Jak třídit odpad???

Pokud nemáte chuť číst tento článek, můžete si zahrát třídící HRU.
 
Možná si myslíte, že třídění odpadu je jednoduchá věc: sklo do skla, papír do papíru a plasty do plastů... Ano, je to skutečně tak, ale sem tam je v tom háček. V každém městě se třídí trochu jinak. Obvykle to najdete na webových stránkách města, nebo si přečtěte nálepky na kontejnerech, mimochodem není to kontajner.

PLAST (žlutý kontejner)
V některých se spolu s plastovým odpadem třídí i nápojové kartony. Ty mohou mít samostatný oranžový kontejner, nebo kontejner označený oranžovou nálepkou.

ANO
Do kontejnerů na plasty patří: 

• fólie, sáčky, plastové tašky,
• obaly od potravin musí být bez zbytků a přiměřeně čisté (Vadí mastnota!),
• sešlápnuté PET láhve, 
• obaly od pracích, čistících a kosmetických přípravků (Obaly od mýdel a šamponů nemusíte ani vymývat, stačí, že vypotřebujete obsah.)
• kelímky od jogurtů, mléčných výrobků, 
• balící fólie od spotřebního zboží, 
• obaly od CD disků,
• další výrobky z plastů,
• polystyren (termoobaly na jídlo z restaurací, výplně krabic pro spotřební elektroniku), pěnový se vhazuje po menších kusech.

U nás ještě nápojové kartóny (tetrapack od vína, džusů, mléka).

NE

• Polystyren, který byl použit jako stavební izolace, nebo je na něm omítka se musí vyhodit jako stavební odpad. Zbavení se stavebních odpadů může být zpoplatněno.
• Mastné obaly se zbytky potravin nebo čistících přípravků, 
• obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, 
• novodurové trubky,
• koberce (podlahové krytiny z PVC).

U nás se ještě do plastů nesmí dávat obaly od olejů (i potravinářských) a molitan.

Nápojové kartóny (oranžový kontejner nebo s oranžovou nálepkou)

ANO
Patří sem: krabice od džusů, vína, mléka a mléčných výrobků. Před vyhozením je sešlápněte.

NE

• „měkké“ sáčky, např. od kávy a různých potravin v prášku,
•  znečištěné nápojové kartony se zbytky potravin.

Sklo (zelený kontejner)

Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit! Je-li k dispozici i bílý kontejner, házíme do zeleného jenom barevné sklo a do bílého čiré. Vratné zálohované sklo patří zpět do obchodu.
 
ANO

• jakékoliv sklo, například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů, 
• sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin (bez kovových a plastových víček),
• tabulové sklo z oken a ze dveří.

NE

• bílé sklo,
• varné sklo,
• keramika a porcelán (patří do směsného odpadu),
• autosklo, 
• zrcadla 
• drátované sklo, 
• monitory televizí a počítačů, žárovky, zářivky a výbojky,
• zlacená a pokovovaná skla. (Pokovení dělá při tavení skla problémy.)

Papír (modrý kontejner)

ANO

• obálky (i s fóliovými okénky či kancelářskými sponkami), jen z bublinkové obálky odstraňte vnitřek,
  
• časopisy, noviny, sešity, 
• krabice, papírové obaly
  cokoliv z lepenky, 
  knihy. (Jak děsivě to vypadá!!!)

 NE

• mastné či jinak znečištěné papíry,
• uhlový, laminovaný a voskovaný papír,
• promáčený papír,
• roličky od toaletního papíru (Papír lze totiž recyklovat pouze sedmkrát, pak už jsou vlákna příliš krátká a další papír z něj nelze vyrobit.),
• papírové obaly od vajec (Zkompostujte je, nebo vyhoďte do směsného odpadu. Příp. si s nimi choďte k někomu pro domácí vajíčka. ;-)) Nebo je můžete použít jako provizorní květináčky na sadbu či na hraní s dětmi – tvorba adventních kalendářů atp.),
• použité papírové kapesníčky (z hygienických důvodů),
• papírové pleny – obvykle obsahují plast, proto sem nepatří ani ty nepoužité.

Nebezpečný odpad
Na obalu je výrobku symbol přeškrtnuté popelnice. Nepatří do žádného kontejneru, ani směsného. K nebezpečným odpadům patří například:  

• elektroodpad,  
• nedobrané či prošlé léky všeho druhu,
• zbytky syntetických barev, ředidel, lepidel, laků, nátěrů a mořidel i jejich obaly,
• výbojky, zářivky,  
• motorový olej,
• autobaterie,
• některé čisticí a úklidové prostředky.

Jak naložit s těmito látkami se dozvíte na etiketě. Obyčejně platí:

• Léky odneste do lékárny, nebo do sběrného dvora.
• Odložte na místo sběru nebezpečného odpadu, což jsou především sběrné dvory. Nebo jej můžete odevzdat v rámci mobilního sběru, pokud je u vás organizován.

Biologicky rozložitelný materiál (hnědý kontejner)
ANO

• trávy,  
• plevele, 
• listí, 
• suché či uvadlé květiny, 
• drobné větve,
• zbytky rostlin.
  

NE

• plastové či papírové obaly, 
• odpady živočišného původu, 
• kuchyňské odpady, 
• uhynulá zvířata, 
• zvířezí exkrementy.

Kovový odpad (červený kontejner)
Patří sem: drobné kovové předměty, prázdné a vymyté plechovky od potravin. Nepatří sem: kovové obaly obsahující zbytky nebezpečných látek, jako jsou plechovky od barev, spreje, laky.

Objemný odpad
Například nábytek nebo koberce. Obvykle je můžete odevzdat ve sběrném dvoře, nebo při svozu svozu objemných a nebezpečných odpadů.

Zdroje:
http://jaktridit.cz/cz/trideni/jak-spravne-tridit---barevne-kontejnery/plast?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=ekokom-obecna
http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/sedm-nejcastejsich-omylu-pri-trideni-odpadu
http://www.ekokom.cz/cz/ostatni/pro-verejnost/kratce-o-trideni-odpadu

Návštěva Kolína

Stejně jako jsem měla spoustu plánů na Pardubice, podobně jsem na tom byla i s Kolínem, který už tak trochu znám, ale přesto mi toho k vidění ještě dost zbývá. Na 9. května jsem si vyhledala:

• Hudební večer na zámku  Hotel Chateau Kotěra Ratboř, který už jsme jednou navštívili. Myslím, že jsme se na něj jen podívali zvenku. A to je opravdu hezký. Ceny jsou poněkud vyšší, ale na jednu večeři by to snad asi šlo, i když zbytečně se mi utrácet nechce. Jen se mi nelíbilo, že právě pro tento večer bylo vytvořeno speciální menu, jehož obsah a cenu jsem nebyla schopná dohledat, takže mě to odradilo. Navíc poznámka „živá hudba“ je tak trochu nic neříkající.
• Setkání sběratelů všech oborů, především pak známek, pohledů a mincí. Sice nic nesbírám, ale mohla by to být zajímavá zkušenost a vstupné deset korun k tomu vysloveně láká.
• Taktéž mě lákala výstava obrazů Jana Kubíčka (1927–2013), kterou můžete navštívit v Městském divadle Kolín do 27. června.
• Jediné, co jsme nakonec navštívili, byla výstava Lidový nábytek ze sbírek Regionálního muzea v Kolíně, která se koná až do 7. června. Najdete ji v Červinkovském domě v Brandlově ulici 27, naproti kostelu, dominantě Kolína. Ještě se můžete – do konce května – podívat na Poklady starého Egypta ze sbírky Josefa Ferdinanda Toskánského v nedaleké části muzea. Ale musíte zaplatit zvláštní vstupné. A pokud se dostanete do Kouřimi, můžete se podívat na Hledání ideálního chrámu: Sakrální architektura mezi Kolínem a Kouřimí v 19. století. Tentokrát až do konce října 2015. To bych docela ráda stihla, protože v Muzeu Kouřimska jsem myslím ještě nebyla. Představeny budou kostely v Zásmukách, Maloticích nebo Olešce, Zibohlavech, Lošanech, Nové Vsi, Křečhoři, Dolních Chvatlinách, Radimi či Plaňanech. Některé z nich jsem před lety navštívila alespoň zvenku! A kolínské okolí je na krásnou architekturu bohaté. Jen na její objevování potřebujete auto.

  

  Roztomilá ulička z náměstí

  

  Prampouchy krásnější než v Třebíči

  
  

Zvláštní okno

Pardubický perníček

Když jsem zjistila, že jsou v Pardubicích 8. května slavnosti perníku, rozhodla jsem se jim dát přednost před jinými aktivitami. Perníčky peču docela ráda, protože ty z receptu po prababičce (najdete ho zde) všem moc chutnaj. Dokonce mi minule jeden známý říkal, že voním po perníčkách a jestli jsem pekla... to jsem mu jich pár dovezla a ještě mi asi od předešlého dne nevyčichly vlasy. 

Také můžete vyzkoušet můj Cuketový (perníkový) koláč. V budoucnu bych si ráda pořídila dřevěnou formu a naučila se dělat vytlačované perníčky jako se pekly kdysi dávno. Toužím po tom už od návštěvy Křivoklátu (nebo ještě dýl), kde jsem takových formiček pár viděla. Ale recept ještě nemám. Nedávno už jsem se radovala, že jsem ho našla v nějaké Praktické ženě nebo Apetitu, ale ukázalo se, že to jsou perníčky jenom na ozdobu.

Najdi páva.

Vymyslela jsem takových krásných věcí, co by se dalo v Pardubicích podniknout či vidět, že bylo předem jasné, že se všechno nestihne. Ale hlavní byly tři věci:

• zámek,
• Perníková chaloupka,
• hrad.

Ale přijeli jsme pozdě a program byl bohatý, my zvědaví, a tak nám nakonec hrad na Kunětické hoře zůstal na jindy, i když jsme parkovali téměř pod ním. Zrovna dneska tam byl Velký střelecký den SHŠ Corporal (výstava a praktické ukázky palných zbraní od husitství až po II. světovou válku).

Nejprve jsme vyrazili do zámku, v němž sídlí Východočeské muzeum. Ačkoliv jsem si dohledala, že vstupné bude 120 Kč, bylo téměř poloviční – 70 Kč na osobu a platilo jak na Slavnosti perníku, tak na expozice v zámku. Co jsem netušila, bylo, že program se týká spíš dětí, například tu byl ručně poháněný kolotoč. Té ženské jsme teda opravdu nezáviděli – musela točit klikou, aby se děti povozily. To je práce, kterou rozhodně dělat nechci!

Kalhotový kostýmek

Korálkové kabelky

Paličkovaný náhrdelník s korálky

Krátce jsme si prohlédli výstavu rododendronů, od oblétání perníkové chaloupky na koštěti jsem upustila, i když chuť na perníček jsem měla. (Bylo to určeno pro děti – oběhnete chaloupku a odloupnete si perníček v alobalu přilepený k modelu chaloupky Baby Jagy.) V expozicích jsme se spatřili šaty a šperky, nějaký čas jsme strávili kocháním se starými pohlednicemi, zkritizovali moderní umění ze skla a rozjímali nad starými hračkami. Na druhém nádvoří jsme chvilku pozorovali „žonglování“ s ohněm a břišní tanec s hadem. Líbily se nám velké perníky s vtipnými nápisy typu: Když v noci tvrdě spím, nedivte se, že přes den odpočívám.

Zajímavá pohlednice

Našim dalším cílem je Perníková chaloupka v Rábech u Pardubic. Ačkoliv jsem se opravdu těšila na právě probíhající Sousedské slavnosti, ukázalo se, že zahrnují jenom tři stánky s perníčky nebo šitými polštářky. Aspoň jsme nakoukli do perníkářské a voskařské dílny. Svíčku ze včelího vosku si mohu umotat i u Kamila, takže jsem se toho protentokrát vzdala a poněvadž jsme měli hlad, zastavili jsme se v občerstvení U Všech čertů. Takže až vám tam někdo pošle, budete vědět, kde to je. Hned u Perníkové chaloupky! A mají tam príma občerstvení, zvláště chutný byl nakládaný hermelín (snad trochu na sladko?). Perníčky na prodej byly vcelku bídné a výrazně dětské… tak trochu jsem litovala, že jsem si taky nenakoupila ještě v Pardubicích. No co, tak nebude žádné mlsání… a jeden jsem už naštěstí dostala rovnou tam.

