Sobota je ideální den pro turistický pochod. Jak taková akce vypadá? Mno, pochod si najdete v turistickém kalendáři, nebo někde na webu. Přijdete na start – obvykle je blízko nádraží nebo na jinak obecně známém místě. V tomhle případě se jednalo o dřívější podnik Tesla v Havlíčkově ulici číslo 30 v Jihlavě.
Vyplníte přihlášku (jméno, bydliště, datum narození) a zaplatíte startovné. Obvykle ve výši třicet korun či méně. Za tuto drobnou částku získáte nejrůznější věci: popis trasy, razítka, diplom, buřta, limonádu… jak kdy, jak kde.
V propozicích stálo, že tenhle Teslácký šotek už je 35. ročníkem turistického pochodu a cyklojízdy. Akce je pořádána v rámci programu Vystup na svůj vrchol na podporu Bezručovy turistické chaty na Lysé hoře v Beskydech – můžete získat dvě razítka, za každé se platí deset korun, a to je ta podpora. Vrcholy jsou v tomto případě Větrník (570 m n. m.), přes který vedla i naše sedmnáctikilometrová trasa, a Kopec (534 m n. m.), tam bych se docela ráda někdy vypravila, protože mít v seznamu svých vrchů Kopec mi připadá zábavné.
Ale zpět k pochodu. Pochodovat samozřejmě nemusíte, stačí normálně jít po vyznačených trasách. Obvykle se využívají turistická značení, která jsou dlouhodobá, takže si snadno můžete trasu pochodu zopakovat někdy příště, ale leckdy potřebujete – především ve městech – slovní popis trasy a pokud je to v přírodě, využívá se třeba fáborkové značení. Někdy mohou turisté ke značení využít speciálně udělané šipky apod., ale občas se najdou primitivové, kteří jim je ničí, značení strhávají a neznalé turisty matou.
Zde je asi na místě zmínit se krátce o turistickém značení. Určitě jste se již někde v přírodě či ve městě setkali s turistickou značkou – třemi vodorovnými proužky, z nichž oba krajní jsou bílé a prostřední barevný. Červený, modrý, zelený nebo žlutý. Kromě posledně jmenované si pořadí barev můžete zapamatovat podle pastelek, alespoň za nás se po červené nacházela modrá a až potom zelená. Naše – míněno české – značení patří ve světě k nejlepším, možná proto, že máme nejhustší síť v Evropské unii, nebo právě proto, že používáme barvičky. Chápu, že všichni obdivují vyspělost a hospodářskou úroveň Němců nebo Rakušanů, ale jejich turistické značky jsou vážně děs. Místo aby se setkaly třeba červená s modrou a žlutou jako u nás, protnou se jim tři červené a v lepším případě budou alespoň očíslované, v tom horším si můžete vybrat kudy kam.
Turistické značené trasy najdete buď v turistických mapách, nebo si můžete na Mapy.cz zapnout turistickou mapu, dostatečně si ji přiblížit a vidíte je také. Můžete třeba využít k plánování turistických výletů v místě svého bydliště nebo dovolené.
Turistické značky, a tedy i trasy, pochopitelně vedou především zajímavými oblastmi a místy, kde je něco k vidění. Červená turistická značka se používá především pro dálkové a hřebenové trasy. Mezi lidmi se říká, že je to „ta nejhezčí“. My po ní třeba přecházeli Šumavu s batohem na zádech z Vyššího Brodu do Nového údolí, což je 70 kilometrů, pak jsme odbočili po žluté do Lenory, pak dál na Záťoň, Boubín a do Kubovy Huti. (Více si o tom můžete přečíst v mých článcích se štítkem Šumava.)
Ale abych se vrátila k významu barev značek: modrá se používá pro významnější trasy, zelená pro místní trasy a žlutá slouží ke spojování, obvykle jsou tedy žlutě značené zkratky, nebo krátké trasy a mezi námi, většinou za moc nestojí, protože na rozdíl od červených vedou leckdy po silnici, což je celkem logické, protože mají sloužit ke spojení dvou tras, ne k dlouhatánské procházce.
