1. května: Svátek práce

Svátek práce nebo také první máj je mezinárodní dělnický svátek. Příští rok, to bude sto třicet let od události, která byla příčinou zavedení svátku práce. Bylo to takhle. Psal se první květen roku 1886 a anarchistický deník The Alarm pod vedením odborů vyhlásil celodenní stávku usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. (Pozn. 1) Do stávky se zapojilo asi 300 tisíc dělníků. V Chicagu důsledkem policejní palby zemřelo 3. května několik demonstrantů. Den na to zemřelo několik lidí při výbuchu bomby, za niž byli bez důkazů odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg, kromě posledního, který spáchal sebevraždu, byli popraveni 11. listopadu 1887. Z pohřbu se stala manifestační demonstrace s deseti tisíci lidmi. V roce 1889 přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen za oficiální svátek práce, ačkoliv vzpomínkové akce se konaly už rok před tím. K svátku se postupně přidávali další proudy (svého času i nacismus), v roce 1955 zasvětila katolická církev svátek sv. Josefu Dělníkovi, což je muž (oficiálně prý nikdy nebylo dokázáno, že by byli manželé) panny Marie. Původně byl ctěn jako patron církve 19. března. V Čechách se svátek poprvé slavil v roce 1890 v Praze. Mezi nejdůležitější patřil svátek práce v socialistických zemích.

Jak si možná někteří vzpomínáte, organizovaly se masové prvomájové průvody, účast byla nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Městem projížděly i alegorické vozy. Používaly se transparenty a mávátka. Slavily se „výdobytky budování socialismu“ – z výstavy motorek vím, že se třeba do socialismu mělo jet autem, takže vývoj motorek byl pozastaven a pracovat na něm bylo zakázané (Jawě docela prospělo, že jako Češi nemáme zákazy moc rádi, zato je rádi porušujeme), to jenom na okraj k výdobytkům – také jsem se dočetla, že „straničtí vůdci nechávali oslavovat sebe samotné.“

Minulý režim je příčinou, proč se někteří lidé tohoto svátku štítí (podobně jako dne žen). I tak se ale najdou tací, kteří si právě oslavy minulého režimu připomínají. Nevěříte? Tak se zajeďte podívat do kempu Stebnice u Jesenice u Chebu. Jedná se už o šestý ročník retro akce 1. Máj aneb bylo nebylo..!? A v pozvánce je lákadlo navíc: „Pro všechny hosty, co mají smysl pro humor a zúčastní se této zábavné prvomájové akce v jakékoliv uniformě, kroji, nebo jiným výrazným způsobem oživí, či připomenou onu dobu, je připravena permanentka na občerstvení, ze které budou moci čerpat různé výhody: točené pivo Gambrinus 11° jen za 1,70 Kčs, malý panák rumu, vodky nebo zelené za 3,70 Kčs, točená Kofola 1,50 Kčs, utopenec s chlebem a cibulí 4.60 Kčs, káva 3,30 Kčs, čaj 1,20 Kčs a další. Celé občerstvení Vás tak v den akce přijde na cca 17,- Kč.“ Protože mám prdlý kamarády s VB motorkama, možná se tam příští rok podíváme.

Zdroje:
http://www.kempstebnice.cz/akce.html
http://www.blisty.cz/art/17905.html

Pozn. 1: Je to smutné, ale skoro bych řekla, že se k tomu začínáme vracet. Tentokrát sice příčinou delší než osmihodinové pracovní doby není industrializace a práce v továrně, ale stejně se najde mnoho lidí, kteří musí v práci zůstávat déle. „Expanzivní kapitalismu 19. století také naznal příliš nezaměstnanost a potřeboval co nejvíce pracovních sil maximálně využít. Lehká a málo kvalifikovaná tovární práce umožnila zaměstnávat ženy nebo děti od věku 5-6 let.“ Kromě dlouhé pracovní doby (až 14 hodin), byly tvrdé tresty za pozdní příchody, nedostatečně dlouhé přestávky a další časová omezení, jako např. zákazy vykonávat tělesné potřeby během pracovní doby. I o tom jsem slyšela v dnešní „moderní“ a „kulturní“ společnosti. Osmihodinový pracovní den byl poprvé zaveden v australském Novém Jižním Walesu v roce 1856. „V Rakousku byl první zákon omezující pracovní dobu schválen v roce 1883 (v hornictví 10 hodin, průmysl 11 hodin, řemesla nebyla regulována). 1885 byl a v Rakousku zakázána dětská práce apod.“ V Evropě se začal všeobecně zavádět osmihodinový pracovní den teprve ve 20. století (např. v r. 1936 ve Francii, v r. 1918 v Československu a v Německé říši).