Řezbář + perníkářka (Rejhonovi)

Chvíli jsem přemýšlela o vhodném názvu a nakonec jsem se rozhodla držet toho, co mám v popiscích Ateliérů. 

Že jsme na správné adrese, se dalo už zvenku poznat snadno. -->

Manželé to měli krásně rozdělené: když měl pan Antonín Rejhon někoho vevnitř a ukazoval mu svou dílnu s výtvory, nově příchozích se ujala jeho manželka perníkářka Iva. Oba můžete opět najít v Havlíčkově Brodě (Práčat 1854), takže času pro přesun jsme nepotřebovali tolik, i když to bylo i tak dost vzhledem k tomu, že tento víkend byl plný objížděk a uzavírek.

Ovečka pro přítele

Perníčky jsem si vyfotila až doma. Paní byla moc milá a kromě ochutnávky nás seznámila s tím, jak zdobí klasickým igelitovým sáčkem, jímž prožene cukrovou polevu (jako jsme to dělaly v dětství doma). Možná že trik s tím, že používá dvakrát prosetý moučkový cukr napomáhá tomu, že se jí to nezasekává v tom pytlíku. Větší plochy vymalovává štětečkem. (Taky fajn nápad.)

A na závěr? Dozdobí mandlovou (nebo mléčnou) barevnou hmotou detailíčky, které vytlačí z formiček. Pěkné a efektní.

A tip na vytvoření vánoční perníkové chaloupky? Tvary jednoduše upéct a pak je na struhadle zarovnat, aby se daly strany pěkně postavit a nemusely se do nich píchat párátka a ony přesto neseděly a padaly všemi směry.

Příteli jsem domů koupila ovečku. Když bydlíme na tom statku, že? 

Akorát srdíčko měla opačně. Ale vzhledem k tomu, že mi pro ni paní ochotně šla až domů, nechtěla jsem zbytečně obtěžovat.

Poutník

A už je načase vystřídat se a podívat na ukázku řezby soch motorovou pilou. Přijde mi, že to teď docela frčí. Motorovkou ořezává nahrubo a pak dláty dodělává detaily. 

Nářadí si dělá sám. Koupil si jen dvě dláta, ostatní si vybrousil z pilníku, i když to je tvrdé. Je vyučený strojař-zámečník.

Pán má pěkná dílka, hlavně zvoničky a holubníky. Ty jsem ještě jinde neviděla. Ale i ten jeho poustevník mi vyrazil dech. 

A taky vodníci. V těch má evidentně zálibu, protože jenom u nich na zahradě jsme viděli nejméně tři. 

Když jsem zjistila, že si sám dělá šindele, neodolala jsem pokušení a optala se, jestli to i v těch starých dobách bylo přibíjeno hřebíčky. Z nějakého důvodu jsem měla pocit, že se šindelové střechy jenom sesazovaly dohromady. Tak mě ujistil, že to v těch skanzenech měli správně a že se opravdu šindele přibíjely měděnými hřebíčky. 

Vodník

Vlašák vyřezává ze syrového. Topol moc nedoporučuje ven, protože hrozně rychle stárne. Olše moc nepraská. Záleží, kde vyrostla. Pokud u vody, bude mít řidší dřevo. „Výraznou kresbu má jilm,“ přidává se hned do debaty o dřevech nějaký návštěvník. Ten totiž také vyřezává motorovkou a na sochy venku používá nátěr Osmo, směs vosků a olejů, která v sobě má i ochranu před UV zářením. V případě umístění dovnitř je natírá nějakým olejem, který jsem si poznamenala tak, že to po sobě nemůžu přečíst. Mohlo to být teakový, ale nezdá se mi.