Vzpomněla jsem si, že doma máme knížku Mýty a legendy. Třeba by tam mohlo být něco o dracích, napadlo mě. Nemýlila jsem se, ale bylo toho víc, než jsem předpokládala, takže právě teď jsem se mohla podívat jen na některé základní charakteristiky a četbu příběhů musím nechat na jindy.
Tato knížka má v pohledu na draky naprosto jasno. Draci mají rádi stálou vlhkost, proto žijí tam, kde je dost vody. Není tedy divu, že se s nimi často setkáváme jako se strážci zázračných pramenů a starých opuštěných studní. Nemají rádi lidský ruch a města, také proto žijí v jeskyních nebo bažinách. Drak může člověka jedním pohledem úplně ochromit, spálit ho ohněm, který má dosah desítky metrů, nebo otrávit jedovatým dechem.
Draci mají podobu plazů, proto jsou svázáni se zemí. Ke vzdušnému světu patří proto, že mají i křídla. Lze je proto charakterizovat jako plazy vybavené prackami, křídly a často i šupinami. Často navíc mívají rohy. Bývají nazelenalí nebo šedí stejně jako plazi, ale najdou se i výjimky – červení, bílí i pestrobarevní. Příslušnost k pozemským nebo podzemním mocnostem dokazuje schopnost, kterou většina z nich má, chrlit oheň. Všichni jsou mocní, ale nemusí být nutně nepřátelští k člověku.
Knížka rozděluje draky na:
- východní – často spí, méně zlovolný, pije jen vodu nebo alkohol
- západní – nejnebezpečnější, hlídá poklady, protože nikdy nespí
Boj s drakem svádí osamocení hrdinové, aby osvobodili své město, získali poklad, nebo někoho zachránili. To mi připomíná Shreka, který je také ukázkovým příkladem hodného draka (dokonce dračice).
Tato knížka má v pohledu na draky naprosto jasno. Draci mají rádi stálou vlhkost, proto žijí tam, kde je dost vody. Není tedy divu, že se s nimi často setkáváme jako se strážci zázračných pramenů a starých opuštěných studní. Nemají rádi lidský ruch a města, také proto žijí v jeskyních nebo bažinách. Drak může člověka jedním pohledem úplně ochromit, spálit ho ohněm, který má dosah desítky metrů, nebo otrávit jedovatým dechem.
Draci mají podobu plazů, proto jsou svázáni se zemí. Ke vzdušnému světu patří proto, že mají i křídla. Lze je proto charakterizovat jako plazy vybavené prackami, křídly a často i šupinami. Často navíc mívají rohy. Bývají nazelenalí nebo šedí stejně jako plazi, ale najdou se i výjimky – červení, bílí i pestrobarevní. Příslušnost k pozemským nebo podzemním mocnostem dokazuje schopnost, kterou většina z nich má, chrlit oheň. Všichni jsou mocní, ale nemusí být nutně nepřátelští k člověku.
Knížka rozděluje draky na:
- východní – často spí, méně zlovolný, pije jen vodu nebo alkohol
- západní – nejnebezpečnější, hlídá poklady, protože nikdy nespí
Boj s drakem svádí osamocení hrdinové, aby osvobodili své město, získali poklad, nebo někoho zachránili. To mi připomíná Shreka, který je také ukázkovým příkladem hodného draka (dokonce dračice).
Pokud vás moje povídání o dracích zaujalo, zvu vás na návštěvu na svůj druhý (méně používaný) bloček.
2 komentáře:
Jak může mít někdo jasnej názor na to, co neexistuje a je pouhou hříčkou výmyslů? To trochu nechápu...
Třeba tak, že si nemyslí, že neexistovali. Nebo proto, že je to tak trochu dětská knížka, kde může být vysvětleno, jak co vypadá, i když to není skutečné. Prostě původní vymyšlený vzhled draků - než z nich začali filmaři dělat nestvůry.
Okomentovat