Když zjistíme, že muzeum je spíš pro děti a výklad se odvíjí od věku návštěvníků, už se nám dovnitř moc nechce. Teda zvědavá jsem, ale „hlad po vědomostech“, jak to označila žena, se kterou jsem se venku zapovídala, bych tam stejně neukojila. Aspoň si trochu popovídám s paní v perníkářské dílně a rozhodnu se doma někdy vyzkoušet vytlačovaný perníček. Snad jen nějakou improvizovanou formu by to chtělo. Trochu uvažuju o tom, že by bylo krásné si nějakou vlastnoručně vyřezat… když jsme se tak s Kamilem bavili o kurzu dřevořezbářství… Že se všechno musí zrcadlově převrátit a pořádně promyslet, co má být nejvíc hluboké a co mělké, protože to je vepředu obrázku, by nemuselo být až tak těžké, v paličkování to vypadá stejně.

P. S.: V Perníkové chaloupce v cukrárně nahoře prodává okouzlující Červená Karkulka. Ani bych se nedivila, kdyby sem pravidelně chodila spousta chlapů. Taky způsob, jak zvednout tržbu.

Berounské hrnečky

Kromě jiných suvenýrů (korálky, arašídový rohlíček, pivo z Berounského medvěda) jsem si z výletu do Berouna (viz zde) přivezla dvojici kočičího nádobí.

Hrneček

Miska z jedné strany

Miska z druhé strany

Konečně spolu

Původně jsem si chtěla zakoupit pouze hrneček, ale to by jim tam miska zůstala samotná a on by byl také jaksi nepatřičný, zatímco spolu vypadají skutečně kouzelně. Mám ráda sety a sady, alespoň takto maličké o dvou kusech. Jenom jsem se musela řádně zamýšlet, zda a na co misku využiju. Ukázalo se, že na müsli k snídani to jde docela dobře. Dokonce má přesně tu správnou velikost.

Tři princezny tanečnice (***)

Docela dobrá pohádka z roku 1984. Na ČSFD má 50 % a já ji považuji za rozhodně zdařilejší než její modernější verzi, jejíž název si už bohužel nepamatuji. Ale jestli si ještě vzpomínáte na pohádku s prošlapanými střevíčky, tak to je ona.

Scénář této pohádky napsal Miloň Čepelka (v titulkách to tak bylo, taky jsem váhala, jestli to není Miloš). Princezny Hanu (Veroniku Freimanovou), Danu (Ivanu Andrlovou) a Janu (Simonu Urbickou) má někdo hlídat a vysvobodit je z kletby, kterou na království uvrhl vévoda Rozmarián, bratr vévody, kterého hraje Jan Přeučil. Michal (Karel Greif) je někdy sice až moc ťuňťa a takový zakřiknutý, ale jinak je docela fajn a pro změnu si nehraje na Ramba jako všichni ostatní princové, sedláci a další pohádkoví hrdinové.

Hlavní myšlenka pohádky mi uniká. Jak na ČSFD píše Jezinka.Jezinka – nechápu, proč mají princezny z nějakého důvodu vnucenu nespavost a noční tancovačky. Co je smyslem takového prokletí? Pomsta? Smrt v důsledku nevyspání.

Stejně jako v jiných verzích této pohádky není nevysvětleno, proč princezny tančí. Co je k tomu nutí. Proč o tom nikomu nemohou říci – dobře, technicky to nejde, to princezna omdlela. A hlavně nechápu, proč nechtějí být vysvobozené. Vždyť samy říkají, že o noční tancovačky nechtějí přijít a spát jako ostatní lidi.

A jako bonus nakonec na vysvobození stačí to, co je ukázáno v téhle pohádce. To už přece mohly být dávno vysvobozené a jakýmkoliv hňupem. A protože vévoda slíbil manželství s jednou z nich až po roce, kdy se nikdo nepřihlásil, nemusely by si ho tenkrát ani brát.

Tři hvězdičky jsem dala jen za moudré hlášky babičky (Libuše Havelkové): „Nikdy se nedívej lhostejně, když někdo trpí. Člověk, zvíře, rostlina…“ „I když máš strach, nesmíš ustoupit.“ a zahradníka: „Můžeš mě na místě probodnout kaktusem, jestli jsem si jen jedno slovo vymyslel.“ „Pamatuj si, člověk si musí věřit, když chce něco dokázat.“

Nebo vévody: „Ty věčné potíže, ty státnické záležitosti. Pořád nějaké smlouvy, ujednání a papíry, papíry, papíry! To člověku na rozum nepřidá.“

Bobříci 4

Minule jsem psala, jaké moderní bobříky navrhl někdo jiný, následně jsem se zamýšlela nad tím, co bych navrhla já, když už třeba existuje bobřík informatiky. Překvapilo mě, kolik dokážu vymyslet bobříků sama od sebe. Stačí vycházet z toho, co člověk ví, že by měl dělat, ale nechce se mu z různých důvodů. Co je dobré, zdravé a co bych očekávala od partnera, svých dětí atp. Seřadila jsem je od jednodušších – kratší doba trvání (den) – po složitější (rok), nebo bez časového omezení.

1. žlutý: Bobřík paměti: Takový už sice máme v základní třináctce, ale použila bych ho užitečněji. Naučte se svoje telefonní číslo a všechna hesla a piny tak, abyste je nikde neměli napsané.

2. světle zelený: Bobřík optimismu: Den s úsměvem. Ať se děje, co chce, celý den se musíte usmívat. Ne jako blázen a tak, ale „vnitřně“. Na všem, co se vám nelíbí, co zažijete, nebo vám bude někdo říkat, musíte najít něco pozitivního. Za celý den žádné nadávání ani stěžování si na cokoliv.
 
3. černý: Bobřík vaření: Uvař někomu jídlo tak, aby mu chutnalo. Musí obsahovat maso nebo být nějakým jiným způsobem složitější. Bez použití polotovarů. Nebo se nauč jednu polévku (třeba cibulačka), jedno hlavní jídlo (ratatouille) a jeden dezert (tvarohový koláč). Další recepty viz můj blog o vaření.
 
4. červený: Bobřík radosti: 10 lidí rozesmát nebo nějak potěšit.
 
5. tmavě modrý: Bobřík kreativity: Má dvě části. V první vytvořte kalendář bez použití počítače, psací stroj je povolen. Kalendář může být měsíční, týdenní nebo denní, jak je libo. Ozdobit jej můžete obrázky, kolážemi, vlastními povídkami, hádankami, verši... Opět bez pomoci internetu, maximálně se lze inspirovat v knihách. (Splněno pro kamarádku i pro sebe jsem nakreslila zentanglový kalendář.)