Pozor na to, že barvy značek neukazují na převýšení, důležitost cesty nebo náročnost, jak si občas mnozí myslí, že červená (výstražná barva) je nejnáročnější, ale přitom v Tatrách je takto značená magistrála, kterou s trochou štěstí absolvujete v pohodě i v sandálech a s malými dětmi.
A teď ještě pár slůvek k pochodu jako takovému: Do přihlášky se vyplňuje místo bydliště a datum narození třeba proto, že nejstarší a nejvzdálenější účastník získá nějakou cenu. Na tomhle pochodě mě překvapila tombola, kdy jsme si ceny losovali. Cenou útěchy byl třeba notýsek nebo propiska a já si vylosovala přímo jednu z cen – kokosovou tyčinku.
Jinak naše trasa byla fajn, trochu jsme si ji prodloužili, protože jsme v pekárně na raním kafi zapomněli hůlky. Po modré značce jsme došli k restauraci Na Pančavě, kde jsme chvilku koukali kolem, než jsme našli cestu do Sasova a Ráje. Kontrola je v Rančířově, který si snadno můžete splést s Rantířovem, nacházejícím se též u Jihlavy, a vedla přes něj šestadvacítka i třiačtyřicítka. Kontrola je věc, o které jsem se vám ještě nezmínila, takže buď může být živá, což znamená, že se na daném místě (nejlépe v hospodě) nachází nějaký človíček, který vám dá do příslušné kolonky razítko, nebo se může jednat o opis rozcestníku, jako to třeba dělám do Hradníka.
Buď se na hradě dostanu k razítku, nebo mohu svou návštěvu doložit fotkou (s mou maličkostí pochopitelně) či opisem směrovníku (nesprávně „rozcestníku“, ale tento výraz se používá častěji) na kterém jsou kromě kilometrů a popisu čísla, kdy byl zhotoven a „evidenční číslo značené cesty a za lomítkem kilometrická poloha směrovníku na trase a rozlišení směrovky písmenem (zpravidla písmeno „a“ směrem k počátku trasy a „b“ ke konci). U novějších tabulek se místo čísla trasy a kilometrické polohy uvádí zkratka oblasti (zhruba odpovídající okresu) a identifikační číslo místa. Vlevo dole se uvádí rok výroby tabulky.“ (Wikipedie)
V Rančířově jsme tedy dostali razítko a bonbón, vyzkoušeli jsme si, zda dokážeme uhodnout čtyři města, nebo spíše hrady. Jelikož byl výběr ze čtyř možností, bylo to relativně jednoduché, jen u jednoho se nám to nepovedlo, ačkoliv jsme výběr zúžili na dvě možnosti. Pak se šlo dále po modré na Okrouhlík, kam vedly společně všechny trasy, což je fajn pro snížení počtu kontrol. V útulné hospůdce jsme si dali uzenou polévku a domácí houstičku. (Taky bych ji někdy mohla zkusit upéct.) Ještě jsme viděli, jak se sjíždějí auta Land Rovery na nějaký jejich sraz a pak už jsme přes vrch Větrník šli zpátky do Jihlavy. Pobavil mě plot (vlnitý) za plotem (drátěný), ale fotit se mi to nechtělo. Za dvěma ploty a bránou byl útulek pro zvířátka – pejsky i kočičky, ale žádný hluk (štěkání nebo tak něco) se odtamtud neozýval, tak nevím, jestli je ještě funkční. I klece jsme viděli prázdné.
Cíl byl u zoo, do níž jsme se mohli podívat za zvýhodněné vstupné 70 Kč na osobu. A toho jsme museli využít… já spíš než nižší ceny toho, že jsem v Jihlavě a mám tu možnost. Zvířátka prostě miluju… takže už víte, o čem bude příští článek.
