Docela dobrá pohádka z roku 1984. Na ČSFD má 50 % a já ji považuji za rozhodně zdařilejší než její modernější verzi, jejíž název si už bohužel nepamatuji. Ale jestli si ještě vzpomínáte na pohádku s prošlapanými střevíčky, tak to je ona.
Scénář této pohádky napsal Miloň Čepelka (v titulkách to tak bylo, taky jsem váhala, jestli to není Miloš). Princezny Hanu (Veroniku Freimanovou), Danu (Ivanu Andrlovou) a Janu (Simonu Urbickou) má někdo hlídat a vysvobodit je z kletby, kterou na království uvrhl vévoda Rozmarián, bratr vévody, kterého hraje Jan Přeučil. Michal (Karel Greif) je někdy sice až moc ťuňťa a takový zakřiknutý, ale jinak je docela fajn a pro změnu si nehraje na Ramba jako všichni ostatní princové, sedláci a další pohádkoví hrdinové.
Hlavní myšlenka pohádky mi uniká. Jak na ČSFD píše Jezinka.Jezinka – nechápu, proč mají princezny z nějakého důvodu vnucenu nespavost a noční tancovačky. Co je smyslem takového prokletí? Pomsta? Smrt v důsledku nevyspání.
Stejně jako v jiných verzích této pohádky není nevysvětleno, proč princezny tančí. Co je k tomu nutí. Proč o tom nikomu nemohou říci – dobře, technicky to nejde, to princezna omdlela. A hlavně nechápu, proč nechtějí být vysvobozené. Vždyť samy říkají, že o noční tancovačky nechtějí přijít a spát jako ostatní lidi.
A jako bonus nakonec na vysvobození stačí to, co je ukázáno v téhle pohádce. To už přece mohly být dávno vysvobozené a jakýmkoliv hňupem. A protože vévoda slíbil manželství s jednou z nich až po roce, kdy se nikdo nepřihlásil, nemusely by si ho tenkrát ani brát.
Tři hvězdičky jsem dala jen za moudré hlášky babičky (Libuše Havelkové): „Nikdy se nedívej lhostejně, když někdo trpí. Člověk, zvíře, rostlina…“ „I když máš strach, nesmíš ustoupit.“ a zahradníka: „Můžeš mě na místě probodnout kaktusem, jestli jsem si jen jedno slovo vymyslel.“ „Pamatuj si, člověk si musí věřit, když chce něco dokázat.“
Nebo vévody: „Ty věčné potíže, ty státnické záležitosti. Pořád nějaké smlouvy, ujednání a papíry, papíry, papíry! To člověku na rozum nepřidá.“
Scénář této pohádky napsal Miloň Čepelka (v titulkách to tak bylo, taky jsem váhala, jestli to není Miloš). Princezny Hanu (Veroniku Freimanovou), Danu (Ivanu Andrlovou) a Janu (Simonu Urbickou) má někdo hlídat a vysvobodit je z kletby, kterou na království uvrhl vévoda Rozmarián, bratr vévody, kterého hraje Jan Přeučil. Michal (Karel Greif) je někdy sice až moc ťuňťa a takový zakřiknutý, ale jinak je docela fajn a pro změnu si nehraje na Ramba jako všichni ostatní princové, sedláci a další pohádkoví hrdinové.
Hlavní myšlenka pohádky mi uniká. Jak na ČSFD píše Jezinka.Jezinka – nechápu, proč mají princezny z nějakého důvodu vnucenu nespavost a noční tancovačky. Co je smyslem takového prokletí? Pomsta? Smrt v důsledku nevyspání.
Stejně jako v jiných verzích této pohádky není nevysvětleno, proč princezny tančí. Co je k tomu nutí. Proč o tom nikomu nemohou říci – dobře, technicky to nejde, to princezna omdlela. A hlavně nechápu, proč nechtějí být vysvobozené. Vždyť samy říkají, že o noční tancovačky nechtějí přijít a spát jako ostatní lidi.
A jako bonus nakonec na vysvobození stačí to, co je ukázáno v téhle pohádce. To už přece mohly být dávno vysvobozené a jakýmkoliv hňupem. A protože vévoda slíbil manželství s jednou z nich až po roce, kdy se nikdo nepřihlásil, nemusely by si ho tenkrát ani brát.
Tři hvězdičky jsem dala jen za moudré hlášky babičky (Libuše Havelkové): „Nikdy se nedívej lhostejně, když někdo trpí. Člověk, zvíře, rostlina…“ „I když máš strach, nesmíš ustoupit.“ a zahradníka: „Můžeš mě na místě probodnout kaktusem, jestli jsem si jen jedno slovo vymyslel.“ „Pamatuj si, člověk si musí věřit, když chce něco dokázat.“
Nebo vévody: „Ty věčné potíže, ty státnické záležitosti. Pořád nějaké smlouvy, ujednání a papíry, papíry, papíry! To člověku na rozum nepřidá.“
Žádné komentáře:
Okomentovat