V druhé části navrhněte společenskou hru a někoho zlákejte k jejímu hraní. Na základě doporučení proveďte změny.
 
6.  hnědý: Bobřík zahradničení: Kupte si semínka něčeho, např. čokoládové máty, bazalky, nebo třeba macešek, zasaďte je a sledujte jak rostou. Alespoň měsíc vám musí rostlinka vydržet.
 
7. tmavě zelený: Bobřík pro dobro kůže: Týden se obejít bez líčení a kosmetiky. Žádný make-up, oční linky, stíny, rtěnka, voňavka, deodorant... nic. Jediné povolené je co nejpřírodnější tuhé mýdlo a šampon.
 
8. oranžový: Bobřík umírněné spotřeby: (Tý)den bez nákupů. Dokážete si celý týden nic nekoupit? Vařit z domácích surovin, nákupu předem, předplacené obědy se nepočítají, pokud tuto možnost nemáte, noste si vlastní.
 
9. růžový: Bobřík ekologie: Za celý týden do koše nevyhodit jedinou věc. Všechno do tříděného odpadu. A správně. Chce to drobnou přípravu a opatrnou spotřebu. P. S.: Žádné schovávání odpadků na potom.

10. fialový: Bobřík naslouchání: Každý den po dobu jednoho týdne si najít alespoň jednu osobu, která za vámi s něčím přišla, a naplno se jí věnovat. Nechat ji mluvit a naslouchat. Pokládat doplňující otázky. Brát dané téma jako skutečně velice důležité, bez ohledu na to, co to je. Vynechat vlastní (vtipnější) historky, změny tématu apod. Variantou je naslouchat 10 lidem bez ohledu na časový horizont.
 
11. světle modrý: Snídaňový bobřík: Každý den si po celý měsíc připravovat sám (sama) zdravou snídani. Tzn. ovoce, zelenina, cereálie... žádné pečivo, maximálně chleba, žádný tavený sýr a uzeniny. Šlo by aplikovat i na večeře.
 
12. světle hnědý: Bobřík pohybu: Každý den půl hodinky pohybu venku, nejlépe běhu, ale možno i chůze v přírodě, příp. parku. Splněno, pokud vydržíte měsíc. Pak můžete pokračovat, protože už se vám podařilo vytvořit návyk.
 
13. bílý: Literární bobřík: Za rok přečíst alespoň 10 knih, ale opravdových, textových (komiksy jsou bonus navíc a nepočítají se), alespoň jednu z nich klasickou, tzn. Romeo a Julie, Dekameron, Faust, Robinson Crusoe, Staré řecké báje a pověsti, Petr a Lucie, Povídky malostranské, RUR, Na západní frontě klid...

Berounské hrnčířské trhy

V sobotu jsme vyrazili do Berouna na Hrnčířské trhy. Z nádraží jsme se jednoduše dostali na náměstí i bez mapy. Stačí jít rovně. Nejprve jsme zavítali na malý dvorek Muzea Českého krasu, kde byli shromážděni nejrůznější umělci, ačkoliv nejsem přesně schopná popsat, čím se lišili od těch na náměstí, kam jsme se vydali vzápětí.

Protože bylo – navzdory předpovědi – nádherné počasí, všude se to jen hemžilo lidmi a bylo nutné vyrazit správným směrem, kterým šla většina, abychom se nemuseli prodírat. Přestože bylo na náměstí značné množství keramiky, nebylo jí tolik, kolik bych očekávala od hrnčířských trhů. Narazit se dalo na nejrůznější stánky od šitých polštářků a kabelek přes jídlo – zajímavý byl strojek na fritované koblížky a hned vedle stojící prodavač s moukou –, přes továrnu na nesmysle, loutky až po vetešnictví, kde jsem nalezla paličky na paličkování, kuličky na cvrnkání, starou žehličku a různou další veteš.

Náměstí bylo větší, než jsem očekávala, stánků na něm stála spousta a já si chtěla dnešek parádně užít, a tak jsme prohlížení přerušili přibližně v polovině a vyrazili na oběd do Berounského medvěda, malého pivovaru téměř u nádraží. (Ale o něm zase někdy příště.)

Dala jsem si Grizzlyho, osvědčenou polotmavou osmnáctku z rodinného pivovaru. Jídla mají za přiměřenou cenu, a tak to bylo super. Dokonce jsme ani moc nečekali, na rozdíl od tříčlenné skupinky u vedlejšího stolu, kdy jeden z nich dostal jídlo teprve poté, co se další dva najedli. Ale vzhledem k tomu, že moje pečeně se šípkovou omáčkou byla skvělá, jsem spokojená a ráda přijdu zase. Dokonce jsem si jednoho medvídka v plastu přivezla i na doma.

Po návratu na trhy jsme se vydali hledat náměstí Joachima Barranda, kde Městské kulturní centrum v Berouně pořádalo již 2. ročník Koláčefestu, který je údajně zasvěcen krajovým pochoutkám z nejrůznějších koutů republiky. Popravdě řečeno, našli jsme tam jen pár stánků s koláčky a ačkoliv jsme přišli relativně pozdě, podařilo se nám nějaké ochutnat a musím říct, že jak klasické kulaté s meruňkovou náplní, tak podezřelé arašídové rohlíčky (jako bývají vanilkové na Vánoce) chutnaly opravdu výtečně. Ovšem kupovat si Štramberské uši, nebo valašské frgály na berounském Koláčefestu mi přišlo divné, ale zase je pravda, že kdybych to brala jako farmářské trhy, divné by mi to nepřipadalo.
 

 

Docela jsme se zapovídali s chlapíkem nabízejícím masožravky na tchýně. Myslím, že by to pro některé moje kamarádky (viď E.?) mohla být docela fajn investice, ale kdoví, jestli si ty potvůrky nevybírají jen mladší 45 let a lehčí než 65 kilo? Nebo to měl pro sebe? I když, dneska zrovna byla akce… pod 145 let a 165 kilo.

Pražská brána (Dolní brána) byla součástí městského opevnění. Je v podstatě kopií protější Plzeňské (Horní) brány. Celkem logicky skrz ně vedla cesta směrem Praha–Plzeň. Pražská brána má tloušťku zdi 2,3 metru. „Byla zavírána dvoukřídlými vraty a na venkovní straně v případě potřeby posuvnou mříží – hřebenem.“ Ve středověku byl vstup do věže umístěn 2,5 metru nad hradbou a muselo se lézt po žebříku. „Do místností v patrech se přichází po původním schodišti v síle zdiva.“ Dnešní podoba brány pochází z roku 1893. Nyní je v místnostech v bráně výstavní galerie Jiřího Jeníčka, ale ve středověku ji obýval tzv. branný, později tam byla šatlava a ve 20. století městský archiv.

