Hamty hamty…

K sobotní návštěvě Pelhřimova mě lepší titulek nenapadl. Oblíbená hláška mého učitele šachů zněla: „Hamty hamty, ať mám víc než tamty,“ a zpravidla nevěstila nic dobrého. Nejednou se mi stalo, že jsem někomu „spapala“ něco, co se zdálo být lákavé a ukázalo se, že to chutná jako trojský kůň, tuto přezdívku jsem si zase pro některé své zákeřnosti vymyslela já a nutno přiznat, že mi to často vycházelo. Ale tentokrát nebude řeč o šachách. Dnes vám chci vyprávět o nádherně letní sobotě, na kterou jsem se vydala do Pelhřimova. Byl tam totiž 23. ročník festivalu Pelhřimov-město rekordů. Ale já tam jela tak trochu z jiného důvodu. Byl tam totiž Ropek se svým turistickým deníkem a všemi vizitkami. Takže jsem do svého deníku doplnila ty, které mi tam chyběly už od loňské Šumavy. Sama jsem byla překvapená, kolik jich bylo. Radši ani neříkat. A navíc se v Pelhřimově dala sehnat jedna super vizitka. Absolventská. A na ní by měla být společná fotka, kdy mělo být nejvíce lidí na jednom místě s turistickým deníkem. Některé vizitky jsou duplicitní, třeba pražská zoo, a tak jsem si je pořídila obě, pokud se mi líbily.

Po doplnění vizitek jsem zjistila, že už mi ve starém deníku nezbude místo, a tak jsem odevzdala kupóny a pořídila si nový, třetí deník… teď ještě dopsat všechny ty zážitky. :-))

Z Pelhřimova jsme vyrazili do Kamenice nad Lipou, kde bude od 10. července Hračkobraní, kam bych se docela ráda podívala. Prošli jsme se po naučné stezce a pokusili se vyfotit pořádně starou lípu a pak hurá zpátky do Pelhřimova na to focení. Protože bylo brzké odpoledne, rozhodli jsme se, že ještě rozhodně nepojedeme domů, ale dobudeme hrad. Juchů, zase hrad!

Jako příhodný se nám jevil Choustník. Docela jsem se u toho pobavila, protože ten název mi skutečně připadá legrační. Jedná se o zříceninu rozlehlého hradu z druhé poloviny 13. století. Na hradě jsem si užila i trochu vzrušení, když jsme na věž lezli tak trochu po tmě, protože nefungovalo osvětlení. Největší překvapení mě však čekalo doma při prohlídce diáře. Vzadu v něm mám totiž adresář, který se mi nechtělo vyplňovat, když ho mám pěkně přehledně udělaný zvlášť, a tak jsem si tam pěkně podle abecedy začala zapisovat místa, která bych chtěla navštívit. Zatím jich tam mám jen málo, asi deset. A helemese Choustník u Tábora je jedním z nich. To je fakt on? Divila jsem se nahlas. A jak jsem na něj přišla? Jednoduše, v knize Magická místa Čech, Moravy a Slezska. Zajímavý je už název hradu. Možná vznikl ze slova chústný, což znamená zarostlý trnitým křovím a zanesený balvany. Podle pověsti však pochází název ze slova vousy, kvůli kterým dcera Adéla nepoznala svého otce vladyku Voka, když se zde skrývala se svým milým. Sídlo nazvané Vousník se prý časem upravilo na Choustník.

A na závěr nádherného slunečného dne jsme ještě v Krátošicích vylezli na kovovou rozhlednu a pokochali se krajem zalitým sluncem. To už jsme dlouho nezažili.