Doplňující zdroj pro ty, kteří chtějí o turistickém značení vědět více: http://cs.wikipedia.org/wiki/Turistick%C3%A9_zna%C4%8Den%C3%AD_v_%C4%8Cesku_a_na_Slovensku
Vyplníte přihlášku (jméno, bydliště, datum narození) a zaplatíte startovné. Obvykle ve výši třicet korun či méně. Za tuto drobnou částku získáte nejrůznější věci: popis trasy, razítka, diplom, buřta, limonádu… jak kdy, jak kde.
V propozicích stálo, že tenhle Teslácký šotek už je 35. ročníkem turistického pochodu a cyklojízdy. Akce je pořádána v rámci programu Vystup na svůj vrchol na podporu Bezručovy turistické chaty na Lysé hoře v Beskydech – můžete získat dvě razítka, za každé se platí deset korun, a to je ta podpora. Vrcholy jsou v tomto případě Větrník (570 m n. m.), přes který vedla i naše sedmnáctikilometrová trasa, a Kopec (534 m n. m.), tam bych se docela ráda někdy vypravila, protože mít v seznamu svých vrchů Kopec mi připadá zábavné.
Ale zpět k pochodu. Pochodovat samozřejmě nemusíte, stačí normálně jít po vyznačených trasách. Obvykle se využívají turistická značení, která jsou dlouhodobá, takže si snadno můžete trasu pochodu zopakovat někdy příště, ale leckdy potřebujete – především ve městech – slovní popis trasy a pokud je to v přírodě, využívá se třeba fáborkové značení. Někdy mohou turisté ke značení využít speciálně udělané šipky apod., ale občas se najdou primitivové, kteří jim je ničí, značení strhávají a neznalé turisty matou.
Zde je asi na místě zmínit se krátce o turistickém značení. Určitě jste se již někde v přírodě či ve městě setkali s turistickou značkou – třemi vodorovnými proužky, z nichž oba krajní jsou bílé a prostřední barevný. Červený, modrý, zelený nebo žlutý. Kromě posledně jmenované si pořadí barev můžete zapamatovat podle pastelek, alespoň za nás se po červené nacházela modrá a až potom zelená. Naše – míněno české – značení patří ve světě k nejlepším, možná proto, že máme nejhustší síť v Evropské unii, nebo právě proto, že používáme barvičky. Chápu, že všichni obdivují vyspělost a hospodářskou úroveň Němců nebo Rakušanů, ale jejich turistické značky jsou vážně děs. Místo aby se setkaly třeba červená s modrou a žlutou jako u nás, protnou se jim tři červené a v lepším případě budou alespoň očíslované, v tom horším si můžete vybrat kudy kam.
Turistické značené trasy najdete buď v turistických mapách, nebo si můžete na Mapy.cz zapnout turistickou mapu, dostatečně si ji přiblížit a vidíte je také. Můžete třeba využít k plánování turistických výletů v místě svého bydliště nebo dovolené.
Turistické značky, a tedy i trasy, pochopitelně vedou především zajímavými oblastmi a místy, kde je něco k vidění. Červená turistická značka se používá především pro dálkové a hřebenové trasy. Mezi lidmi se říká, že je to „ta nejhezčí“. My po ní třeba přecházeli Šumavu s batohem na zádech z Vyššího Brodu do Nového údolí, což je 70 kilometrů, pak jsme odbočili po žluté do Lenory, pak dál na Záťoň, Boubín a do Kubovy Huti. (Více si o tom můžete přečíst v mých článcích se štítkem Šumava.)
Ale abych se vrátila k významu barev značek: modrá se používá pro významnější trasy, zelená pro místní trasy a žlutá slouží ke spojování, obvykle jsou tedy žlutě značené zkratky, nebo krátké trasy a mezi námi, většinou za moc nestojí, protože na rozdíl od červených vedou leckdy po silnici, což je celkem logické, protože mají sloužit ke spojení dvou tras, ne k dlouhatánské procházce.