Plzeňská brána byla původně také gotická, ale zatímco Pražská si tento vzhled uchovala byla Plzeňská brána po požáru v roce 1735 zbarokizována. Dříve na ní býval obraz Smrtonoše s kosou a latinský chronogram 1736, ale nejprve byl nahrazen sienovým sgrafitem a na konci 19. století mytologickým výjevem od malíře V. Preise s bohem času Chronosem a sudičkou předoucí nit času, který stejně jako český nápis „Všeho do času, Pán Bůh navěky“ můžeme na průčelí brány najít dodnes.

Pokud jsem vás náhodou nalákala na výlet do Berouna, můžete jej zkusit navštívit v termínu
15.–21. 6. 2015, kdy je jeho TOP týden v rámci projektu Putování po historických městech. V roce 2015 jsou do něho zahrnuta města: Beroun, Česká Kamenice, Chrudim, Jilemnice, Jindřichův Hradec, Kadaň, Klášterec nad Ohří, Kroměříž, Kutná Hora, Litomyšl, Nový Jičín, Polná, Prachatice, Spálené Poříčí, Svitavy, Šternberk, Třeboň, Uherské Hradiště a Znojmo.


Zdroje:
http://www.mesto-beroun.cz/turista/pamatky-1/3-prazska-brana-172.html

Princ z pohádky (*)

Po delší době jsem viděla opravdu bídnou pohádku. Třináctiletá Lény (Julie Žáková) má strašné trauma z toho, že ji odvezou z domova od maminky. Málokteré dítě je v pubertě tak příšerně závislé na matce (Milena Steinmasslová), že se od ní ani nechce hnout. A místo prvního románku dostane na cestu knihu pohádek. Ve třinácti! Tou dobou se obvykle od rodičů chce spíš utíkat, než být doma. Otec (Jiří Štěpnička) je sice přísný, ale připadá mi celkem normální a v pohodě, že dítě pošle někam do světa na zaučenou a třeba i sloužit. Ale do hospody? No, v tomto směru je možná lépe, že je dívka ještě malá, protože starší by na tom rozhodně byla mnohem hůř. Už by jí možná chlapi nenastavovali nohu, ale obtěžovali ji jinak.

A jak chudinka trpí? Skoro jako dnešní děti, když jim na hodinu zakážete televizi. Jasně, má tam práci a je na ni ještě malá – dávají jí těžké úkoly, ale proti Popelce se má relativně dobře. Nějak jí nevěřím, že by se měla až tak strašně, a když píše rodičům, že se druhý den půjde utopit, připadá mi to taky poněkud přehnané. A taky trochu mimo, když pak nechce domů, protože by se tatínek zlobil, že mu nepomůže splácet dům. Zato utopená jim bude fakt platná!

Ještě tu je hodný pošťák Fritz (Jiří Zahajský), nepříjemný pan Maloney (Ladislav Potměšil) a zlá paní Malonyová (Dana Syslová. Hodní prérijní banditi se do krajiny s jediným umělým kaktusem tak nějak nehodí. Navíc je to Jan Šťastný, Pavel Skřípal a Zdeněk Dolanský. Celé mi to přijde tak nějak uhozené. A to je to prosím pohádka z roku 1995. Možná jako takový umělecký pokus nebo úlet by se to dalo pochopit, ale snad ne jako vážně míněná pohádka pro děti! Uf, jak může mít tahle čtyřicet pět minut zabírající hovadina na ČSFD 62 %. Komentář jen jeden, takže nic nezjistím. Nevadí, za mě máte možnost lépe strávit čas sledováním toho, co se děje před vaším domem, pozorováním mraků, nebo okopáváním zahrádky.

Havlíčkovy epigramy

Karel Havlíček Borovský (31. října 1821 – 29. července 1856) pocházel z Borové a v Německém Brodě bydlel od roku 1830, také ve zdejším gymnáziu studoval. Dnes je v domě, kde žili, muzeum věnované jeho životu. 

Zajímavé je, že Karel Havlíček (Borovský byl pseudonym) chtěl působit na výchovu lidu, a proto vstoupil do kněžského semináře, ale nelíbily se mu poměry, které tam panovali, a nakonec se stal kritikem římskokatolické církve. Což je ostatně vidět i na jednom z epigramů, který můžete zhlédnout za výlohou obchodu směrem z nádraží na náměstí díky projektu Cesta epigramů Karla Havlíčka Borovského, který vznikl v rámci „Havlíčkův Brod – křižovatky Cest“. Autorem celé této akce je okrašlovací spolek Budoucnost. Epigramy byste měli mít možnost vidět až do konce září 2015.

Talenty

Pavlu hůř a Petru líp,

ticho, závist, ticho!

Kacířům dal Pán Bůh vtip,

svaté církvi břicho. 

Pokud budou památkáři a majitelé budov souhlasit, měly by se epigramy přenést na fasády domů. Mohlo by to být vskutku zajímavé!

Další informace o projektu najdete na:

http://www.budoucnost-hb.cz/krizovatkyCest/epigramyKHB

Bobříci 3

V minulých dvou týdnech jsem vám psala o Bobřících, které navrhl Jaroslav Foglar ve svých knihách. Někdo možná tvrdí, že jsou zastaralí... takže na Čilichili vymysleli nové. Bobříky pro dnešní mládež.

Bobřík bez mobilu: Týden musíte vydržet bez mobilu. Prověrka jen pro ty nejodolnější. ;-)

Bobřík pohlavní zdrženlivosti: „Nevztáhneš celý týden ruku na nikoho jiného. A samohana se počítá taky!“ Nevidím v tom žádnou velkou užitečnost, ale budiž.

Bobřík mikrovln: Týden nesmíte používat mikrovlnku. Tak to mám v pohodě. Splněno v počtu let.

Přírodní bobřík: „Měsíc bez depilace, holení a vytrhávání. A bobříka vám navíc uzná až váš přítel či přítelkyně. Tedy pokud se vám je podaří přesvědčit, že ta depilační mánie je jenom uměle vyvolaná lobby výrobců žiletek. A pokud se vám podaří zaskórovat i s chlupama.“ Hmm, zajímavý nápad. A asi i dobrý. Klidně by se mohl jmenovat bobřík odvahy. Na tohle téma jsou i na webu zajímavé debaty.

