Už zase topíme centrálně

Tak jo, kde začít. Zase jeden aktuální článek. Bez písemných podkladů. Po dlouhé době, kdy jsem takhle nepsala se to zdá složité. Dneska (30. 10. 2020) je první den, kdy se samostatně pokouším topit v centrálním kotli. 

Zdálo by se, že se bude chovat nejspíš stejně jako Petry, kamínka, která máme v kuchyni a v nichž jsme celou minulou zimu topili briketami a nyní dřevem. Ale není to tak. Jak je ve sklepě, nějak hůř chytá a taky má sklon vyhasínat. Možná je to tím, že s koksem nemáme dostatečné zkušenosti. Já zatím vůbec žádné. Jenom jsem v uplynulých dnech sledovala přítele, jak s ním pracuje. I když už je zkušenější, stejně mu včera kotel třikrát vyhasl. Na rozdíl od dřeva, když na rozžhavený (celý červený) koks nasypete další, klidně si nechytne a kotel vyhasne. Je to k vzteku, protože musíte zapalovat dřevem a popel nemůžete použít k hnojení zahrádky. 

Nejprve mi zhaslo i dřevo, ačkoliv jsem pod ním měla papír a tenké dřevo. Přidala jsem tedy tenkého dřeva a papíru a rozdělala oheň znovu s tím, že to ještě několikrát zkusím, než se vzdám. Ale tentokrát to klaplo. 

Nandala jsem nahoru ještě pár polínek a pak zkusmo první lopatičku koksu. Ukázalo se, že všechno celkem v pohodě hoří. A tak už jsem pak přidala druhou lopatku a pak už celou rovnou lopatu, ale na „rozžížněný“ koks. Dvířka s přívodem vzduchu jsem nechala otevřená, tedy jen to okénko. Když jsem přišla po chvíli, všechen koks nahoře už taky lehce olizovaly plamínky, a tak jsem zkusmo dala další dvě lopaty. A teď čekám. 

***

Když jsem přišla od oběda, kamna byla vyhaslá. Úplně. Nevadí, pokrčila jsem rameny a zapálila je znovu. Teplota v místnostech se bez obtíží vyšplhala na 25°C. Tak jsem to chvilku nechala. 

Přišla jsem a uhlíky byly červené, možná seshora trochu černé, jakoby vyhořelé. Nevadí, přišla jsem v pravý čas. Přiložím a bude dobře. 

Jo, ani prd. Přiložila jsem a už jsem se mohla akorát tak dívat, jak najednou ty spodní vyhasínají. Jako kdybych tam hodila kyblík s vodou. 

Otevřela jsem spodní dvířka, prohrábla uhlíky, přidala papír, dokonce i dřevo, ale vůbec to nemělo smysl. 

Navíc se mi do sklepa cpali všichni kocouři, protože je tam parádně teplo. Což o to, mně by tam nevadili, jenže oni by byli líní dojít si na záchod ven a mít hovínka ve sklepě je nepřijatelné. Takže je pěkně pakuju. Taková trochu nekonečná story, ale zatím se nenechám obměkčit tím, že tam lezou znovu a znovu. Dokonce jsem jim to teď podle zavřela na závoru. A domů si donesla dřevo, že když bude nejhůř, rozdělám si oheň v Petrách. Nyní bych řekla „našich milovaných“. Ale třeba to od šesti večer nevychladne tak rychle.

***

Nedělní pokusy vedly pouze k frustraci a čirému zoufalství. Snažili jsme se, co to šlo. Nehořelo pořádně ani dřevo. A když jsme to „rozdupali“, bylo v místnosti 19°C místo původních 17°C. Fakt super. Ne, že by se při tom nedalo živořit, ale když kvůli teplu strávíte dvě hodiny ve sklepě, není to asi ten výsledek, kterého byste chtěli dosáhnout. 

Jo a samozřejmě jsme museli zase dopustit vodu do celého systému, protože odvzdušňování radiátorů nevedlo k žádnému výsledku. 

Napadá nás tedy, že problém je v komíně/počasí (špatně táhne), koksu (starý), roztápění (prý to jenom dřevem nestačí a je potřeba před koksem, který má rád vyšší teploty, pálit ještě hnědé nebo dřevěné uhlí, teď si nepamatuji, co to přítel vygooglil. A k tomu se ztrácí ta voda, i když už máme trubky opravené.