Vyrážíme na autobus na zastávce Tehelňa. Je šílený vedro, až si říkám, že je hloupost jít do nějakých kopců. Očekáváme náročnější túru, a tak si pro jistotu bereme pohory. Ačkoliv jsem si na ně na blogu asi před rokem nebo dvěma stěžovala, už jsem si na ně zvykla – je to taky jednodušší než znovu podstupovat celé to martyrium se sháněním bot. Hlavní je, že nekloužou na štěrku a kamenech. Víceméně.
Jedeme do Nižných Revúc a za cestu dohromady platíme 2,20 €. Spolu s námi vystupuje pár ve středních letech a parta turistů s velkými bágly. Z Háje pred Teplou dolinou, tak se přímo jmenuje zastávka, kde vůbec nic není, jen výchozí bod na túru, jdeme po žluté do Útulně Limba. Je to hodinu čtyřicet a až na Severské rakytovské sedlo (1415 m) by to mělo být 2:20, takže počítáme, že tam budeme asi tak v jednu hodinu odpoledne. To je nevýhoda toho, když člověk vyráží na túru pozdě.
Nahoře ale budeme kdovíkdy, protože jsme před útulňou spatřily roztomilé zrzavé trochu větší kotě, které je fantasticky přítulné, mazlivé a krásně hebké. K mému překvapení se v pohodě nechá vzít do náručí, uložit na klín a mazlit. Potíž je trochu v tom, že ho opravdu zajímají naše hůlky.
Nahoře ale budeme kdovíkdy, protože jsme před útulňou spatřily roztomilé zrzavé trochu větší kotě, které je fantasticky přítulné, mazlivé a krásně hebké. K mému překvapení se v pohodě nechá vzít do náručí, uložit na klín a mazlit. Potíž je trochu v tom, že ho opravdu zajímají naše hůlky.
Kotě je nejen mazlivé, ale vysloveně vítací: lehne si na záda, roztáhne všechny čtyři tlapky a mňouká, že chce hladit. To se vážně jen tak nevidí! Vzápětí přede hodně nahlas. Chovat se moc nechce, ale neškrábe, aby se dostalo ven, jen mňouká a cpe se z klína i náruče, ale jak je na zemi, hned sebou zase plácne a nechá se hladit. Je naprosto rozkožné! Úplnej miláček, hned bych si ho vzala domů. Chlapík, co tu bydlí (?), nejdřív řekne, že není jeho a pak že je. Je trochu divnej, nebo spíš alternativní – sám se tu nebojí, protože strach je potravou zla a on zlo nemá rád, takže ho nebude živit.
Dám si radlera od Urpinera, což jsem ještě nikde neviděla, ale nejsem s ním spokojená, takže ho ve svém výběru zařadím spíš k horším, protože je na můj vkus dost hořký. Sice stojí 1,50 €, ačkoliv ve městě ho lze koupit za 0,60 €, ale zase mám pití ke své 1,5 litrové láhvi vody s bylinkovým čajem a minerálkou. Mimochodem je to skvělá osvěžující kombinace do těchto veder. Zapovídáme se s jedním párem a oni nám doporučují návštěvu minipivovaru v Kvačanech a termální koupání spíš v Lúčkách než v Bešenovej, že tam se to stalo moc takové umělé – nakreslené hory u tobogánů, řev a tak.
Abyste neřekli, že fotím jenom kočky, vyblejskla jsem vám i útulňu a další věci... |
Krásnou krajinou stoupáme do Severného rakytovského sedla, odkud jdeme po zelené turistické značce do Južného rakytovského sedla (1295 m). Došly bychom tam i po žluté, jenže to bychom minuly cíl našeho dnešního plahočení – vrchol Rakytov (1567 m), který je podle stránek Treking 4. nejvyšším vrcholem Veľké Fatry. Jen pro zajímavost, před ním je Ostredok (1 592 m), Frčkov (1 585 m) a Krížna (1 574 m). Pro mě je Rakytov něco málem mystického, protože jsem na něm byla ještě jako malá holka (v deseti letech) na svém prvním pobytu v horách, na který si vzpomínám. Dlouhou dobu byl mým výškovým rekordem, pak ho pochopitelně překonaly Rysy (2503 m) a první let letadlem (cca 10 km nad zemí).
Mraky nad Rakytovem |
Na Rakytově fučí, a tak nandaváme mikiny. Chybí tu cedulka, co je kde za kopec, takže se necháváme poučit místními. Vidět je Rozsutec, Veľký Choč a lecos dalšího, ale vše je tak trochu modrošedé. Pak přichází partička těch středně starých chlapíků. Jsou to myslím Češi a jsou velice milí a přátelští. Navzájem se fotíme a oni mi pak googlí, kde by tu mohla být keška. Sami sice neloví, ale hrají to občas s děckama na táborech a tak. Jdou na Chatu pod Borišovou, kde budou spát. Protože je to kousek, můžou se courat a kochat. My jdeme po zelené do Sedla pod Čiernym kameňom (1266 m), tam je chráněná oblast, kam lidé nesmí, a pak po červené do Stredné Revúce (658 m), odkud nám v 18:01 odjíždí autobus. Docela ženeme, protože další jede až v osm.
I když na chvíli ztratíme značku, přijdeme v 17:55. Dostáváme lístek až na autobusák a platíme 3 €, tak snad nás nepodfoukl. Podle směrovníků vyšla dnešní trasa na pět a půl hodiny, takže počítám 16,5–22 km.
I když na chvíli ztratíme značku, přijdeme v 17:55. Dostáváme lístek až na autobusák a platíme 3 €, tak snad nás nepodfoukl. Podle směrovníků vyšla dnešní trasa na pět a půl hodiny, takže počítám 16,5–22 km.
Rozhled na vrcholu Rakytova |
Zdroje:
vlastní poznámky
http://www.treking.cz/vrcholy/velka-fatra-nejvyssi-vrcholy.htm
Žádné komentáře:
Okomentovat