Offline bobřík: „Sedm dní se nesmíte objevit na žádné sociální síti. Ano, ani na Facebooku, ani na Twitteru, žádné check-iny na Foursquare. Pokud máte potřebu něco sdělovat světu, pište dopisy.“ Zvládám v pohodě. ;-)

Bobřík pomalého jídla: Týden se vyhýbejte fastfoodům. Svačinu si hezky udělejte doma. Ještě bych přidala, že jíst budete opravdu půl hodiny, pěkně žvýkat, každé sousto aspoň pětkrát (doporučuje se mnohem více, i třicetkrát).

Bobřík vody: Měsíc budete pít jen vodu z kohoutku. Žádné minerálky (bublinky), sladidla a příchutě. Vařím si čaje, ale jinak splněno.

Bobřík síly: Skutečně mě pobavil. „V každém dopravním prostředku, který má madla, se každý den desetkrát přitáhněte, nebo dejte deset kliků. Jinak choďte pěšky. Nebo běhejte.“
 
Bobřík samoty: „Sedm dní žádná hospoda ani klub, sedm dní žádný kámoši. Ze školy rovnou domů. Jestli chcete na vzduch, koukejte z okna. Ale bacha, můžete vidět, ale nebýt viděn.“

Bobřík vytrvalosti: Vypijte pět piv bez pauzy na záchod. No, to se mi nezdá zrovna výchovné.

Bobřík odvahy: „Původně jsme chtěli navrhnout návštěvu temné komory jakéhokoliv gay baru, nicméně to by se nemuselo obejít bez následků. Čiže bude stačit, když vyrazíte na Spartu a zařvete Banik. Nebo naopak. Nebo punk v Brně. Prostě buďte odvážní.“ Nic moc zajímavého, aspoň pro mě.

Bobřík paměti: Naučte se nazpaměť jízdní řád jedné tramvajové linky MHD ve svém městě. Autoři mají zřejmě pocit, že všude jezdí tramvaje. ;-)

Bobřík věrnosti: „Žádná promiskuita, žádné postelový výtoč. Vydrž jeden měsíc s jednou slečnou, případně chlapcem. Podle gusta.“ No... autor, pro kterého je tohle bobřík, asi nebude vhodný partner.

Bobřík hmatu: „Poslepu poznej svoje kamarády podle geometrických tvarů. Bobříka obdrží ten s procentuální úspěšností přes 90 %.“ 

Máte vlastní nápady na bobříky pro svoje děti? Nebo pro sebe? 

Zdroje:
http://cilichili.cz/clanky/moderni-bobrici-pro-dnesni-deti-865.html

Puchýř

Věc, se kterou se setkávám zcela výjimečně, a proto si s ní nevím rady. Chvíli jsem přemýšlela, kam psát o takovém "nicotném" tématu. Napadlo mě, že i na blog Čarodějka by se to možná hodilo, protože tam plánuji udělat sekci o zdraví, bylinkách a podobně. Vlastně tam chci psát i o jídle, alternativních způsobech léčení nemocí a tak. A puchýř je taky vlastně něco, co vyžaduje určitou péči. Ale není to nijak alternativní... takže jsem se rozhodla, dát to prostě sem, beztak je tenhle bloček tak všestranný jako já, odráží chaos v mém mozku, neboť se zabývám strašně moc věcma najednou. Ale ono to vlastně jinak nejde. Pochybuji, že někdo z vás, nebo i jiných lidí, třeba i těch úplně hloupých dokáže být výhradně soustředěný jen na práci, kterou dělá a nezajímat se zároveň o svoje zdraví, známky dětí ve škole, nebo třeba drby. Tak doufám, že se vám můj bloček bude líbit i nadále, i když v něm občas jsou různě přes sebe naprosto nesouvisející témata. A teď už k věci – prošla jsem si asi patery stránky a zjistila, že se všichni šíleně opakují, teda až na jedny seriózně působící stránky o běhání, kde se s tím chlápek vůbec nepatlal a rovnou bral jehlu. No, já bych byla ke svému tělu něžnější. Jo a taky se všude děsně dlouho vykecávají v úvodech, jako kde se puchýř bere (otlak z bot či rukavic apod.), ale i nemoci, které je vyvolávají a takové různé nechutnosti, místo aby řekli, co s tím.

Puchýř je vlastně krytá kožní rána neboli dutina vyplněná tekutinou. Tou může být tkáňový mok nebo zánětlivý výpotek. Tato dutina vzniká oddělením dvou základních vrstev kůže – pokožky a škáry. Dochází k tomu při opakovaném tlaku na neodolnou pokožku.

ANO

• Náplastí zalepte místo dřív, než se udělá puchýř.
• Puchýř nechte volně, pokud se o něj nic nedře (oblečení, boty). Pokud ke tření dochází, kryjte ho sterilním obvazem či náplastí, ale neutahujte je příliš pevně.
• Do zahojení přestaňte nosit boty, které ho způsobily.
• Existují speciální náplasti na puchýře.
• Gel s aloe vera, jablečný ocet, zubní pasta (vysušuje, proto se aplikuje na akné), tea tree olej... (domácí, neověřené rady)
• Ve "vlhku" se hojí lépe, naneste např. HemaGel. (Mám podezření na reklamu a nemám vlastní zkušenost.)

NE = je zakázáno:

• strhávání,
• propichování. Jen v případě velkých a hodně naplněných, které by stejně praskly. Postup: Sterilní jehlou od kraje propíchněte puchýř a dejte pozor, abyste neporanili spodinu. Jemně vytlačte nadbytečnou tekutinu. Ošetřený puchýř dezinfikujte a kryjte sterilním obvazem, který příliš neutahujte, aby vám do končetiny dobře mohla proudit krev.

Prevence

• Vybírejte si pohodlnou obuv.
• Chraňte nohy ponožkami. (To se řekne u lodiček k sukni!)
• Udržujte nohy v suchu.
• Rozchoďte boty předem. Na kratší vzdálenosti nebo třeba jen doma, zejména plesovky apod.
• Běžecké boty vyměňte cca po 800 kilometrech nebo po roce.
• O boty pečujte, hlavně o kůži a semiš. Žádné schnutí u radiatoru, kůže by se mohla srazit a švy vyčnívat.

Zdroje:
http://www.ulekare.cz/clanek/jak-spravne-osetrit-puchyr-16505
http://budkocka.cz/zdravi/co-pomaha-na-neprijemne-puchyre/
http://zeny.e15.cz/clanek/pro-zdravi/jak-vyzrat-na-puchyre
http://www.prozeny.cz/magazin/zdravi-a-zivotni-styl/zaujalo-nas/38869-puchyre-z-bot-jak-se-jim-bezpecne-vyhnout

Jsem snadno čitelná?

Tuhle jsem kamarádovi (nejspíš už poněkolikáté) ukazavala Turistický deník a Hradník. Jsem totiž zastáncem toho, že když někomu něco pořádně vysvětlíte a ukážete vlastní nadšení, byť můžete působit poněkud divně, zvyšujete tím pravděpodobnost, že ho také nadchnete, nebo alespoň že bude mít pochopení pro vaše úlety. 

Překvapilo mě, že chvíli sledoval, co mu ukazuju, a pak povídá: „Ty máš ráda papírnictví, viď?“ Docela mě tím zaskočil. Jasně, že mám! Ale jak on to ví? Copak je jasnovidec? Ukázalo se, že je to asi docela jednoduché hádat, když se podíváte, jak mám v Hradníku každý rok vybarvený jinou barvou. Já bych z toho dedukovala akorát tak, že dotyčný (já) má rád barvy a zřejmě spíše pastelky než jiný typ. Do dedukcí o papírnictví bych se nepouštěla, ale i kdyby to byla střelba naslepo, trefil se. 

Papírnictví zbožňuju. Stejně jako galanterie si je zakazuju, když nechci zbytečně utrácet. Nebo si předem naplánuju, co si chci koupit (např. fix na zentangle) a nic víc.,

Rozhodla jsem se, že napíšu článek Miluju papírnictví a pak jsem se podívala, co už na blogu mám... A tenhle článek je z prosince 2013. V článku Miluju papírnictví mě pobaví, že jsem prostě musela mít nějaké pastelky. To se mi totiž stalo i letos, když jsem v pražské zoo objevila aquarelová progresa. Zkrátka jsem je taky musela mít. Vyzkoušet je.

1. května: Mezinárodní slunečnicový den

Dovolte mi pár slov o Guerilla gardeningu, jemuž jsem věnovala malý článek vloni na podzim. Můžete si ho přečíst zde.

Den guerillového zahradničení můžete využít k tomu, abyste zanedbané místo ve vašem městě proměnili v krásnější koutek pomocí čerstvě zasazených květin, ale využít můžete i zelené rostlinky. Vhodný je například měsíček zahradní. Ze semínek vyroste poměrně hodně. Bonusem je, že ne každý ví, že ho může sklízet. Vhodné je prý místo ani na přímém slunci, ani v neustálém stínu, my ho máme stále na slunci a daří se mu dobře. Hlavně ho občas choďte zalévat. „Guerilloví zahradníci z Kalifornie radí, aby se výsadku účastnili vždy nejméně dva lidé. Užijete si při tom mnohem víc legrace a lépe si rozdělíte úlohy při následném zalévání.“

Nevýhodou guerillového zahradničení je, že na vás vlastník pozemku může podat občanskoprávní žalobu nebo oznámení o přestupku. A můžete být nuceni zaplatit škodu, nebo pokutu až 15 tisíc. K porušení zákona dochází při vysazování nepůvodních rostlin, například invazivních, což je myslím pochopitelné.

Variantou je spolupráce s místní samosprávou na údržbě veřejné zeleně, například před vaším domem, podnikem, v ulici, kterou chodíte do práce a podobně. A nebo, pokud nemáte až takový zájem o cizí blaho, zkuste si něco zasadit a vypěstovat na vlastní zahrádce. Nebo jenom v květináči. Třeba taková bazalka je relativně nenáročná a báječně vám ochutí zeleninové saláty i špagety.

Zdroje:
http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/guerilla-gardening-partyzansky-zpusob-mestskeho-zahradniceni
http://archiv.ihned.cz/c1-38044340-guerillovi-zahradnici
http://g.cz/15-vytvoru-guerilloveho-zahradniceni (odsud mám obrázky)

Tohle mi připadá naprosto fantastické! Kytičky v konvičkách. Čistě za tímto účelem jsem si dvě čajové konvičky pořídila, ale ukázalo se, že maceškám se v nich nedařilo. Jednak se jim nejspíš nelíbilo uvnitř, a taky jsem bojovala se správnou mírou zálivky.

1. května: Svátek práce

Svátek práce nebo také první máj je mezinárodní dělnický svátek. Příští rok, to bude sto třicet let od události, která byla příčinou zavedení svátku práce. Bylo to takhle. Psal se první květen roku 1886 a anarchistický deník The Alarm pod vedením odborů vyhlásil celodenní stávku usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. (Pozn. 1) Do stávky se zapojilo asi 300 tisíc dělníků. V Chicagu důsledkem policejní palby zemřelo 3. května několik demonstrantů. Den na to zemřelo několik lidí při výbuchu bomby, za niž byli bez důkazů odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg, kromě posledního, který spáchal sebevraždu, byli popraveni 11. listopadu 1887. Z pohřbu se stala manifestační demonstrace s deseti tisíci lidmi. V roce 1889 přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen za oficiální svátek práce, ačkoliv vzpomínkové akce se konaly už rok před tím. K svátku se postupně přidávali další proudy (svého času i nacismus), v roce 1955 zasvětila katolická církev svátek sv. Josefu Dělníkovi, což je muž (oficiálně prý nikdy nebylo dokázáno, že by byli manželé) panny Marie. Původně byl ctěn jako patron církve 19. března. V Čechách se svátek poprvé slavil v roce 1890 v Praze. Mezi nejdůležitější patřil svátek práce v socialistických zemích.

