Sedím u počítače a dívám se na název svého nového postíku. Ještě přesně nevím, co sem chci napsat… To není správně řečeno… Vím přesně, co sem chci napsat, ale nevím jak. Už se vám někdy stalo, že by vás nějaká vůně uchvátila natolik, že byste si bez ní snad ani neuměli představit svůj život?
Já vím, zní to divně i mně samotné, ale nemůžu si pomoct. Když ji cítím, všechno je jiný… stejně jako se občas stává, že mě nějaká písnička dostává tak, že mi kdykoliv spolehlivě zlepší náladu, tahle vůně na mě má taky zázračný účinek. Jenže u vůně mi to připadá divný.
Písnička je melodie, slova, zvuky, vyvolává jisté pocity, může být spojena se vzpomínkami… a hlavně vím, že nejsem jediná, kdo má svoje oblíbené písničky, které fungují jako spolehlivé zlepšováky nálady. Ale vůně?
Může se člověk zamilovat do vůně? (můžete hlasovat v anketě) Co dokáže způsobit, že si nemůžu představit, že bych ji už necítila?
Vůně je pro mě jako maličké kouzlo. Mám jednu, která má údajně povzbuzující účinky. Dlouhou dobu jsem tomu nevěřila, ale když jsem je poznala na vlastní kůži, začalo mi to být divné. Jak je možné, že když se něčím navoníte, najednou máte chuť bojovat, prát se s problémy a jindy (při použití jiné vůně) jste naopak klidní, krotcí a necháte si všechno líbit?
18 komentářů:
Také se mi to stalo. Nicméně přesto si nemyslím, že se normální člověk může reálně zamilovat do pouhé vůně. Proto jsem také v anketě hlasoval pro NE. Což ovšem neznamená, že není možné něčí vůni milovat. Když zavřu oči, stále jí cítím...
Jednou věcí Tě však možná vyšokuji. Tvůj článek se mi VELMI líbil, moc mne potěšil a jsem velice rád, že jsem ho četl. Úvod byl skvělý, určitá nevybroušenost v průběhu a závěru jej sice trochu sráží (jinak by bylo jeho čtení čirá rozkoš), ale i tak jsem poměrně dost potěšen. Zřejmě vezmu Tvůj blog na milost.:))
Jj, kdysi jsem napsal podobný článek, asi si vzpomínáš. Vůně je mocná čarodějka:))
Mám ráda vůně, ale i ty nositele. Kdyby tráva začala vonět jinak asi bych si oblíbila tu novou vůni z toho důvodu, že tráva by byla to, co mám ráda... Těžko říci, protože mě tráva bude vždy vonět trávou...
To Augustus: Vau, tak to máš pravdu, jsem tak "decentně" šokovaná. :)
To poky: Nejsem si jistá, ale mrknu se...:)
To Veber: To máš pravdu, ale člověk by si musel chvilku zvykat.
Veber ihned pochopila, co jsem myslel. Je to neobyčejně bystré děvče s úžasnou schopností člověka neustále překvapovat. Toho jsem si na ní cenil vždy nejvíce (ad jedna jiná diskuze).
Oceňuji to, co za to stojí a chválu nerozdávám jen tak, abych, když ji dám, měla opravdovou cenu, Angeliko. Není to sice zrovna moc diplomatické, ale je v tom víc pravdy.
To jen tak nevyžehlíš Auguste;))
To Poky: :))
Poky:
Narozdíl od Tebe mi jde o pravdu a ne o to, aby mne měli všichni rádi, takže nemám potřebu nic žehlit.
Ale no tak. Buď se snažíš zaprudit, nebo si ten vtip nepochopil. Jak ty můžeš vědět, o co mi jde.
Ne, pouze jsem zapomněl nakonec hodit smajl a vůbec jsem chtěl naznačit, že stáčíš diskuzi nevhodným směrem.
No vidíš, co způsobí jeden zapomenutý smajl. Jediné, o co mi tady v této diskusi šlo, byl lehký vtip s odkazem na diskusi v mém blogu, toť vše:)
Nevím, nakolik úmyslně, každopádně jsi dost nevhodně zlehčoval výsledný morální apel toho příspěvku.
Nevím, nakolik zlehčoval a nakolik vystihl. To ať posoudí Veber...Ale neměl by ses brát tak vážně, Auguste;).
Já neberu vážně sebe (to bych se musel do pěti minut zastřelit) ale spíš to, co říkám. Což je velký rozdíl. A myslím, že tenhle poměr je mnohem lepší než když se to obrací...jak tomu bývá u blogerů.
Já myslím, že tohle je hodně nesmyslný poměr. A matně si vzpomínám, že kdysi někdo někde psal něco o slepém generalizování...
Pořád si ale neuvedl, co tě na bloggerech tak irituje a pokud ano, tak mi to prosím připomeň, ať se o tom můžeme pobavit.
Solidní spam:D
poky8
Negeneralizuji. Již jsem to uváděl, máš to na pšoukboardu:))
Vau, tady se objevilo komentářů, to se nestačím divit. A vážně mě to moc moc těší. Zato na mých druhých stránkách chcíp pes:(.
Jinak zajímavá debata :)
Okomentovat