Tam, kde končí silnice...

je pohádková vesnice.

První neděle po Novém roce. Čas vyrazit na výlet. Tentokrát moto. Zastávka v Chotěboři měla být hlavním cílem z toho důvodu, že nebylo jasné, co najdeme ve vsi zvané Kladruby. Taky bychom tam nemuseli najít nic. Tedy nic zajímavého. Bylo by to sice krajně podezřelé, když jsme byli během jednoho týdne dvěma lidmi informováni, že se tam MUSÍME podívat, protože jsou tam krásně nazdobené domečky, ale co je pro jednoho krásné, může být pro druhého obyčejné a nezajímavé, nebo dokonce ošklivé. A vzhledem k blížícím se Třem králům také hrozilo, že by už nazdobené být nemusely.

V Chotěboři jsme si prohlédli novou sochu Michala Olšiaka. Už jich je požehnaně. (Napočítala jsem jich 23, na svých stránkách ještě Čerta nemá.) A pak jsme se šli projít do údolí kolem řeky Doubravy. Posledním bodem výletu byly Kladruby. Ukázalo se, že to byl krásný poslední bod. Dokonce jsme se tam museli vrátit ještě po setmění, abychom ty domečky viděli ještě jednou. 

 

V České republice jsou několikery Kladruby. Tyhle jsou necelých deset kilometrů od Chotěboře. Nejprve jsme viděli jen normální domečky. A osvětlené kameny. Poněkud zvláštní, řekli jsme si, a tak jsme je obhlíželi ze všech stran. Jestli to třeba nejsou pomníky, nebo nejsou něčím zajímavý – zvláštní druh kamene, nějaká křemenná žíla nebo něco podobného. Nenašli jsme nic. Po vsi jsou různě podél silnice roztroušeny kameny, které jsou osvětlené. No nevadí, koukneme se, jak vypadají domečky. Jako první mě zaujala krásná hasičská zbrojnice. Respektive ten nápis na ní. Mám s kaligrafií jisté zkušenosti a tohle vypadlo opravdu hezky.

Ostatní domečky ale taky nebyly k zahození. Zvlášť tenhle jsem si zamilovala. Přišel mi tak miloučký. Sám o sobě i atmosférou kolem. Vlastně celá vesnice působila úžasně. Byla v ní taková poklidná energie. Člověk se tam cítil, jako by snad byl v přírodě. Možná to bylo tím, jaké tam panovalo úžasné ticho. Nebo se o tu krásnou energii postarali místní obyvatelé, když udržují svou vesničku na konci silnice čistou a načančanou. Tráva i keře jsou sestříhané, na sloupu vedení jsou dřevěné hlavy a prostředkem vsi teče potůček, na němž je jen pro ozdobu malé kolo vypadající jako mlýnské.

Večerní pohled byl také fantastický! Jen fotit se moc nedalo, protože jsem neměla stativ. Ale na tom nezáleží. Ta atmosféra, potichu se linoucí koledy z ampliónů na jednom z domků a ty krásně osvětlené domečky, ticho a vůně čerstvého vzduchu tak jak to po dešti bývá by se stejně zachytit nedala.