Jak si možná někteří vzpomínáte, organizovaly se masové prvomájové průvody, účast byla nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Městem projížděly i alegorické vozy. Používaly se transparenty a mávátka. Slavily se „výdobytky budování socialismu“ – z výstavy motorek vím, že se třeba do socialismu mělo jet autem, takže vývoj motorek byl pozastaven a pracovat na něm bylo zakázané (Jawě docela prospělo, že jako Češi nemáme zákazy moc rádi, zato je rádi porušujeme), to jenom na okraj k výdobytkům – také jsem se dočetla, že „straničtí vůdci nechávali oslavovat sebe samotné.“

Minulý režim je příčinou, proč se někteří lidé tohoto svátku štítí (podobně jako dne žen). I tak se ale najdou tací, kteří si právě oslavy minulého režimu připomínají. Nevěříte? Tak se zajeďte podívat do kempu Stebnice u Jesenice u Chebu. Jedná se už o šestý ročník retro akce 1. Máj aneb bylo nebylo..!? A v pozvánce je lákadlo navíc: „Pro všechny hosty, co mají smysl pro humor a zúčastní se této zábavné prvomájové akce v jakékoliv uniformě, kroji, nebo jiným výrazným způsobem oživí, či připomenou onu dobu, je připravena permanentka na občerstvení, ze které budou moci čerpat různé výhody: točené pivo Gambrinus 11° jen za 1,70 Kčs, malý panák rumu, vodky nebo zelené za 3,70 Kčs, točená Kofola 1,50 Kčs, utopenec s chlebem a cibulí 4.60 Kčs, káva 3,30 Kčs, čaj 1,20 Kčs a další. Celé občerstvení Vás tak v den akce přijde na cca 17,- Kč.“ Protože mám prdlý kamarády s VB motorkama, možná se tam příští rok podíváme.

Zdroje:
http://www.kempstebnice.cz/akce.html
http://www.blisty.cz/art/17905.html

Pozn. 1: Je to smutné, ale skoro bych řekla, že se k tomu začínáme vracet. Tentokrát sice příčinou delší než osmihodinové pracovní doby není industrializace a práce v továrně, ale stejně se najde mnoho lidí, kteří musí v práci zůstávat déle. „Expanzivní kapitalismu 19. století také naznal příliš nezaměstnanost a potřeboval co nejvíce pracovních sil maximálně využít. Lehká a málo kvalifikovaná tovární práce umožnila zaměstnávat ženy nebo děti od věku 5-6 let.“ Kromě dlouhé pracovní doby (až 14 hodin), byly tvrdé tresty za pozdní příchody, nedostatečně dlouhé přestávky a další časová omezení, jako např. zákazy vykonávat tělesné potřeby během pracovní doby. I o tom jsem slyšela v dnešní „moderní“ a „kulturní“ společnosti. Osmihodinový pracovní den byl poprvé zaveden v australském Novém Jižním Walesu v roce 1856. „V Rakousku byl první zákon omezující pracovní dobu schválen v roce 1883 (v hornictví 10 hodin, průmysl 11 hodin, řemesla nebyla regulována). 1885 byl a v Rakousku zakázána dětská práce apod.“ V Evropě se začal všeobecně zavádět osmihodinový pracovní den teprve ve 20. století (např. v r. 1936 ve Francii, v r. 1918 v Československu a v Německé říši).

Princezna Husopaska (***)

Docela pěkná pohádka o tom, jak se ze služky může stát princezna a naopak. Teda, nevím, jak moc nadšeně bych si domů vzala dítě někoho, kdo mi zabil muže…

Hlavní hrdinkou je princezna Aurelie (Dana Morávková) a její „sestra“ Líza (Michaela Kuklová). Jako úlet se mi zdá, že princezna cestuje za princem místo toho, aby to bylo naopak, a k tomu má s sebou jenom jednoho přestárlého vojáka.

Pohádka trvá 79 minut a pochází z Východního Německa z roku 1989. Režíroval ji Konrad Petzold, a protože je vcelku krutá, byla jí předlohou pohádka bratří Grimmů. Dále hrají: Gerry Wolff, Petr Skarke, Peter Zimmermann a ještě mluvící kůň Falada. Pohádka má na ČSFD 47 %, což se není moc čemu divit. Ale vidět se určitě dá a ocenit lze i příběh.

Zábavná fyzika s Tomášem Tycem

V 205. Show Jana Krause byl Tomáš Tyc, fyzik z Masarykovy univerzity, a místo běžného povídání tam předvedl malé „kouzelnické“ číslo. Můžete se na něj podívat zde. Asi půl roku jsem chodila na jeho přednášky a užívala si to. Škoda, že jsme něco podobného nedělali na základce, to bych se na tenhle předmět asi koukala trochu jinak. Což je mimochodem Tomášův cíl.

Někdy je trochu srandovní, protože je to vážně hodně zapálený vědec a někdy třeba nerozumí tomu, proč se lidi smějí, když jim vykládá, že si v pubertě stavěl z Merkuru funkční stroje já už nevím na co... tou dobou se běžně chodí na diskotéky, chlastá, kouká po ženskejch a tak... Nikoho ani nenapadlo, že by mu to nefungovalo!

Je to pěkně poznat i v té show, kdy se ho tam Kraus ptá, jestli se mu někdy stalo, že mu ta lihová raketa (zapalují se alkoholové výpary) někdy nefungovala... A na Tycovo: „Nooo,“ se ozve chechot. Jako by to skutečně mohlo bouchnout nebo způsobit nějaké škody.

Ale co jsem chtěla říct, že mě tenhle člověk kromě své inteligence a úžasné schopnosti předvádět, vysvětlovat a zaujmout fascinoval také tím, jaký má lidský přístup. Spoustě vědců (docentů) se totiž stane, že když se stanou vědci, rozhodnou se, že už nejsou lidé, že jsou něco lepšího. A podle toho se k ostatním chovají přezíravě a povýšeně. Prof. Tomáš Tyc je milý a co jsem si mohla všimnout, jeho přednášky byly vždycky nacpané k prasknutí... osobně jsem důkazem, nebyla jsem na nich ani přihlášená a stejně jsem tam chodila.

P. S.: Tomáš Tyc je myslím oprávněně jednou z mých celebrit, tak trochu vzor. Líbí se mi, že umí vysvětlovat tak, že je to pro druhé pochopitelné, názorné, zajímavé a poučné zároveň. Někdy je těžké studenty zaujmout (něco o tom vím). A taky to, jak je v pohodě. Možná má nervy, stres nebo tak, ale vůbec to tak nevypadá. Je přirozený, na nic si nehraje, klidně přizná rozpaky, nebo že něco nevychází tak, jak by mělo... prostě obdivuhodně vyrovnaný muž.

Dále se na něj můžete podívat (nebo si něco přečíst) na:
http://www.showjanakrause.cz/archiv/tomas-tyc/
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/121345-vesmir-je-spise-konecny-rika-tomas-tyc/
https://www.youtube.com/watch?v=UNlnxi7FNmM
http://www.btm.cz/index.php?menu=letacek&cely=ano&jaky=440