Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, co vlastně dělám, když prokrastinuju = dělám něco jiného, než mám. Názory na prokrastinaci se různí. Někdo tvrdí, že to je nemoc, jiní, že to je lenost – trochu to připomíná diskuse o obezitě. Také není jasné, jestli je to nemoc, nebo lenost začít s tím (a sebou!) něco dělat. Ti, co mají vždy vše hezky hotové nebo jsou přirozeně celý život štíhlí snadno sklouznou k tomu myslet si, že takhle je to normální a prokrastinátoři a tlustí jsou jimi odvrhováni jako neschopní.
Ale taky jsem se setkala s názorem, že prokrastinace je dobrá. No fakt! Jak je to možné, divíte se? Je to proto, že když prokrastinujete, jste vlastně něčím vyšším ve vás varováni, že tohle vůbec dělat nemáte. Možná že někdo prokrastinuje u důležitých a nutných věcí, bez kterých to jinak nejde, ale obvykle lidé prokrastinují – aspoň podle této teorie – u toho, co vlastně dělat nechtějí. Umíte si představit, že byste odkládali pařbu s přáteli? Dovolenou? Četbu své milované knihy? Ale třeba i běhání, lezení po skalách nebo něco dalšího, co máte rádi a co vás naplňuje?
Ne, odkládáme věci, které rádi nemáme, které rádi nemáme a které dělat nechceme. Ale to jsem trochu odbočila. Chtěla jsem se věnovat hlavně tomu, co dělám já, když prokrastinuju. A jak poznamenal jeden můj kamarád, jestli si to užívám. Prokrastinací se totiž běžně rozumí provádění zbytečných činností, které vás vlastně ani nijak zvlášť nenaplňují, to je pak opravdu „špatná“ prokrastinace, ale pokud se věnujete „dobré“ prokrastinaci, možná se z ní vyvine něco, co vás jednou uživí.
A tohle je mých 20 způsobů prokrastinace:
- Píšu blog.
- Koukám na seriál na počítači (Big Bang Theory = Teorie velkého třesku, Buffy přemožitelka upírů, Čarodějky, Susedia). Případně na pohádky, o kterých pak píšu recenze... a někdy u toho i pletu.
- Kreslím Zentangle. (Moje obrázky najdete tady.)
- Maluju patelkama abstraktní podklady pod Zentangle nebo zvířátka, příp. vymalovávám mandaly.
- Cvičím nebo podnikám výlety (Beroun, Praha, Jihlava...).
- Čtu si (Sherlocka Holmese, o štěstí, populárně naučné knihy nebo něco na netu).
- Vařím a peču (chleba, focacciu, limoncello...), studuji italskou kuchyni.
- Zalévám a kultivuji kytky.
- Uklízím a třídím (látky, příze, papíry). Zametám.
- Pletu ponožky nebo šátky. Protože je to konkrétní, praktické a rychle přibývající, což mě uklidňuje a působí uspokojení.
- Paličkuju – mám při tom pocit vlastní maličkosti a stejně tak nicotnosti svých starostí či problémů.
- Nakupuji – zaháním žal a povinnosti shopaholismem. Psala jsem o něm v článcích Shopaholismus a oniománie (1/2), Shopaholismus a oniománie (2/2).
- Pleju levanduli a právě jsem si zasadila tymián. (Vážně divný, když odmalička nenávidím práce na zahrádce, zejména s hlínou a vším, u čeho se ušpiním.)
- Shromažďuji nápady na pletení, háčkování nebo něco jiného na Pinterestu.
- a dalších šest způsobů, které praktikuji a dosud si je neuvědomuji zatím hledám. ;-)
Jaké žrouty času máte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat