 |
| Začátek cesty |
Vstávám krátce před sedmou a dopisuji deník. Autobusem jedeme za 0,80 € do Valaské Dubové (649 m), což je na sever od Ružomberka směrem na Dolný Kubín. Na nádraží je spousta „dětiček“ (i středoškoláci), které si vyzvedly s vysvědčením i osvědčení o vykonání části maturitní zkoušky, takže trochu panikaříme, jestli se do autobusu vejdeme, ale nakonec je to relativně v pohodě.
 |
| Veľký Choč ze sedla |
Z Valaské Dubové vyrážíme v 10:30, takže už je slušné vedro. Po modré jdeme do sedla Stredná Poľana (1248 m). V mapě je psáno, že to bude hodinu třicet, na rozcestníku hodinu tři čtvrtě. Cesta je slušná, i když hodně do kopce a se spoustou šutrů. Dobře, že jsem si vzala pohorky, bez nich by to bylo příliš náročné. Ještě že to je aspoň stínkem v lese. Moje spolutrpitelka mě pobaví výrokem: „Musíme to brát pozitivně…“ (čekám, co přijde) „… kámoška bude mít převýšení 1800 metrů a na prudkém slunci.“ Hned upozorňuji, že to nijak pozitivní není, že to je škodolibé. Pozitivní by třeba bylo, že jsme v hezké přírodě, máme krásné počasí (taky mohlo celý týden lejt) a jsme tu skoro samy… Několikrát se navzájem předcházíme s partou asi pěti kluků. Ti mají jenom tenisky nebo botasky. Přemýšlíme, kam si s sebou asi vzali pití, protože žádné bágly nenesou.
Ze sedla jdeme po zelené na Veľký Choč (1611 m). Má to trvat asi hodinu a jsme tam ve dvě. Hladově svačíme a kocháme se nádherným výhledem. Velice se mi to líbí, a tudíž vám to mohu jen doporučit, protože patřím k lidem, kteří se z výhledů kdovíjak neradují, ale tenhle je opravdu super.
Na loukách už je místo stromů kosodřeviny a všude spousta krásných kvetoucích kytek, proto jsem se jim dokonce rozhodla věnovat jeden malý článeček.
Dolů jdeme zimní cestou, která vede většinou společně s červenou turistickou značkou. Na jednom místě jsou dokonce řetězy, ale spíš pro pohodlí. Sestup tudy je o něco příjemnější než by byl býval po té zelené. Jenom je třeba dát si pozor na to, že se červená na poslední chvíli odpojí a vede do Vyšného Kubína.
Vracíme se do sedla, chvíli bezúspěšně hledáme studánku a pak jdeme
stejnou cestou do Valaské Dubové. Podle propočtů to dnes vychází na 21
kilometrů (beru čtyři kilometry za hodinu chůze, čímž do únavy promítnu,
pokud bychom byly pomalejší, náročné stoupání) a ještě musím připočítat
čtyři kilometry z ubytování na nádraží a pak odpoledne zpátky. Dnešní
převýšení jsem spočítala na 962 metrů.
 |
| Údajně Jánošíkův pás |
 |
| Jánošíkova krčma |
 |
| Kostel ve Valaské Dubové |
Ačkoliv jsme celkem logicky dost unavené, musíme se jít podívat k Jánošíkove krčmě. V ní údajně v roce 1713 chytili Jánošíka.
Žádné komentáře:
Okomentovat