkud začít. Mám si listovat bullet journalem a psát o jednotlivých tématech, na která narazím? Tuhle mám zmínku o zahradničení a co mě čeká (o tom jsem psala v úterý), tuhle mám pár poznámek o nejdůležitějších úkolech, támhle mám celou dvojstránku věnovanou kreslení v rámci Mastering Mixed Media Expo 2025...

Nebo bych mohla nalistovat čtyři stránky s tématy jednotlivých seriálů a pustit se do zpracování konkrétních článků, nad nimiž již nějakou dobu uvažuji a zatím mi tam jen tak leží. Ani ne v šuplíku. Některá už samozřejmě budou nejspíš tak neaktuální, že možná ani nebudu vědět, co jsem to k nim chtěla napsat.

A pak je tu ještě třetí možnost: otevřít si květnové fotky a psát podle nich. Protože tak budete mít články nejen s textem, ale i s obrázky, a poměrně dost aktuální. Čím byste začali vy?