Opět jsem vyrazila na krajkářské trhy do Prahy (na konci článku najdete odkazy na všechny možné dřívější, které jsem popsala v samostatných článcích).
Protože už je navštěvuji pravidelně a navíc skoro pokaždé od roku 2012, potkávám často ty stejné lidi. Třeba Zuzanu Andělovou, která má e-shop U jehlic a klubíček, prodává ručně barvené příze, i běžné komerční a pořádá kurzy pletení. Příze má dražší, než jsem běžně zvyklá, ale možná o to kvalitnější. Těžko říct, nemám zatím dostatek zkušeností.
Hned vedle ní sedává další zajímavá paní, se kterou si ráda povídám a dívám se, jaké nové věcičky či klubíčka má na prodej. Obvykle si od jedné nebo od druhé nějaké to klubíčko koupím, protože mají fascinující barvy! Letos jsem bojovala s tím, že jsem chtěla přízi na šátek, a když jí je míň než 200 g, nebo je hodně tlustá, je mi jasné, že z toho rozumný šátek neudělám. Samozřejmě hned poté, co jsem si ji pořídila, mi došlo, že jednu takovou hodně podobnou už doma mám. No jo no, příjemný materiál a příznivá cena... a navíc žluto-hnědá kombinace se mi prostě asi velice zamlouvá.
Taky jsem si stěžovala, že pořád pletu fialový nebo růžový šátky, že se mi ta barva na šátky líbí, což asi samo o sobě nevadí, horší je, že fialovou nosím málo a růžovou prakticky vůbec. A k zelené, oranžové nebo žluté, které mám nejraději, se to zrovna dvakrát nehodí.
Taky se pravidelně potkávám s paní, co dělá moc zajímavé a zvláštní věci. Pokaždé má něco nového, teď mi říkala, že se pustila do batiky. Zřejmě má dost práce s dětma, protože se soustředí na praktické věci – takové, co jsou omývat, prát a tak.... žádné vlněné svetry, které by se správně měly rozložit na ručník a nechat vyschnout položené. Věšení je totiž poškozuje a mají pak vytahaný vzhled.
I když to chápu a je to fajn být tak praktická a vůbec, je to zajímavá paní a tak... ale nějak si přeju a doufám, že takhle nedopadnu. Že místo, abych se soustředila na krásné věci, budu dbát na praktičnost... brrr, noční můra. To už bych se pak nemusela vůbec věnovat ruční tvorbě, ta je přece většinou značně nepraktická, když ledacos za nás mohou uplést nebo ušít stroje...
Poněkolikáté jsem potkala taky Sylvu Antony Čekalovou, která vždy předvádí krosienkované výrobky. Tak trochu mě k této technice přivedla, resp. přivádí, protože zatím jsem si ji jenom vyzkoušela a ještě nemám jediný hotový výrobek. Ale líbí se mi to. Trochu to připomíná tkaní na rámu nebo tak něco. A fascinující na něm je také to, že ho málo kdo zná. Náhodou jsem ji našla na youtube, jak hraje na Panovu flétnu.
Stejně jako vloni tu byla paní se stánkem Zapleteno a klubíčky od Dropsu, kteří mají úplně senzační návody, podle nichž ráda pletu. Také jsem tu viděla spoustu potřeb na paličkování, ale co mi bylo líto, tak tu chyběla slečna, od níž mám podvinek na paličkovaného medvídka, který už spokojeně visí na zdi. A taky tu bylo letos překvapivě málo lidí, snad proto, že venku bylo tak nádherné počasí.
Zrovna jsme se s přítelem bavili, proč mají všichni takovou zálibu v kočkách, když jsme přišli ke stánku se smaltovanýma lžičkama. To jsem si prostě musela vyfotit.
Další články o pražských krajkářských trzích a co jsem na nich viděla:
Žádné komentáře:
Okomentovat