Pozor na to, že barvy značek neukazují na převýšení, důležitost cesty nebo náročnost, jak si občas mnozí myslí, že červená (výstražná barva) je nejnáročnější, ale přitom v Tatrách je takto značená magistrála, kterou s trochou štěstí absolvujete v pohodě i v sandálech a s malými dětmi.
A teď ještě pár slůvek k pochodu jako takovému: Do přihlášky se vyplňuje místo bydliště a datum narození třeba proto, že nejstarší a nejvzdálenější účastník získá nějakou cenu. Na tomhle pochodě mě překvapila tombola, kdy jsme si ceny losovali. Cenou útěchy byl třeba notýsek nebo propiska a já si vylosovala přímo jednu z cen – kokosovou tyčinku.
Jinak naše trasa byla fajn, trochu jsme si ji prodloužili, protože jsme v pekárně na raním kafi zapomněli hůlky. Po modré značce jsme došli k restauraci Na Pančavě, kde jsme chvilku koukali kolem, než jsme našli cestu do Sasova a Ráje. Kontrola je v Rančířově, který si snadno můžete splést s Rantířovem, nacházejícím se též u Jihlavy, a vedla přes něj šestadvacítka i třiačtyřicítka. Kontrola je věc, o které jsem se vám ještě nezmínila, takže buď může být živá, což znamená, že se na daném místě (nejlépe v hospodě) nachází nějaký človíček, který vám dá do příslušné kolonky razítko, nebo se může jednat o opis rozcestníku, jako to třeba dělám do Hradníka.
 |
| Kostelík v Rančířově |
Buď se na hradě dostanu k razítku, nebo mohu svou návštěvu doložit fotkou (s mou maličkostí pochopitelně) či opisem směrovníku (nesprávně „rozcestníku“, ale tento výraz se používá častěji) na kterém jsou kromě kilometrů a popisu čísla, kdy byl zhotoven a „evidenční číslo značené cesty a za lomítkem kilometrická poloha směrovníku na trase a rozlišení směrovky písmenem (zpravidla písmeno „a“ směrem k počátku trasy a „b“ ke konci). U novějších tabulek se místo čísla trasy a kilometrické polohy uvádí zkratka oblasti (zhruba odpovídající okresu) a identifikační číslo místa. Vlevo dole se uvádí rok výroby tabulky.“ (Wikipedie)
V Rančířově jsme tedy dostali razítko a bonbón, vyzkoušeli jsme si, zda dokážeme uhodnout čtyři města, nebo spíše hrady. Jelikož byl výběr ze čtyř možností, bylo to relativně jednoduché, jen u jednoho se nám to nepovedlo, ačkoliv jsme výběr zúžili na dvě možnosti. Pak se šlo dále po modré na Okrouhlík, kam vedly společně všechny trasy, což je fajn pro snížení počtu kontrol. V útulné hospůdce jsme si dali uzenou polévku a domácí houstičku. (Taky bych ji někdy mohla zkusit upéct.) Ještě jsme viděli, jak se sjíždějí auta Land Rovery na nějaký jejich sraz a pak už jsme přes vrch Větrník šli zpátky do Jihlavy. Pobavil mě plot (vlnitý) za plotem (drátěný), ale fotit se mi to nechtělo. Za dvěma ploty a bránou byl útulek pro zvířátka – pejsky i kočičky, ale žádný hluk (štěkání nebo tak něco) se odtamtud neozýval, tak nevím, jestli je ještě funkční. I klece jsme viděli prázdné.
Cíl byl u zoo, do níž jsme se mohli podívat za zvýhodněné vstupné 70 Kč na osobu. A toho jsme museli využít… já spíš než nižší ceny toho, že jsem v Jihlavě a mám tu možnost. Zvířátka prostě miluju… takže už víte, o čem bude příští článek.
Doplňující zdroj pro ty, kteří chtějí o turistickém značení vědět více: http://cs.wikipedia.org/wiki/Turistick%C3%A9_zna%C4%8Den%C3%AD_v_%C4%8Cesku_a_na_Slovensku
Žádné komentáře:
Okomentovat